Čím jsme to žili
Už je to (skoro) tady! Čím jsme to žili – 46
Byl to opravdu přelomový týden. Pokud ho (pamětníci) kdysi vnímali prostřednictvím vysílání Československého rozhlasu, byli v jeho počátku jistě přesvědčeni, že se vlastně nic moc neděje. Jenomže spousta lidí už tehdy poslouchala také vysílání Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. A ti věděli, nebo aspoň tušili, že se toho děje hodně.
Pootevřela se vrátka
Ale nejprve přišla zpráva o tom, že vláda zrušila výjezdní doložky, tedy ony doklady, které byly nástrojem striktního omezování volného cestování. Nahradila je sice jinými nezbytnými papíry, tzv. „statistickými listy“, současně zatrhla krátkodobé nákupní výlety občanů spřátelených zemí, ale v zásadě to byl krok k postupnému otevírání hranic. V tu chvíli ještě nikdo netušil, že o pár dní později padnou hranice úplně a spontánně. (Na ilustračním snímku je opuštěný hraniční přechod mezi ČR a Polskem.)
Nejspíš poslední veřejný projev…
…který pronesl ve své funkci generálního tajemníka ÚV KSČ Miloš Jakeš, pochází z 15. listopadu. Stojí za poslech…má opět své kouzlo nechtěného. Projev zazněl v sekretariátu Mezinárodního svazu studentstva, kam Jakeš zavítal v předvečer 17. listopadu.
A pak už nastal 17. listopad…
…který byl zpočátku vnímán výhradně jako připomínka událostí roku 1939, zejména jako upomínka smrti studenta Jana Opletala, který zahynul poté, co do protinacistické demonstrace, jež se uskutečnila 28. října toho roku, začali střílet němečtí vojáci. Demonstrace, jež měla původně za cíl uctít 50ti leté výročí této události, se z původního místa na pražském Albertově v podvečer přenesla – přes Vyšehrad - do pražských ulic. – Z vysílání tehdejšího ČsRo se však dozvíme nejprve o oficiálních oslavách tohoto výročí. Pokud si informaci vyslechnete až do konce, uslyšíte první zprávu o tom, že se demonstrace k oslavě Dne studentstva proměnila v cosi jiného. Rozhlas to zatím označoval za „protisocialistické provokace“.
„Narušení klidu a veřejného pořádku…
…zejména v prostoru Národní třídy a Pernštýna.“ Tak označila zpráva ČTK, citovaná v Rozhlasových novinách, střet pokojných demonstrantů s policejním kordonem. Popis dění, jež se odehrálo zejména v podloubí naproti paláce Metro, podává zpráva ČTK ve značně zjemnělé verzi. Skutečnost byla mnohem drsnější.
Informace o smrti studenta Martina Šmída…
…která dala předchozím událostem neobyčejnou dynamiku, se šířila rychlostí blesku. Vzápětí se stala jakousi rozbuškou lidového hněvu. Byť se brzy ukázalo, že šlo o zprávu falešnou, přesto informace sehrála svou úlohu. Proud nespokojenosti, který byl těmito událostmi nastartován, už nebylo možno zastavit.
Jak to bylo doopravdy se studentem Šmídem?
Jak to bylo s onou falešnou zprávou? To není dodnes zcela vyjasněno. Jisté je jedno – zprávu do světa pustil jeden z čelních disidentů Petr Uhl. Od našich médií to tehdy pěkně schytal. Z komentáře rozhlasových novin ze dne 19. listopadu je to víc než patrné.
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
moderátor Jan Pokorný
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
