Chuťový experiment
Už několikrát jsme testovali, jaké mají gorily chutě. Tentokrát jsme se pokusili připravit experiment složitější, trvající delší dobu. Chtěli jsme v něm hlavně zjistit, zda se gorily skutečně orientují výhradně čichem, nebo jestli hraje důležitou roli také barva. Naším cílem bylo gorily naučit, že v plastové lahvi je vždy nápoj určité chuti. A až si to budou pamatovat, obsahy lahví změnit.
První den pokusu
První den experimentu jsme si připravili čtyři plastové lahve různých barev - do modré lahve jsme nalili oblíbený džus, do zelené kyselou citrónovou šťávu, do průhledné lahve vodu a do žluté hořký černý čaj.
V pavilonu jsme postavili čtyři čtveřice lahví dostatečně daleko od sebe tak, aby každá dospělá gorila měla šanci jednu čtveřici získat pro sebe. Jen poblíž místnosti ošetřovatelů jsme postavili lahví hned osm. Richard si hned po příchodu jako nejsilnější zabral nejbližších osm lahví. Ochutnával je systematicky, jednu po druhé.
Obsah lahve vždy nejdřív zhodnotil čichem a teprve poté se napil. Přesto bylo jasné, že ho nejvíc přitahovala modrá a zelená láhev, tedy sladká a kyselá chuť. I Shinda provedla kompletní ochutnávku na vyvýšeném stanovišti nad schody. Jejím favoritem se pro první den stala zelená.
Třetí den pokusu
Třetí den pokusu byl ovlivněný tím, že Richard ráno zlobil, a tak ho ošetřovatelé vpustili do pavilonu až jako posledního. Z jeho skupiny lahví si tak Shinda okamžitě ukořistila modrou a zelenou, tedy dvě nejoblíbenější chutě nápojů.
Když vstoupil Richard, zbyly na něj jen voda a čaj, které nechtěl. I tak se stále vracel k poházeným modrým lahvím a zkoumal, zda v nich přeci jen něco nezůstalo.
Tentokrát se dostalo i na Moju. Láhev sice ještě pořádně nedokázala uchopit, takže obsah vylévala na zem a pak ho olizovala. Rozhodně jí ale nejvíc chutnal sladký džus.
Pátý den pokusu
Richard ani na chvíli nezaváhal a bez očichávání ihned sáhl po obou modrých lahvích. Zdá se, že gorily při výběru nejoblíbenějšího nápoje již začaly spoléhat na barvu obalu. A potvrdila to i Shinda s Mojou, pro které se modrá stala nejoblíbenější barvou nápoje.
Etolog Mgr. Jan Havlíček hodnotí experiment takto: "Myslím, že tato situace je poměrně jednoznačná. Gorily se velmi spolehlivě naučily rozpoznávat, která láhev obsahuje který nápoj. Ukazuje to jednak na jejich vysokou inteligenci, ale také na to, jakou roli hraje motivace - džus jim chutná a hledají nejkratší cestu k tomu, jak ho získat. Bylo by rozhodně velmi zajímavé zkusit, jak by to vypadalo, kdyby se zaměnily nápoje v lahvích."
Osmý den pokusu
Prohodili jsme sladký džus a hořký čaj. Richard se vřítil do pavilonu a popadl modrou láhev. Odnesl si ji stranou a napil se. Dr. Havlíček komentuje pokus následovně: "Experiment probíhal tak, jak jsme předpokládali. Minimálně u Richarda. Ten se pustil do modré, kde toužebně očekával oblíbený džus, ale byl zklamán. To ho otrávilo natolik, že se na zbylé lahve vykašlal."
"Jinou strategii měla Shinda, které se neorientovala úplně podle barev a předchozí zkušenosti, ale všechny láhve nejprve očichávala a teprve ty, které jí voněly, ochutnala. Nespletla se a našla tu, kterou hledala. Také je dobře vidět, že kyselý citrónový roztok není pro gorily tak nepříjemný jako pro nás."