České zlato na ZOH v Grenoblu - 1968 a v Saporu - 1972
V tomto datu se sešly příspěvky čtyř slavných rozhlasových reportérů. Jejich hlasy byly ve své době známé většině posluchačů. Nejdříve se vrátíme do roku 1937, kdy vysílal běžnou zpravodajskou relaci Josef Laufer první československý sportovní reportér.
Josef Laufer byl reportérem do roku 1939, ale za války z rasových důvodů v rozhlase nesměl pracovat. Živil se v té době jako dělník a metař. 11. února 1937 však ještě zasedl k mikrofonu, aby odvysílal sportovní zprávy pro krátkovlnné vysílání, určené našim krajanům v zámoří.
Připomeňme si ještě, že tehdy v únoru 1937 se soutěže krasobruslařů konaly na pět let starém Zimním stadionu na Štvanici s první umělou ledovou plochou u nás. Výkon to nebyl jen od sportovců, ale i od diváků, protože se závody odehrávaly na otevřené ploše a k vybavení stadionu tehdy patřila i ohřívárna pro sportovce. Diváci museli vydržet bez ní - stadion byl zastřešen až v 50. Letech.
Hlas z dalšího archívního snímku patří sportovním reportérovi Vladimíru Váchovi. A jak se historie v něčem nepěkně opakuje, také on dostal na vrcholu své kariéry zákaz pracovat jako reportér.Důvod nebyl rasový, ale politický. Na hokejovém mistrovství světa v roce 1969 komentoval legendární hokejový zápas Československo – Sovětský svaz a byl nařčen z toho, že právě jeho komentář zápasu byl důvodem následných demonstrací v Praze. Hokejoví fanoušci, kteří vešly do pražských ulic, totiž vnímali naše vítězství jako malou odvetu za srpen 1968.
11. února 1968 byl Vladimír Vácha vyslán do dějiště X. ZOH v Grenoblu. Tato olympiáda znamenala pro československou sportovní historii hodně… A přinášet dobré zprávy bylo pro reportéry vždycky příjemné.
O čtyři roky později na XI. zimní olympiádě v japonském Sapporu se střídali u mikrofonu další dva skvělí rozhlasoví reportéři: Stanislav Sigmund a Gabo Zelenay. 11. února roku 1972 oznámili posluchačům další dobrou zprávu.
