Černolice, Stivínka - zahrada
Nedaleko Prahy, směrem na jih, se v malebném údolí brdského předhůří v obci Černolice nachází zahrada, spíše lesopark anglického charakteru, se zajímavou historií. Tuto zahradu všichni znají pod jménem Stivínka.
Proč Stivínka? Babička známého herce Jiřího Stivína, paní Marie Stivínová, zde ve 30. letech našla útočiště pro svou největší zálibu a vášeň, pěstování rostlin, a to především alpínek. Toto místo bylo pro pěstování alpínek přímo předurčené, protože na pozemku je velká skála. Paní Stivínová alpínky nejen pěstovala, ale i množila. Lidé si k ní chodili pro rostlinky i pro rady. Práce začínalo být stále víc a tak se postupně z "pouhé" vášně stalo i zaměstnání. Založila prosperující alpínkářský obchod, kde fungovala i zásilková služba. A ukázalo se, že nebyla jen výborná zahradnice, ale byla i zdatná obchodnice. Zaměstnávala 6 stálých zahradníků a v sezóně najímala dalších 20 pracovníků. Jezdila a dopisovala si se zahradníky z celé Evropy, kde si vyměňovali své zkušenosti a poznatky, a hlavně semena rostlin. Na ceníku z roku 1940 tak můžeme vidět na 2000 různých kultivarů, což je na tu dobu úctyhodné číslo. Spolupracovala zejména s Holandskem a Německem. S rozrůstající se firmou postupně přikupovávala další pozemky v okolí. K zahradě tudíž náleží i louky, pastviny a lesy. Celý tento komplex je zajímavý zejména svou rozmanitou výškovou členitostí a rázem horského klimatu. Vysokou vzdušnou vlhkost zde zajišťují 2 potoky a rybníček.
V poválečném období hrozilo zahradě znárodnění a rozparcelování. Avšak paní Marie udělala geniální tah. Za ta léta měla spoustu přátel mezi zahradníky a botaniky. I jeden z jejích synů, otec Jiřího Stivína, byl botanik při ČSAV. Aby byla cenná zahrada zachráněna, vznikl nápad přepsat ji právě na Akademii věd. Prozíravý nápad vyšel. Akademie zde, právě díky příznivému klimatu, zřídila "aklimatizační stanici" pro rostliny dovezené z ciziny. Vznikly tak zde úžasné sbírky dřevin. Skupiny tisů, jalovců, dřínů, vilínů, a nespočet dalších druhů a kultivarů dřevin i vzácných. Nejen, že se zahradu podařilo zachránit, ale stal se z ní dendrologický park.
Po revoluci 1989 zasáhla zahradu další rána. Došlo zde k majetkovým sporům, které se táhly téměř 10 let. O zahradu se nikdo nestaral. Některé dřeviny zplaněly, část pozemku zarostla náletovými dřevinami, něco okousali srnky a zajíci. Zahrada spíše připomínala džungli. Ale těžko říct, možná získala více na své poetičnosti.
V dnešní době jsou spory vyřešeny. Zahrada patří paní Jitce Stivínové, která se jí snaží vdechnout znovu život. Ale obhospodařovat 6 hektarů, když je na to člověk sám, to je opravdu velké sousto. Největší hodnota této zahrady spočívá nejen v rozmanitosti dřevin, ale právě v jejich stáří. Dnes v každém zahradnictví seženete téměř cokoliv, koupíte malý stromek, ale kolikrát si nedovedete ani představit, do jakých rozměrů dřevina vyroste, jaký má tvar koruny, jak vůbec vypadá. Na zahradě Stivínka můžete spatřit, jak dřeviny vypadají ve své plné síle, když je jim přes 60 let. Pokud se budete pohybovat v okolí, určitě se zastavte. Můžete načerpat inspiraci pro svou zahradu, nebo se jen tak zastavit a odpočinout. Paní Jitka Stivínová vám klidně uvaří čaj a k tomu přidá pár zahradnických rad. A pokud nechcete jen tak zahálet, přijďte pomoci třeba vyplít záhonek, nebo vyčistit kus lesa. Každá ruka je vítána. Pokud hledáte nevšední místo pro romantickou svatbu, tato zahrada je ideální pro takovou událost.
A vize do budoucna? Nadále se snažit kultivovat a zušlechťovat toto místo. Aby mohlo sloužit veřejnosti, jak pro výuku, odpočinek, tak i zábavu. I když to se již pomalu děje. Zahrada se stává místem milých setkání různých lidí, kteří se sem opakovaně vrací.