Časovaná bomba zvaná bushmeat trade
Bushmeat je pojem běžně používaný pro maso volně žijících suchozemských zvířat zabitých pro obživu nebo komerční účely v oblastech vlhkých tropů Ameriky, Asie a Afriky.
Lov divokých zvířat se ve střední a západní Africe v posledních letech rozmohl natolik, že představuje vážnou hrozbu pro přírodní prostředí i lidskou společnost a hovoří se v souvislosti s ním o krizi. Řada ochranářských organizací se zaměřuje právě na boj s tímto fenoménem. Pojďme se podrobněji podívat na problémy, které jsou s tímto jevem spojeny.
V závislosti na zeměpisné oblasti jsou v přírodě nejvíce loveny četné druhy primátů, kopytníků, hlodavců a ptáků. Na území tropických lesů rovníkové Afriky je lov primátů hojně rozšířen, v tenatech lovců uvíznou jak gorily, tak šimpanzi, bonobové nebo třeba kočkodani a guerézy. Není zde mnoho zemí, kde by byl lov ilegální, navíc tam, kde zákony existují, je prosazování práva v praxi omezené a nemá žádné pozitivní výsledky. Lov zvěře je tradiční způsob obživy lidí žijících v pralesích střední a západní Afriky a představuje nejjednodušší a zároveň mnohdy i výlučnou možnost jak získat hodnotnou potravu, když je potřeba naplnit prázdný žaludek a les je tak blízko. Lov vede ale k vážným následkům.
Nebezpečí skryté v retrovirech
Sami lovci se vystavují velkému nebezpečí, které může mít celosvětové následky. Riziko pro tamní obyvatele nepředstavuje ani tolik vlastní konzumace tepelně opracovaného masa, hrozba spíše spočívá v přímém kontaktu se syrovým masem. Ze zvířat se touto cestou mohou na člověka nejčastěji přenést poměrně hojně rozšířené tzv. retrovirové zoonozy. Do oděrek v kůži se může nákaza dostat při samotném lovu či pozdějším zpracování úlovku.
Místní lidé se tak sami mohou stát inkubátorem virů, a to i takových zabijáků, jakým je například virus HIV nebo T-lymfotropní virus, které svým původem pocházejí také od opic. Nově vzniklé viry nás mohou znovu a možná ještě s větší razancí překvapit v podobě další globální epidemie. Hrozící nebezpečí vyvolalo zájem vědců o mikrobiologické zkoumání zvířat i lidí právě v oblasti rovníkové Afriky. Výzkum Nathana Wolfa, který probíhá v Kamerunu, se zaměřil na tzv. SFV viry. Wolfe uskutečnil dosud největší studii zaměřenou na tento typ viru. Vyšetřil vzorky krve od 1800 lidí žijících v devíti lokalitách v jižním Kamerunu. Až 10% tamních Kameruňanů mělo pozitivní nález , tj. měli v krvi přítomné protilátky. To znamená, že byli v minulosti infikováni. Z vyslechnutých domorodců jich 61% přiznalo přímý kontakt s čerstvým masem ulovených šimpanzů, goril a dalších primátů.
Další vědecký výzkum objevil u ugandských opic gueréz červených dosud neznámý virus. Patří do blízkého příbuzenstva dnes vymýceného viru, jenž u člověka vyvolával pravé neštovice. Rodina tzv. orthopoxvirů je poměrně bohatá a nákazy se projevují u široké škály zvířecích druhů, od drobných hlodavců přes tuleně, domácí skot až po člověka. Infekce opičími viry mohou u lidí probíhat nerozpoznány po mnoho let, protože jejich inkubační doba je dlouhá, a to může přispět k případnému velkému rozšíření epidemie. Pokud se totiž různé kmeny virů vyskytují společně v jednom hostiteli, mohou si vyměňovat geny, a to může dát vznik nebezpečné variantě. Globální pandemie AIDS je toho typickým příkladem. V lidských hostitelích virus nejprve jen přežíval a tělo si zvládlo na něj vytvořit protilátky, ovšem časem si našel cestu, jak expandovat a napadat lidské imunitní buňky.
Lov ve velkém a exkluzivní zboží pro bohaté
Hlavním problémem je, že lov a konzumace masa divokých zvířat se již dávno netýká hrstky místních obyvatel, žijících na okraji pralesa. Bushmeat se stalo žádaným obchodním artiklem. Je doslova těženo ve velkém a mnoho živočišných druhů se díky tomu ocitlo na okraji vyhubení. Maso je prodáváno na lokálních trzích, některé se dostane i do zahraničí. Významným odběratelem masa jsou zdejší restaurace. V kamerunském Yaoundé vám nabídnou krmi připravenou z různých opic, pralesního prasete či luskouna, ať už v levné restauraci u tržiště, tak i v luxusním podniku, kde se stravuje místní honorace. Maso lidoopů či slonů je nabízeno také, ovšem neoficiálně, na jídením lístku jej nenajdete. Gorilí maso zde platí za vyhlášenou pochoutku, dokonce jsou mu připisovány i afrodisiakální účinky, a je dvakrát či třikrát dražší než vepřové nebo hovězí, o drůbeži nemluvě. Restaurace si najímají lovce, poskytují jim zbraně i střelivo a relativně dobře je platí. Bushmeat se servíruje dokonce i na oficiálních banketech pořádaných vládními úředníky. Protože neexistuje politická vůle věc řešit, přísný zákon, zakazující v Kamerunu lov divoké zvěře, je tak jen cárem papíru. Jediným, kdo proti problému zvanému bushmeat bojuje, jsou ochranářské organizace. Díky nim také vzrůstá mezinárodní tlak na jeho řešení.
Likvidace pralesů a jejich bohatství
Intenzita lovu je sledována a odhadována pouze v několika afrických zemích, plný rozsah likvidace přírodního prostředí a jeho následky nejsou v současnosti plně známy. Průzkumy v předchozích letech ukázaly, že jen na čtyřech hlavních trzích v Yaoundé se měsíčně prodá 70-90 tun masa. Odhaduje se, že v Africe je každoročně zabito až 8 tisíc lidoopů. Studie v Gabonu, kde je zachováno ještě 80% původního pralesního území, upozorňuje na to, že za posledních sedmnáct let klesla početnost zdejší populace lidoopů o 60%.
Obchod s masem i suvenýry vyrobenými z těl divokých zvířat dosahuje v rovníkové Africe takových rozměrů, že začíná být přirovnáván k obchodování s drogami na jihoamerickém kontinentu. V posledních deseti letech prudce stoupla intenzita lovu, a to díky zpřístupnění odlehlých částí tropických pralesů pomocí sítě silnic, vybudovaných dřevařskými a těžařskými společnostmi. Po těchto silnicích jsou ročně dopravovány statisíce tun masa divokých zvířat, které je nejen prodáváno ve městech na tržištích, ale je také dodáváno dělníkům společností, které rabují tropické pralesy.
Doprovodný problém lovu zvěře představují osiřelá mláďata ulovených dospělých primátů, která nemají sama šanci v přírodě přežít. Jejich narůstající počet si žádá zakládání nových záchranných stanic, které by se o ně nejen postaraly, ale také je připravily na reintrodukci, což je velmi náročná a nákladná záležitost. Mláďata jsou sice pro konzumaci nezajímavá, ovšem i tak jich řada lovcům neunikne - prodávají se dobře jako domácí mazlíčkové.Samostatnou kapitolou zůstávají roky válečných konfliktů, kdy došlo k hromadnému vybíjení lidoopů, slonů, antilop a dalších zvířat. Vojenské jednotky, stále operující v některých oblastech, například východní části Demokrratické republiky Kongo, se nadále podílejí na likvidaci přírodního bohatství zdejších tropických lesů.
Řešení - složité, ale možné
I kdyby byl zákaz lovu všude uplatňován, nemůže být dostačujícím řešením. Stejně tak se ukázalo jako nedostatečné zavedení povolení lovu běžných druhů zvířat pouze místním lidem pro jejich vlastní potřebu. Příjem z prodeje masa je pro ně stále nepostradatelný. Dobrou cestou se zdá vytvoření alternativních zdrojů obživy pro zdejší obyvatele. Možností se nabízí mnoho - pěstování kakaa, podzemnice olejné a jiných plodin, orientace na ekoturistiku apod. Prostředky na projekty pomáhají získávat ochranářské organizace jako je Bushmeat Crisis Task Force, The Gorilla Foundation, The Panafrican Sanctuary Alliance (PASA), Last Great Ape Organization, konkrétní pomoc přináší například Project Grands Singes (PGS).
Mezinárodní kampaně se také zapojují do boje proti obchodu s masem, podporují vzdělávání místních obyvatel a zaměřují se na mladou generaci, která by mohla během let situaci změnit. Do boje proti problému zvanému bushmeat trade se začali zapojovat i některé dřevařské společnocti. Například Congolaise Industrielle Du Bois v Konžské republice navrhla spolu s tamní vládou a mezinárodními organizacemi systém koncesí, bez kterých nelze operovat na pralesních cestách a bez kterých je možné ilegální lovce zákonně potrestat.
Rovníková Afrika není jednotným územím. Jednotlivé státy a oblasti odlišují různé původní tradice, okolnosti vzniku, historický a ekonomický vývoj i rozdílná legislativa. Proto je potřeba hledat co nejvíce způsobů, jak tlak na tropický prales a jeho obyvatele zmírnit a bushmeat trade zastavit.
