Čáp černý (Ciconia nigra)
Na rozdíl od daleko známějšího čápa bílého má hlavu, krk i celou svrchní stranu těla černou, zobák a nohy jsou červené. Létá a plachtí stejně jako čáp bílý, krk však drží v letu poněkud níže než hřbet, takže se zdá ze strany "hrbatý". Zobákem klape jen velmi zřídka, klapání je krátké a podstatně slabší než u čápa bílého. Dospělí čápi černí váží asi tři kilogramy. Nejstarší kroužkovaný jedinec se dožil 18 let, v zajetí (zoologická zahrada v Londýně) bylo nejstaršímu čápu černému přisouzeno stáří 30 let.
Žije velice skrytě zejména v lesnatých oblastech, v poslední době se však přizpůsobuje i zemědělsky intenzívně využívané krajině. Hnízdo staví většinou na stromech, vzácněji na skalních výběžcích. V zahřívání 3 až 5 bílých, mírně nazelenalých vajec se po dobu 30 až 34 dnů střídají oba rodiče. Vylíhnutá mláďata mají citrónově žlutý zobák, růžové nohy a bílý prachový šat, který je později (ale ještě ve hnízdě) nahrazen černohnědým peřím. Více než dva měsíce jsou odkázána na péči rodičů, kteří jim na hnízdo nosí masitou potravu: především ryby, ale také bezobratlé vodní živočichy, žáby, plazy a drobné savce.
Rozšíření v Evropě a početnost populace čápa černého prodělala v 19. a 20. století velké změny. Během 19. století vymizel, patrně vlivem přímého pronásledování, z celé západní Evropy. Z Belgie je známo hnízdění jen z let 1860 a 1862, z jihozápadu Německa zmizel již v půli 19. století, v Dánsku hnízdil naposledy v roce 1951, ve Švédsku v roce 1953. Také ve střední Evropě se v téže době stavy silně snižovaly a nejnižší byly kolem roku 1930, kdy rozšíření bylo na západě omezeno čarou Meklenburg - Brandenburg - Slezsko - jižní Morava - Maďarské Podunají. Pak se v této oblasti počty opět začaly zvyšovat a areál rozšiřovat na sever a západ. Tento proces trvá dodnes: v Rakousku hnízdí asi od roku 1948, na západě Německa od roku 1947, ve Francii od roku 1976.
Od konce minulého století hnízdil čáp černý v českých zemích pouze na jižní Moravě, a to v Dolním Pomoraví a Podyjí. Roku 1944 bylo na severní Moravě (tehdejším Slezsku) objeveno první hnízdo v polesí Domoradovice v povodí řeky Moravice na Opavsku. Od té doby rok od roku nálezů hnízd přibývalo. Hnízda se nacházela výhradně v horských lesích bohatých na pstruhové vody. První české hnízdo bylo objeveno roku 1952 v severovýchodních Čechách na Turnovsku. To naznačuje, že se k nám tento druh šířil od severovýchodu, tedy z Polska. Někteří autoři se domnívají, že to bylo způsobeno válečnými operacemi druhé světové války, které poničením hnízdních areálů čápa černého z území Polska vypudily, a čápi se posunuli jižněji, tzn. k nám. Časově tato teorie vcelku odpovídá době prvního výskytu u nás. Další šíření v Čechách pokračovalo po severním území západním a jižním směrem. Do roku 1960 hnízdili čápi černí v Novohradských horách a v Lánské oboře. Zvyšování početnosti a expanze do nových oblastí pokračovala a pokračuje i nadále a čáp černý již osídlil celé území Čech a celou Moravu. V roce 1994 proběhlo v České republice speciální sčítání černých čápů. Během celé akce bylo formou dotazníků shromážděno velké množství údajů, poměrně rovnoměrně z celého území České republiky. Minimální počet hnízdících párů činil 288.
Čáp černý je výlučně tažným druhem. Evropské populace zimují v Africe mezi jižním okrajem Sahary a rovníkem; kroužkovací centrály však dosud shromáždily jen asi deset zpětných hlášení o nálezu kroužkovaných jedinců.
Naše území leží v tahovém rozmezí, kdy ptáci ze západních oblastí republiky (ale ještě i např. z Jeseníků nebo dokonce ze slovenských Malých Karpat) táhnou do afrických zimovišť častěji jihozápadním směrem, tedy přes Španělsko a Gibraltar. Ostatní u nás hnízdící páry migrují tradiční jihovýchodní cestou přes Balkán a Blízký východ.
Časový průběh tahu je široký, začátkem srpna mohou být někteří ptáci již v rakouských Alpách a severní Itálii a koncem srpna ve Španělsku, jiní ptáci se mohou zdržovat ještě celý říjen v Evropě. Několik nálezů ukazuje, že někteří mladí jedinci podnikají po vyhnízdění přelety daleko mimo směr normálního tahu, podobně jako činí volavky. Tak byli mladí ptáci z východních Čech dvakrát pozorování v Holandsku (srpen a říjen), jeden byl nalezen po delší době uhynulý v říjnu dokonce až na švédském ostrově Gotlandu.
