Byl Benedikt Roezl ekologickým škůdcem?
Byl Benedikt Roezl ekologickým škůdcem? Pohlédněme na chvilku za zrcadlo romanticky představující krále orchidejí a jeho blízké spolupracovníky a podívejme se s doktorem Vincencem Streitem realisticky na jejich život a sběratelské působení především ve Střední a Jižní Americe.
Benedikt Roezl, narozený v roce 1824 v Horoměřicích v rodině zahradníka, je příkladem člověka, který prosadil svůj životní záměr a stal se sběratelem a znalcem především tropické květeny. Zaměřil se zvláště na orchideje a kaktusy. Vyučil se zahradníkem, léta působil jako odborný zahradník především u různých šlechtických rodů, kde měl možnost poznat cizokrajné rostliny a seznámit se s jejich náročným pěstováním. Propojil svůj osud a profesní zájmy s dobovými trendy v oblasti pěstování a především získávání dosud v Evropě neznámých a vzhledově atraktivních rostlin.
Zájem o tyto rostliny, mezi něž můžeme zařadit i mnohé druhy orchidejí, se stal módou a zároveň i velmi vyhledávanou, ale finančně náročnou zálibou od 20. let 19. století. Ceny některých exemplářů tropických orchidejí dosahovaly na evropských orchidejových aukcích neuvěřitelné výše. Uvádí se, že za jednu pahlízu nové orchideje zaplatil zájemce cenu závodního koně - prosím, to je údaj z druhé poloviny 19. století! Sám Roezl prodal vzácný exemplář Cattleya skrinneri, nalezený v Guatemale, anglickému zájemci za 280 liber (tedy přibližně 6000 zlatých!!).
Roezl zahájil svoji kariéru sběratele vzácných rostlin v Latinské Americe v roce 1855. Tehdy odjel z holandského Gentu, kde pracoval u známé zahradnické firmy van Houtte, za oceán. Měl jasné plány: obchodně zaměřené pěstování vybraných okrasných rostlin. A chtěl zkusit aklimatizovat textilní asijskou rostlinu - ramii - Boehmerii ve Spojených státech. Nakonec odjel z New Orleansu do Mexika, kde řadu let žil. Podmínky pro sběratele a pěstitele rostlin tam byly těžké: v Mexiku tehdy neexistovaly kvalitní cesty, dopravní možnosti byly často omezeny fyzickou silou mezků, mul a koňů a ochotou jejich majitelů a poháněčů.
Uskutečnit sběratelské expedice zaměřené na tamní rostlinstvo vyžadovalo poměrně velké finanční náklady a jejich úspěšný výsledek spočíval především na organizačních schopnostech a pohotovosti organizátora výprav. K tomu je nutné připočítat rozdíly klimatu, množství nebezpečných chorob - od žluté zimnice až po úplavici a salmonelózu -, fyzickou náročnost cest, přírodní překážky a možnost přepadení bandity. Nejlepší svědectví podávají i dochované deníky Eduarda Klabocha, synovce Benedikta Roezla, a rázem se dozvíme mnoho o tvrdém "denním chlebu" lovce orchidejí - třeba v podobě několikatýdenního čekání na lodní spojení v Kolumbii, na odlehlých místech, kdy byl cestovatel vystaven úmornému vedru a chorobám.
Často se setkáváme s jednoznačným odsuzováním Roezlova sběratelského působení v Latinské Americe - uvádí se plenění lokalit různých druhů vyhledávaných orchidejí: rodů Odontoglossum, Massdevalia, Pescatorea, Cattleya aj. Jde o ekologický pohled moderní doby. V mnohém lze s tímto názorem souhlasit, ale na druhé straně je nutné vidět vše očima tehdejší doby. Evropa toužila a dobře platila za nově objevené a dovezené oblíbené druhy orchidejí. Dodavatelé těchto rostlin podnikali náročné cesty a výpravy, kdy museli na vlastní pěst nejen vyhledat příslušné lokality orchidejí - na základě vlastních úvah, využití předchozích nálezů, náhody nebo díky informacím tamních obyvatel, většinou indiánů. Orchidejové expedice většinou financovali odborní sběratelé ze svých prostředků.
Vše vyžadovalo dokonalou souhru, nejen vlastního manažerského přístupu, ale i dalších okolností: včasný nález lokality, početnost zastoupených druhů na místě výskytu, jejich botanická kvalita, možnost dovozu získaných rostlin do přístavu, odkud byl náklad dále expedován do Evropy. Pokud došlo k přírodní katastrofě, případně epidemii tropických chorob, válečným událostem, pak tyto investice byly navždy ztracené. Mnozí lovci orchidejí zaplatili za aktivity proti současným pravidlům a sběratelské etice zdravím, případně životem, viz Roezlův synovec - František Klaboch, úspěšný sběratel, který zemřel na žlutou zimnici ve věku 23 let v Mexiku. Zkušení a odborně vzdělanější lovci orchidejí, k nimž patřil i Benedikt Roezl, sice výrazně snížili počet exemplářů orchidejí na jejich přirozených lokalitách, ale většinou jejich výskyt na těchto stanovištích zcela nezlikvidovali.
O tom svědčí i doklady, že Roezl navštěvoval za sběrem některé lokality v Latinské Americe několikrát, a to z hlediska botanického v časově krátkých intervalech. A druhá strana mince: kdyby zmínění lovci orchidejí neimportovali některé druhy rostlin z čeledi Orchideacae do Evropy, tak by se tyto rostliny nestaly pěstitelským objektem a i předmětem bádání botanických systematiků. A můžeme předpokládat, že mnohé z nich by nebyly nikdy odborně popsány a zpracovány. Možná že by se ani nezachovaly, protože v Latinské Americe byly z nejrůznějších důvodů postupně zlikvidovány značné územní celky: kácením lesních ploch, rozšiřováním nebo budováním nových plantáží, cest a později i dálnic, často bez předchozího podrobného odborného botanického průzkumu daného území a zhotovení odborné dokumentace.
Jistě, některé sběratelské postupy používané Roezlem při jeho - musíme říci většinou obchodních, ne objevitelských - cestách měly negativní dopad na rostlinná společenstva ve sběratelsky využívaných místech. Ostatně sám Roezl uvádí ve svých vzpomínkách, které zveřejnil v časopise Flóra, údaje o tom, že z některých oblastí, například Jižní Ameriky, vymizely původní druhy orchidejí, před léty četně zastoupené. V každém případě však je nemožné zpětně přenášet současná kritéria, odborné ekologické přístupy k problematice ochrany rostlin do období před 150-100 lety.
Roezl se pokusil obohatit životní prostředí v Mexiku o ovocné stromy - evropské odrůdy jabloní - a v parcích Mexico Ciudad úspěšně vysadil australské eukalypty. Některé historické zdroje tvrdí, že Roezl dovezl do Evropy ze svých cest více než milion exemplářů rostlin. Zemřel v roce 1885. Roezl přispěl k objevu a poznání nových druhů tropického a subtropického rostlinstva lokalizovaného především do oblastí Latinské Ameriky. Avšak Roezl také i do jisté míry zasahoval nevhodně do stavu tehdejší divoké přírody. Ovšem v druhé polovině 19. století se ještě šířeji uplatňovala potřebná ochrana přírody a životního prostředí, navíc též i botanická etika, porušovaná mnohdy i nyní v době až neuvěřitelných dopravních možností a rozvoje ekologie. A z jakých důvodů? Někdy skutečně jde o hobby a snahu původce mít vysněný druh, získat exemplář vzácné rostliny do skleníků nebo své sbírky, většinou však jde o ryze obchodní záležitost.
