Burjatská záhada
Jednu z největších záhad dnešního Ruska byste našli na Sibiři, v Burjatské republice u jezera Bajkal, kde lidé nevyznávají tradiční ruské pravoslaví, ale buddhismus. Tady v jednom z buddhistických klášterů ukrývají tělo lamy Itigelova. Zemřel sice před několika desítkami let, ale podle vědců stále vykazuje známky života. Jde o záhadný způsob meditace, nebo jen silné přesvědčení věřících o zázraku?
Několik desítek buddhistů se ranní modlitbou připravuje na velký svátek. Lama Itigelov bude totiž opět ukázán veřejnosti. Před Ivolginský klášter nedaleko burjatského hlavního města už dorazily stovky lidí. "Pro buddhisty je to asi jeden z nejdůležitějších dnů v roce. Tělo lamy Itigelova je fenomén, nepodléhá rozkladu, můžeme říct, že je stále živé. Je to jen těžko vysvětlitelný úkaz," popisuje mi své pocity paní Irina. V dlouhé řadě před chrámem, kde je mumie ve zvláštní schráně vystavená, stojí už dvě hodiny jen proto, aby na vteřinu, možná na dvě, pohlédla na lamu, který zemřel před osmdesáti lety , ale dodnes zůstává jeho tělo v pozici lotosového květu. Pro někoho díky náhodě, pro jiného je to zázrak.
Hlavní představitel burjatských buddhistů mi k tomu říká: "Po setkání s lamovým tělem se u ateistů, komunistů objevují první pochybnosti. Ti, co pochybovali, už začínají věřit a ti, co věřili, se ve svém přesvědčení jen utvrdili. A nezáleží na tom, jakého vyznání nebo národnosti jsou," vystihuje atmosféru duchovní.
Itigelov byl hlavou buddhistů východní Sibiře na začátku minulého století, byl uznávaným filozofem a lékařem. V roce 1927 se nechal uzavřít do bedny z cedrového dřeva, začal recitovat modlitby za mrtvé a upadl do hluboké meditace. Předtím ale ještě svým žákům slíbil, že se vrátí živý. "Když ho po pětasedmdesáti letech vytáhli z hrobu, podle všech zákonů mělo být jeho tělo rozložené. Ale ani na dřevu se tak dlouhá doba nepodepsala, bylo skoro jako nové. Okamžitě se o vše začali zajímat vědci a lékaři," vzpomíná Irina na šest let starý okamžik. Jakmile se ale tělo dostalo do kontaktu se vzduchem, začalo viditelně chřadnout. Okamžitě bylo tedy uloženo do speciálního boxu, který dodnes střeží ve druhém patře kláštera. Lidé se na něj mohou podívat jen dvakrát do roka.
Stojím před lamou. Opravdu sedí v pozici lotosového květu, je obklopený svíčkami a šátky. Na sobě má zlaté roucho, přes oči pásku, rysy ve tváři už jsou velmi neurčité. Ale pokožka vypadá pružně a na hlavě mu také zůstaly krátké vlasy. Lidé se u něj na vteřinu zastaví, pokloní a čelem k němu couvají z místnosti. U chrámu jsem potkal také manželský pár až z Moskvy. Už řadu let se marně snaží o početí, a tak oba doufají, že dítě jim přinese právě lamova blízkost a energie. "Víte, jsou dva způsoby, jak vyřešit náš problém. Buď velmi silný zásah do organismu, hormonální terapie, která může mít nepříjemné vedlejší účinky, nebo zvolíme víru a východní medicínu. Třeba nám pomůže i tento lama," přeje si paní Taťána.
Pomalu se začíná stmívat, ale zástup lidí, kteří se dnes přišli poklonit vystavenému tělu, se nezmenšuje. Odhaduji, že ve frontě jsou ještě tak 2000 lidí. Čekání si krátí modlitbou. Jandžima Vasiljeva, ředitelka nevládního institutu, který zkoumá fenomén lamova těla, před lety předala vědcům a lékařům vlasy, nehty a tkáň duchovního. Závěr odborníků byl překvapivý: tělo vykazovalo jisté známky života. Podle nich se nacházelo ve stavu anabiózy, tedy utlumení životních procesů, jakési zdánlivé smrti. Tuto tezi potvrdil také profesor Viktor Zjagin, který kdysi zkoumal i ostatky členů carské rodiny. Je možné, že Itigelovo tělo přirozenou cestou mumifikovalo, možná šlo o zatím nezjištěný způsob balzamování, nebo měl genetickou vadu týkající se buněčného rozkladu těla. Kdo ví?
"Výjimečnost Itigelova těla spočívá v tom, že je živé v tom smyslu, že například buněčná bílkovina je živá. Je v mnohem lepším stavu než mumie, podle vědců jde o zcela nový fenomén. Pro nás především duchovní," loučí se se mnou a také se všemi mými pochybnostmi paní Jandžima.