Bude Moja žárlit?
Na diskusním fóru Odhalení se objevil velmi zajímavý dotaz: Bude Moja (na nové mládě) žárlit? Zeptejme se jinak: žárlí zvířata, nebo je to jen další z typicky lidských projevů?
Pokud někdo z vás má doma psa, nejlépe více než jednoho psa, pak musí potvrdit, že žárlivost tak, jak ji vnímáme, je téměř na denním pořádku. Když hladím jednoho ze svých čtyř psů, ostatní se okamžitě přiřítí, abych je hladil taky. Když si jednoho vezmu na klín, derou se tam ostatní, ačkoliv před tím o to žádný zájem neměli.
Když jim dávám potravu, musím ji rozdělovat velice strategicky a hlavně naráz, protože jak je mezi položením misek na zem byť minutová prodleva, strhne se bouřka. "Proč má on misku a já ne?" vidím na očích žárlícího hladovce. A tak bych mohl jmenovat jeden příklad za druhým, týkal by se nejen psů, ale i našich koček a dokonce papoušků.
Žárlivost je typická zvířecí vlastnost, o čemž by mohli dobře vyprávět mnozí pracovníci zoo. O některých zvířatech se dokonce říká, že se naprosto nehodí na domácí mazlíčky, protože jsou nesnesitelně žárlivá. Platí to doslova třeba o primátech.
Opice může být skvělým společníkem opuštěného člověka, který žije osaměle v ústraní a nepřijímá návštěvy. Je ale nesnesitelná tam, kde žije více členů v domácnosti, nebo kam chodí návštěvy.
Před časem jsem navštívil bývalého ředitele Zoo Jihlava ing. Jirouška v jeho ředitelně, jejíž delší stěnu tvořila obrovská terária s jeho milovanými drápkatými opičkami. Aby nám je předvedl, tak do kanceláře otevřel dveře jedné ubikace a rodinku kosmanů vpustil dovnitř. Droboučké roztomilé opičky se zlověstným kukučem se rozhlédly a s hrůzou zjistily, že kromě jejich milovaného ředitele jsou v místnosti dva nezvaní vetřelci. Okamžitě přešly do útoku.
Nestačili jsme je odrážet a bylo otázkou vteřin, kdy nás některá kousne. Nezbylo nám než rychle vyklouznout z místnosti, ředitel kosmánky zavřel a my mohli pokračovat v diskusi.Opičky tak žárlily na svého pána, že byly ochotné riskovat při zahánění mnohem většího nepřítele doslova život.
Bude tedy Moja na mládě žárlit? S největší pravděpodobností ano. Určitě kvůli tomu, že na čas ztratí přízeň své matky a bude hledat oporu u zbylých samic. Ale najde ji? Shinda na to nikdy moc nebyla a Kamba v posledních týdnech žádnou velkou tetou není. Možná se to ale změní.
Dokud bude mládě u mámy, což bude trvat několik měsíců, pak zřejmě nebudeme svědky žádných velkých rozepří. Jakmile se začne koncem roku vydávat na samostatné vycházky, jistě budeme svědky jejích kontaktů s Mojou. Klackovitá Moja bude zřejmě na mláděti zkoušet své výpady a bude mu od začátku dávat kapky, ale i si s ním hrát.
Velkou roli v kontaktech obou mláďat bude hrát Kijivu, ale jistě i moudrý Richard. Jejich úkolem bude Moju usměrňovat a ukázat jí, kde je hranice komunikace s bezbranným gorilím batoletem. Čím vyspělejší nové mládě bude, tím bude pro Moju zajímavějším a hlavně přístupnějším partnerem. Svolné ke všem Mojiným kouskům a hrátkám bez dohledu dospělých ale nebude zřejmě dříve než po roce a půl či po dvou letech.
(P.S.: Taková Pipi Punčochatá si od své opičky kotula jistě dost vytrpěla, i když bydlela ve velkém domě docela sama. A co teprve občasné návštěvy... Neopičte se po ní!)
