Brouci neobvyklých barev a tvarů
Po letní návštěvě výstavy živého exotického hmyzu v Sušici jsme slíbili, že se k tématu ještě vrátíme. Zvlášť, když ty neuvěřitelně veliké a pohádkově zbarvené brouky tu můžete vidět ještě celé září. Autorem výstavy i naším průvodcem byl chovatel exotických brouků Ing. Oldřich Jahn.
Kromě živých, tvarem i barvami ohromujících a většinou zdánlivě nehybných exemplářů jsou tu k vidění i velké profesionální fotografie brouků, převážně dílo pana Jahna nebo členů jeho rodiny. Laik žasne, že něco takového někde opravdu žije!
To jsou všechno brouci, které jsem v průběhu let odchoval. Pak když toho brouka už máte, není zase tak složité ho vyfotit. I když u některých hodně lesklých druhů je to poněkud problém.
Brouk, právě protože se nehýbá, vám postojí a dá se fotit dobře...
Bohužel zrovna v případě fotografování není brouk spokojený, protože ho většinou přemísťuji jinam, někam do vhodnějšího prostředí. Pak se dá velice těžko přimět k tomu, aby pózoval. Chce to trochu trpělivosti. A protože ty fotky jsou dělané všechny v exteriéru, občas se stane, že brouk odlítne a je nenávratně ztracený. I když tady před tím v nádrži sedí a nepohybuje se, jakmile se dostane ven a uvidí sluneční světlo, má tendenci sebrat se a odletět - zvláště zlatohlávci, což jsou vysloveně denní druhy. To je u focení problém.
Máme otevřené dveře, zlatohlávků je tu spousta druhů a ta insektária jsou otevřená. Neodletí?
Může se to stát, ale je to celkem řídký případ. Brouk není nijak závratně rychlý, chvíli mu to trvá, než se k letu připraví. On startuje, rozjíždí se pak teprve vylétá. A je to slyšet – jakmile by se začal připravovat, tak bychom ho přikryli, aby si to rozmyslel.
Tady v těch přepravkách s čísly je zem?
Tam je substrát, ve kterém se vyvíjejí larvy brouků. Tady se brouci samovolně líhnou, já je pak ráno sbírám - většinou pak sedí někde na zácloně, na okně, nebo si tu poletují. Těším se, že tady vždycky nějakého nového broučka potkám. Každý den se jich vylíhne zhruba pět.
Jak dlouho zůstávají larvy v zemi?
Zhruba rok, záleží na druhu. Potom si udělají takové schránky, kterým se říká kokony, zakuklí se a pak se vylíhnou broučci.
Ze země vyndává pan inženýr ponravu. Není hezká... je živá?
Živá je, i když s námi zrovna nechce spolupracovat. Ale když jí tady necháme chvilku ležet, bude mít zase tendenci zahrabat se do toho substrátu. Ono to není zase tak idylické, v průběhu vývoje spousta druhů uhyne, mnohokrát se odchov nepodaří. Není to tak jednoduché, že bychom si dali larvy do bedýnky a automaticky se vylíhnuli krásní brouci. Během chovu procházíme různými pokusy a omyly a ztráty jsou dost velké.
Tady jsou veliké skleněné krabice – a to je živé. Já myslela že to jsou větve, suché, okousané!
Pro zpestření tu máme další druhy hmyzu – hlavně strašilky, různé kobylky, kudlanky, lupenitky. Na těchto druzích je většinou zajímavé, že jsou velice dobře maskované. Když se podíváme podrobně na nějaký ten lístek, zjistíme, že se pod ním skrývá krásně barevná tropická kobylka, zblízka potom vidíme, že je jich plná nádrž.
Tuto pěknou podívanou vám doporučujeme. Výstavu živého exotického hmyzu můžete v Sušici vidět ještě do konce září každé pondělí a středu od 9 do 15 hodin.