Božena Němcová

Božena Němcová ve Čtenářském deníku

Babička (MP3)
Čert a Káča (MP3)
Divá Bára (MP3)
Chytrá horákyně (MP3)
O dvanácti měsíčkách (MP3)
Tajemný pás (MP3)
Zlatý lupínek (MP3)
Dobré kmotřinky (MP3)

Barbora Panklová se podle matriky narodila 4. února 1820 jako nemanželská dcera české služky ve Vídni, nicméně tato fakta nejsou průkazná a spekuluje se o jejím šlechtickém původu. Dětství prožila s rodinou v Ratibořicích u České Skalice, kde chodila i do školy. V letech 1830–1833 byla na vychování ve Chvalkovicích, kde propadla vášni k literatuře.

Roku 1837 se provdala za vlastence a publicistu Josefa Němce. Narodili se jim tři synové a dcera. Kvůli manželově státní službě se rodina často stěhovala. Od roku 1842 žili v Praze, kde se Němcová zapojovala do aktivit intelektuálů a vlastenců. Kvůli politickým názorům byl Josef Němec často překládán (Chodsko, Slovensko, Korutany), nakonec byl penzionován.

Němcová žila pod stálým policejním dohledem a velmi těžko sháněla obživu pro své děti. Krize vyvrcholila roku 1853 úmrtím nejstaršího syna. Už od 40. let dostávalo manželství trhliny a Němcová hledala citové zázemí u jiných mužů.

Na podzim roku 1861 odjela do Litomyšle, kde připravovala k vydání své souborné dílo. Zde naplno propukla zákeřná choroba. Zemřela 21. ledna 1862 v Praze.

Božena Němcová

Božena Němcová debutovala vlasteneckými básněmi (Ženám českým, časopisecky 1843). Její doménou se však stala próza – zvláště žánr pohádky, povídky a novely. Byla výbornou vypravěčkou, měla pozorovatelský talent a cit pro detail.

Pobyty na Domažlicku a na Slovensku pro ni byly příležitostí k folkloristickým sběrům a inspirovaly ji i k publicistickým prózám (Obrazy z okolí domažlického, čas. 1845–1846). Zvláště její pohádky (souborně Národní báchorky, 1845–1847; Slovenské pohádky, 1857–1858) se stávají dílem krásné literatury.

Také v povídkové tvorbě (např. Divá Bára, čas. 1856; Chudí lidé, čas. 1857; Chyže pod horami, čas. 1858; Pan učitel, čas. 1860) Němcová vychází z reality venkovského života. Směřuje však k hledání ideálu, prototypu „dobrého člověka“ a spravedlivého lidského řádu.

Její stěžejní dílo Babička (1855) má formu volně koncipovaného povídkového obrazu. Němcová v něm sleduje každodenní venkovský život během rytmu jediného roku. Řád a harmonii do něj vnáší postava stařenky, jež v sepjetí s přírodou zastává jasné zásady a svou moudrostí a láskou pomáhá řešit problémy venkovanů i mladé komtesy a kněžny.

V dalších prózách rostla Němcové citlivost k rozporům ve společnosti (V zámku a v podzámčí, 1857) i k národnostním otázkám (Pohorská vesnice, 1856). I v nich však Němcová hledá odpověď na otázku, jak rozpory překlenout a najít spravedlivý společenský řád.