Rozhlas v květnu 1945

4. května 1945 oznamuje protektorátní ministr dopravy Kamenický poštám a dalším úřadům, že se ruší němčina jako úřední jazyk protektorátu. Ačkoliv je záhy toto oznámení Němci dementováno, lidé začínají vyvěšovat české vlajky a strhávat německé nápisy. V některých částech protektorátu se již veřejně protestuje proti německým okupačním silám. Prvním místem povstání je Přerov, kde se 1. května mylně rozšíří zpráva o německé kapitulaci, vlna nadšení se ale posouvá do dalších měst.

Dwight Eisenhower, velitel západních spojeneckých sil, nabízí již 4. května náčelníkovi sovětského generálního štábu Antonovi, že osvobodí Prahu. Antonov to však odmítá s odvoláním na ustanovení demarkační linie. Hlavní město chtějí osvobodit Rusové. Pražané však nechtějí na jejich příchod čekat pasivně, rok 1938 se nebude opakovat.

Je právě sechs hodin

V sobotu 5. května v šest hodin ráno zazní z rozhlasu dnes již legendární věta hlasatele Zdeňka Mančala: „Je právě sechs hodin.“ Rozhlas má nyní nezastupitelnou roli ve sjednocení národa k rozhodnému protestu proti nacistické diktatuře. Začíná pouštět do té doby zakázané české písně a dál hlásí v českém jazyce. Česká národní rada vydává prohlášení o konci protektorátu a převzetí vládní a výkonné moci. Německý intendant rozhlasu Ferdinand Thürmer volá posily, načež před dvanáctou hodinou polední přijíždí do rozhlasu 65 mužů zbraní SS. V protektorátu je v té době zhruba milionová německá armáda, která nemíní Prahu obětovat.

Ve 12 hodin a 33 minut zní z rozhlasu volání o pomoc: „Voláme českou polici do rozhlasu, střílí se zde!“ Vzkaz, který byl určen českému četnictvu a měl být oznámen telefonicky, převzal hlasatel rozhlasu a vyhlásil ho rovnou do éteru. V následujících vstupech pak vyburcoval Pražany k jednání, obyvatelé okolních měst spěchají obyvatelům metropole na pomoc.

Květen 1945 - obránci rozhlasu.|foto: Archiv ČRo

12:33 hod: „Voláme českou polici do rozhlasu, střílí se zde!“
12:34 hod: „Voláme českou policii, české četnictvo, české vojsko, aby přišly do Českého rozhlasu na Fochově třídě na Vinohradech!“
12:35: „Všichni do Českého rozhlasu! Jsou zde stříleni čeští lidé! Přijďte co nejdříve! Přijďte nám na pomoc!“
12:36: „Esesáci nás chtějí vyvraždit. Přijďte nám na pomoc! Přijďte ihned.“
12:44: „Voláme všechny Čechy! Přijďte nám ihned na pomoc! Esesáci zde vraždí české lidi!“

Esesáci marně hledají vysílací studio, veškeré německé nápisy jsou v budově rozhlasu odstraněny. V šest hodin večer se vzdávají. Druhý den začíná vše nanovo.

V neděli 6. května v 11:18 je v rozhlasu ohlášena zpráva: „Pozor! Pozor! Právě nám bylo ohlášeno: Plzeň hlásí své osvobození. Americké tankové jednotky se valí z Plzně na Prahu! Mužové německé branné moci! Zahoďte zbraně!“ Už od časných ranních hodin se v hlavním městě staví barikády.

Barikády před budovou rozhlasu v Praze v roce 1945. |foto: Archiv ČRo

Ruská armáda je ještě daleko, zasahují Vlasovci

7. květen je den největší německé ofenzivy. Pamětníci se shodují, že je dodnes nedoceněna pomoc Vlasovců neboli Ruské osvobozenecké armády pod vedením generála Vlasova. Vlasovci se rozhodli spontánně podpořit české povstání a zachránili život mnoha občanům.

Vedle povstaleckých instrukcí zní z rozhlasu různá nařízení, jako například nařízení o odstranění portrétů Hitlera a Háchy či výzva Ústředního národního výboru studenstva mládeži bývalého Kuratoria, aby se připojili k bojům za Prahu.

V prvních květnových dnech rozhlas rovněž zastával roli veřejného koordinátora, když tlumočil výzvy nemocnic, které žádaly obyvatele, aby přišli darovat krev, či v pozdějších dnech pomáhal organizovat velký transfer lidí, kteří se vraceli do vlasti nebo naopak těch, kteří Čechy opouštěli.

Němci kapitulují hned dvakrát

7. květen je však také dnem podepsání bezpodmínečné kapitulace Německa v Remeši v hlavním stanu generála Dwighta D. Eisenhowera. Za německou stranu podepsal kapitulaci generál Alfred Jodl z pověření Hitlerova nástupce, velkoadmirála Karla Dönitze. Dokument byl opětovně ratifikován 8. května na předměstí Berlína za účasti polního maršála Keitela a sovětského velitele, maršála Žukova.

Boje však trvaly i po podpisu kapitulace, výjimkou nebyly masakry, kterých se dopouštěli jak němečtí vojáci na českém obyvatelstvu, tak Češi na Němcích. Celkem se do bojů o Prahu zapojilo 30 tisíc lidí, v Praze padlo 1 700 civilistů a zhruba tisíc Němců, dohromady na území protektorátu přišlo o život 8 000 lidí. Poslední výstřely padly 11. května u Příbrami.

To byl konec povstání, i té hrozné války

Pro mnohé Němce je 8. květen potupným dnem, pro většinu však znamená osvobození, jelikož v posledních měsících války vnímají především nálety západních spojenců. Hořký konec se nezadržitelně blíží.

Situace v protektorátu je nadále plná očekávání a neustávajících bojů. Lidé se dohadují, jak daleko jsou Američané, a kdy přijede na pomoc Rudá armáda. V rozhlase dál znějí hlášení o aktuální situaci a výzvy k německým vojákům, aby složili zbraně. Výjimkou není ani veřejné lynčování Němců a českých kolaborantů, nahromaděná nenávist a živé vzpomínky na krutost nacistické okupace konají své.

1945, květen - T-34/85 na dnešním Mánesově mostě.|foto: Archiv Českého rozhlasu

20:50: „Všem německým vojákům, kteří v okolí Čerčan napadají naše civilní obyvatelstvo: Ustaňte ve zbytečném odporu a složte okamžitě zbraně! Nepřestanete-li v dalším boji, bude s vámi nakládáno jako s bandity.“
21:05: „Němci zapálili Hrad! Další zprávy za chvíli! Němci zapálili Hrad!“

9. května vjíždí do Prahy Rudá armáda a osvobozuje Prahu. Hlasatel rozhlasu Alfréd Technik popsal situaci onoho dne z reportážního vozu, kterým jel v koloně ruských tanků. Nadšení obyvatelé vítají Rudoarmějce a začínají oslavovat konec války.

Horší než Hitler může být už jen Stalin

V 9:45 se z rozhlasu ozývá: „Vítáme představitele Rudé armády… Ať žije Československá republika! Ať žije Sovětský svaz a jeho Rudá armáda! Ať žije maršál Koněv! Sláva velkému Stalinovi!“

V tu dobu má Stalin na svědomí miliony mrtvých lidí. Jeho plán kolektivizace v rámci SSSR prakticky přešel v hladomor, kterému zbytečně podlehly miliony lidí. Jeho čistkám v armádě se Hitler těmi svými jen přiblížil. Západní spojenci tuší, že Stalin je nevyzpytatelný, zatím si s ním potřásají rukou, ale další celosvětový konflikt se blíží.

16. května 1945 se do Čech vrací Edvard Beneš, který v exilu působil dál jako prezident republiky. Je nadšeně přivítán a v říjnu je parlamentem oficiálně potvrzen prezidentem. Emil Hácha je tři dny před příjezdem Beneše odvezen do pankrácké nemocnice, kde v červnu umírá. V únoru 1948 Beneš legalizuje komunistický převrat a krátce nato abdikuje a umírá.