Bohumil Mathesius: Za zpěvy staré Číny
Dnes chci připomenout osobnost Bohumila Mathesia, vynikajícího českého básník, překladatele, editora, publicisty a literárního vědce, který se vtiskl do vědomí českých čtenářů především jako autor rozsáhlé sbírky Zpěvů staré Číny.
Zpěvy staré Číny (1939) však nebyly zdaleka jedinou knihou zasvěcenou východní poezii, kterou Bohumil Mathesius vydal. Parafrázemi čínské poezie (ano, nejde v pravém smyslu o překlady, ale o parafráze, verše na motivy čínských předloh, v některých případech se dokonce předlohy dohledat nepodařilo, to znamená, že se často jedná o Mathesiovy básně psané v duchu čínské poezie) začal vydávat od poloviny 20. let. Nejprve to byla kniha Černá věž a zelený džbán.
Zpěvy staré Číny, stejně tak jako o rok později vydané Nové zpěvy staré Číny (1940) představovaly v době svého vydání ohromné zjevení, v němž citliví čtenáři velmi brzy odhalili oslavu krásy českého jazyka. Jakkoli vztah k originálům byl velmi volný (Mathesius čínsky neuměl, používal ke své inspirace překlady čínské poezie do francouzštiny a angličtiny), vydání obou knih znamenalo ohromný nárůst zájmu publika o kulturu dálného východu. Většina sinologů, tedy odborníků na čínský jazyk, kteří se v oněch letech rozhodli pro studiu čínštiny, přiznávám, že v jejich kroku sehrály velký vliv právě Mathesovy knihy.
Bohumil Mathesius – narodil se 14.7.1888, zemřel přesně před 60 lety – 2. června 1952 – vystudoval na pražské filozofické fakultě český jazyk a francouzštinu. Potom krátce učil na pražském smíchovském gymnáziu, v roce 1914 musel narukovat do první světové války, bojoval na srbské a italské frontě, dvakrát byl raněn. Po válce se zapojil do pražského kulturního života – stal se členem výboru Společnosti pro kulturní a hospodářská sblížení s Novým Ruskem, v letech 1926-27 spolupracoval se Šaldou a Fučíkem na vydání časopisu Tvorba. Spoluzaložil pak Literární noviny, v letech 1934-35 se stal jejich šéfredaktorem. Po druhé světové válce působil jako profesor pro ruskou a sovětskou literaturu na pražské UK.
Kromě čínské poezie a kultury popularizoval svými dalšími parafrázemi také japonskou poezii – Verše psané na vodu (1943) jsou antologií japonských básní tanka. Napsal je spolu s Vlastou Hilskou, profesorkou japanistiky na pražské univerzitě.
Zpěvy staré Číny (1939) však nebyly zdaleka jedinou knihou zasvěcenou východní poezii, kterou Bohumil Mathesius vydal. Parafrázemi čínské poezie (ano, nejde v pravém smyslu o překlady, ale o parafráze, verše na motivy čínských předloh, v některých případech se dokonce předlohy dohledat nepodařilo, to znamená, že se často jedná o Mathesiovy básně psané v duchu čínské poezie) začal vydávat od poloviny 20. let. Nejprve to byla kniha Černá věž a zelený džbán.
Zpěvy staré Číny, stejně tak jako o rok později vydané Nové zpěvy staré Číny (1940) představovaly v době svého vydání ohromné zjevení, v němž citliví čtenáři velmi brzy odhalili oslavu krásy českého jazyka. Jakkoli vztah k originálům byl velmi volný (Mathesius čínsky neuměl, používal ke své inspiraci překlady čínské poezie do francouzštiny a angličtiny), vydání obou knih znamenalo ohromný nárůst zájmu publika o kulturu dálného východu. Většina sinologů, tedy odborníků na čínský jazyk, kteří se v oněch letech rozhodli pro studium čínštiny, přiznávají, že v jejich kroku sehrály velký vliv právě Mathesovy knihy.
V ukázce z rozhlasového pořadu (byl natočen v roce 1962) nabízím několik úryvků ze Zpěvů staré Číny. Recituje Marta Kačírková a Luděk Munzar.
Zpěvy staré Číny, které v jedné z mnoha reedic ilustroval malíř Zdeněk Sklenář, vydala u příležitosti 99. Sklenářových narozenin Galerie Zdeněk Sklenář, ovšem ve zcela nové grafické úpravě. Významný čínský malíř a kaligraf Shen Shaojun citlivě propojil Sklenářovy proslulé ilustrace, v kterých se snoubí tradice západního malířství s duchem umění čínského, s původními básněmi v čínštině a s jejich českou podobou. Na přípravě tohoto unikátního vydání a jeho koncepci spolupracoval sinolog Oldřich Král.