Bohoslužby v hospodě
Bohoslužby a hospoda – jde to podle vás dohromady? Zřejmě si myslíte, že nikoliv. Následujícíh pár minut vás ale možná přesvědčí o opaku. Petr Vaďura se vydal za člověkem, který jednou měsíčně oslovuje zákazníky jedné brněnské hospůdky – a tvrdí, že Ježíš se kdysi vlastně dělal něco podobného.
S farářem Českobratrské církve evangelické Štěpánem Hájkem jsme se sešli v Rooseweltově ulici v Brně. Teď spolu míříme k hospodě Desert, kde Štěpán Hájek pořádá bohoslužby v hospodě.
Štěpáne, jak vás to vůbec napadlo?
“Já jsem vždycky toužil po tom, aby evangelium znělo nejenom v kostelích, ale i pro lidi, kteří do toho kostela vůbec nepřijdou. Takže jsem dělal big beatové bohoslužby. Pak jeden kamarád začal v této hospodě zajišťovat program a obrátil se na mě s prosbou, jestli bych ty big beatové bohoslužby nechtěl přesunout tam. Takže já jsem zajásal, protože to se mi moc líbilo kázat v hospodě. Od září 2006 kážu v hospodě. Za provozu. Lidi tam chodí na pivo a já tam mluvím o Bohu. Jak říkali jednou na baru: ‘Ty vole, voni tam mluví o Bohu!’“
Jak vypadá takové setkání při bohoslužbách v hospodě?
“Ta bohoslužba se skládá z několika různých prvků, jednak těch, řekněme, liturgických, jako je modlitba a kázání. Ale zároveň tam vždycky zvu nějakou kapelu, takže je to taky trochu koncert, a zároveň tam zvu taky nějakého zajímavého hosta. A ten host jednak čte z Bible text, který si sám vybere, za druhé s ním dělám rozhovor a za třetí ten host čte libovolný text, který chce, aby ti lidé slyšeli.”
A chodí i náhodní návštěvníci klubu Desert?
"Chodí určitě, ta hospoda je poměrně oblíbená, hlavně mezi vysokoškoláky, takže sem chodí docela dost lidí. Přijdou náhodně, nakouknou. Rozhodně taková třetina lidí jsou ti, kteří přišli na pivo a vidí, že se tady něco děje, tak se jdou podívat.”
Jaké kapely a jaké hosty zvete do klubu Desert?
“S kapelami je to trošku problém, protože tady se nevybírá vstupné (na bohoslužbu vybírat vstupné, to by byl trapas), takže my děláme akorát sbírku a tím pádem já nemůžu těm kapelám pořádně zaplatit. Takže jsou to kapely, které jsou ochotné zahrát buď zadarmo, nebo za hubičku. Dávám taky příležitost třeba mladým klukům, kteří začínají a chtějí si někde zahrát; tak jim to nabídnu. A pokud jde o hosty, tak jsou to většinou divadelníci, literáti, prostě lidi, kteří mají co říct. Taky básníka jsme tu měli, herců taky hodně...”
Vcházíme teď do klubu. Tak tady to není zrovna tiché prostředí. Jak bohoslužby vůbec probíhají?
“Tady jsou dva prostory, jeden je vpředu s barem a pak je vzadu trošku klidnější prostor, tak tam my ty bohoslužby máme. Mně se na těch bohoslužbách v Desertu líbí ta maximální otevřenost. Já musím jít s kůží na trh, já tam nemůžu říkat nějaké zbožné fráze. Já musím mluvit tak, aby ti, kteří sem přijdou náhodně z ulice, rozuměli, o čem mluvím. A právě tato otevřenost, že tam může přijít opravdu kdokoli, kdo přišel na pivo a nakoukne, tak to mám na tom rád.”
