Bio-psycho-socio-spirituální model člověka
„Tak hlavně aby bylo to zdravíčko,“ popřáli jsme si před pár dny do nového roku. Každý, kdo se na svět kouká alespoň trochu realisticky, chápe svoje zdraví jako klíčovou hodnotu. Naučili jsme se maximálně důvěřovat vědecky postavené medicíně, která má skvělé výsledky. Tato exaktní medicína se ale vyvíjí spolu s alternativními přístupy k lidskému zdraví. A nevede to jen k propastným rozporům. Zhruba od 70. let 20. století se začíná odborně pracovat s modelem, který má zkratku BPSS. Jde o celostní, tzv. Bio-psycho-socio-spirituální přístup k lidskému zdraví, kde velmi důležitou roli hraje spiritualita.
Bio-psycho-socio-spirituální model není tak hrůzostrašný, jako jeho název. Předpokládá, že člověk je celistvá bytost. Totiž věnuje pozornost tělu, vlastnostem naší psychiky, ale i způsobu, jak se formujeme v mezilidských vztazích a ve vztahu k tomu, co je zdrojem naší víry. Psycholožka Romana Plchová mluví o různých pěšinách k našemu zdraví.
„Když cítíme, že v našem těle něco hůř funguje, třeba nás bolí záda, v tu chvíli jdeme pěšinou tělesného prožívání. Protože ale naše zdraví je komplexní fenomén, vyplatí se zkusit i jinou.“
A to přesto, že nás vede trochu do neznáma…
„Může nastat situace či životní období, kdy je pro nás ta spirituální část významná. Když se potýkáme s nemocí, hledáme vnitřní zdroj svého zdraví. Můžeme ho nacházet v tom, že začneme hledat hlubší význam, třeba při kontemplaci či setkání s druhými lidmi, s nimiž sdílíme víru.“
Těžko bychom ovšem našli přímé spojky mezi spirituálním prožíváním a vlivem například na konkrétní tělesné orgány...
„Když někdo třeba léčí svojí energií, přibližuje ruku na nějaké místo... tak zjišťujeme, že léčitel i lékař přistupuje k člověku těmi různými pěšinami. Nikdy neléčí jen ta jedna věc, je zároveň třeba, aby lékař vytvořil s pacientem důvěryhodný, terapeutický vztah. Potom asi není tak důležité, kvůli čemu přesně bolest zmizela, jestli masáží či dobrou sociální oporou.“
A tak se zdá, že spory, které mezi sebou vedou klasická a alternativní medicína, bývají umělé. Rozdílné způsoby léčení se totiž vždycky vyvíjely vedle sebe.
„V minulosti to mohla být třeba rostlinná či fyzikální léčba s využitím střídání tepla a zimy. Z rostlinné léčby se vyvinula farmakoterapie až do podoby dnešní medicíny. Ale exaktní medicína přejala daleko důležitější roli.“
Bio-psycho-socio-spirituální model se v současnosti využívá zejména při léčení drogových závislostí a duševně-tělesných onemocnění, celostní medicína je ale důležitá i pro léčbu rakoviny.
„Po biologické stránce se ti lidé léčí farmakoterapií, zároveň je ale třeba dbát o psychologické uspokojení jejich potřeb, ze sociálního hlediska je důležité, aby vzniklo dobré podpůrné prostředí. A po té spirituální stránce je důležité, aby lidé nacházeli hlubší smysl nemoci, a to jim může pomáhat se s ní vyrovnávat a zároveň se tak léčit.“
