Benefice Jiřiny Štěpničkové
Na začátku září si ctitelé divadelního a filmového umění připomněli, že uplynulo 30 let od smrti vynikající české herečky Jiřiny Štěpničkové (3.4.1912 - 5.9.1985). Od svého mládí patřila k nesmírně talentovaným herečkám. Ještě v době svých studií na konzervatoři hrála pohostinsky v Osvobozeném divadle, v roce 1930, ještě před svým absolutoriem, se stala členkou Národního divadla.
V činohře naší první scény působila celkem 6 let (do roku 1936), poté odešla do druhého největšího pražského divadla – tedy do Divadla na Vinohradech. Zde hrála od roku 1936 do roku 1951. V roce 51 se rozhodla emigrovat – i se svým tehdy malým synem Jiřím – do Německa. Při přechodu přes hranici byla však chycena a v roce 1952 odsouzena na 15 let vězení. Propuštěna byla po deseti letech. V roce 1969 byla pak plně rehabilitována.
Po propuštění z vězení se vrátila k herecké práci – nejprve v Městském divadle v Kladně, kde působila jednu sezónu, od roku 1962 pak hrála – až do své smrti v roce 1985 - v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého.
Jiřina Štěpničková byla vždy považována hlavně za herečku tragických rolí, představitelku mladých, nešťastných dívek, později statečných a hrdinských žen. Proslulost v tomto oboru jí zajistilo patrně její filmové ztvárnění Maryši (film byl natočen v roce 1935). Hrála posléze v širokém spektru rolí, v nichž se stále častěji začínal projevovat také její komický talent. Po návratu na scénu v 60. letech pak hrála v inscenacích „Strakonický dudák“, „Stavitel Solness“, „Lucerna“, „Král Ubu“, „Panna Orleánská“, „Maryša“, „Pygmalión“, „Marjánka, matka pluku“, „Morálka paní Dulské“, „Zkrocení zlé ženy“ nebo „Jak se vám líbí“.
Vlastnoruční podpis Jiřiny Štěpničkové (wikipedia commons)
Ve zvukových ukázkách jsme použili několik částí rozhlasového pořadu „Benefice Jiřiny Štěpničkové“ z roku 1968, ve kterém s herečkou hovořil divadelní kritik, historik a teoretik Josef Träger.