Během svátku Sukot židé na sedm dní opouští jistoty svých domovů a přesouvají se do provizoria chýší
Dnes začal židovský svátek Sukot, kterému se také říká Svátek stánků nebo Svátek sklizně. Připomíná vyjití Židů z egyptského otroctví a následné putování po poušti. V Tóře se píše, že první den Židé odešli z města Ramses a utábořili se v místě zvaném Sukot. Svátek připomíná odhodlání zotročeného národa opustit jistoty otroctví v bohaté zemi a vydat se za svobodou do nejistoty pouště. Jeho symbolem jsou tedy jednoduché chýše.
Svátek Sukot patří mezi nejstarší židovské svátky, ale jak říká rabínský student David Maxa, jeho poselství je pro nás stále velmi aktuální.
„Název svátku odkazuje na jednoduchý dřevěný příbytek s neúplnou střechou, takzvanou suku, ve které jsme povinni pobývat po dobu trvání svátku. V praxi to vypadá tak, že opouštíme pohodlí našich domovů s křesly, televizory a taky topením, a alespoň na chvíli ho měníme za sezení v dřevěné boudě, která není chráněna před rozmary počasí. Smyslem této činnosti je oprostit se od našeho majetku, a umožnit nám být sami sebou – nezávislými na tom, co máme. Zjišťujeme tak, že naše skutečná hodnota není ve vnějších věcech, ale leží uvnitř nás.“
K tomu David Maxa dodává zajímavý citát.
„Líbí se mi, jak to jednou vyjádřil známý český mystik Eduard Tomáš: Není trvalého štěstí v žádném z předmětů – je v nás!“
Podzimní svátek Sukot je také spojen s obdobím sklizně. K jeho zemědělskému aspektu se vztahuje takzvaný lulav.
„Je to vlastně taková zvláštní kytice složená z takzvaných arbaa minim, tedy čtyřech druhů, mezi které patří palmová ratolest, tři snítky myrty, dvě větévky vrby a také citrusový plod etrog. Palmová ratolest se sváže dohromady s myrtou a vrbou, to vše se uchopí do pravé ruky a etrog do levé, a následně se provádí rituál zvaný netilat lulav – takzvané třesení lulavem. Jeho prostřednictvím prosíme o hojnost deště, který rozhoduje o tom, jestli bude úroda velká nebo malá, jestli budeme mít co jíst nebo zemřeme hlady.“
David Maxa v současné době studuje v Izraeli. Svátek Sukot v této zemi popisuje následovně.
„Atmosféra během Sukotu v Izraeli je vskutku nezapomenutelná. Před začátkem svátku se na všech dvorech, terasách i volných prostranstvích najednou objeví dřevěné suky a na ulicích probíhá rušný obchod s lulavem, o který se často vášnivě smlouvá. Se začátkem svátku ruch utichá a lidé se přesouvají do svých suk, kam často zvou hosty. S vděčností vzpomínám na všechna pozvání do všech možných suk, kterých se mi často dostalo i jako pouhému kolemjdoucímu. Každá suka, kterou jsem viděl, byla jiná, stejně jako i její obyvatelé.“
A jak Sukot tráví David Maxa osobně?
„Sukot je pro mě obdobím, během kterého se snažím trávit co nejvíce času s lidmi kolem sebe prostřednictvím tradice zvaní hostů do suky. Ve společenství s nimi hledám smysl života. Když se zamyslím nad tím, jak často nemáme čas na lidi okolo nás, dochází mi, jak moc Sukot potřebujeme. Přeji všem posluchačům Chag Sukot sameach!“
