Básník a politik
Což o to, není to jev zase tak neobvyklý. Řada básníků vstoupila do politiky – a naopak, řada politiků se pokoušela (žel) i básnit. Ale v málokterém případě prošel dotyčný natolik dramatickými peripetiemi, jako tomu bylo v případě Ladislava (Laca) Novomeského. Narodil se 27.12.1904 v Budapešti , zemřel před 40 lety – 4. 9. 1976 v Bratislavě.
Z Pankráce na Strahov
Fotografie jednoho z traktů pražské pankrácké věznice je zde uveřejněna sice jako ilutrační foto – ale rozhodně tu není náhodou. Laco Novomeský strávil ve vězení 2 roky. Dlužno říci „pouze“ dva roky, protože původně mu prokurátor v březnu 1954 navrhl 16 let, soud, který proběhl o měsíc později, mu vyměřil 10 letý trest. Odsouzen byl v rámci tzv. „procesu Husák a spol.“, o kterém se ještě blíže zmíníme. Výsledek soudu začal brzy vzbuzovat pochybnosti. A jak to tak bývá – byla ustavena vyšetřovací komise. Vedl ji Rudolf Barák, v té době člen Národního shromáždění a člen vlády. Komise rozhodla o tom, že 22. 12. 1955 byl Novomeskému trest přerušen, v únoru 1956 byl pak propuštěn. Ale – jen podmínečně. Zůstával pod policejním dohledem, měl zakázáno vrátit se do Bratislavy, kde předtím žil. Zaměstnání našel v Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově. Působil tam v letech 1956-63.
O něco později (v letech 1963-70) dosáhl znovu na šéfovskou funkci – zastával post ředitele Ústavu slovenské literatury ČSAV – to už opět v domovské Bratislavě. Oficiálně byl rehabilitován v prosinci 1963. A to už mu bylo dovoleno opět publikovat poezii, což po celé předchozí desetiletí nesměl. A znovu navázal také na svoji politickou kariéru. Opět vstoupil do komunistické strany, z níž byl předtím vyhozen. Součástí jeho rehabilitace byl také fakt, že v květnu 1963 byl znovu slavnostně přijat do Svazu slovenských spisovatelů.
Knihovna Strahovského kláštera. Foto: creative commons
Předchozími zmínkami jsme vyplnili „bílá místa“, která v portrétech Laca Novomeského pravidelně zůstávala poté, kdy byl zmiňován jako vzorný komunista. Rozhodně o jeho odsouzení v tzv. procesu s buržoasními nacionalisty nebylo v oslavných pořadech ani slovo. V následující zvukové ukázce – pochází z pořadu A léta běží, který byl natočen v roce 1970 – si můžete vyslechnout sled Novomeského stranicko-politických zásluh. Jedná se typickou ukázku oslavných pořadů, jichž v 70. a 80. letech vznikalo mnoho.
Doplňme několik skutečností, jež v pořadu nezazněly: po základní a střední škole, absolvoval je v Budapešti, studoval učitelský ústav v Modré na Slovensku. V roce 1925 vstoupil do KSČ a záhy se přidal ke stranickému radikálnímu křídlu. Pouštěl se do řady akcí, které byly na hranici zákona. Od roku 1929 žil v Praze. Psal do levicového tisku – v Čechách i na Slovensku. Začlenil se do okruhu komunistických intelektuálů, kteří se sdružovali kolem revue DAV. K těm patřili také Gustáv Husák a Vladimír Clementis. V roce 38 se vrátil na Slovensko, podílel se na vzniku ilegálního vedení Komunistické strany Slovenska, účastnil se Slovenského národního povstání.
Poválečná politická kariéra Ladislava Novomeského neustále strmě stoupala. Uveďme jen stručně čím vším byl:
1945 – poslanec Slovenské národní rady
1945-1950 – člen Ústředního výboru KSS
1945-46 – poslanec Prozatímního Národního shromáždění
1946 – poslanec Ústavodárného Národního shromáždění
v letech 1945-1950 člen Sboru pověřenců – pověřenec pro školství a osvětu
1951- předseda Matice slovenské
1950-51 – pedagogem Univerzity Komenského v Bratislavě – viz pamětní deska
Obvinění
V březnu a dubnu roku 1950 spustil Viliam Široký, v té době ministr zahraničí, kampaň proti tzv. buržoaznímu nacionalismu. Gustáv Husák, Vladimír Clementis a s nimi Laco Novomeský byli obviňování, že podléhají maloburžoazním vlivům, že projevují přílišnou snahu prosadit slovenské kompetence, posléze i z příklonu k ideologickým nepřátelům. Šlo to postupně…ale šlo to rychle. V roce 1951 byli hlavní představitelé tohoto směru zatčeni. Gustáv Husák se ani ve vazbě nedal zlomit a neustále se obhajoval. Ovšem Novomeský a další obvinění s vyšetřovateli začali spolupracovat a postupně se ke všem obviněním přiznávali. Jak jsme už konstatovali, Novomeskému byl trest zmírněn a posléze prominut. Husák dostal původně doživotí, v roce 1960 byl omilostněn.
Laco Novomeský se intenzivně zapojil do obrodného procesu v druhé polovině 60. let. Po roce 1965 se prosazoval jako básník, tak jako politik. A to v dost vysokých postech. V letech 1968-71 zastával funkci člena předsednictva ÚV KSS. Zúčastnil se Vysočanského sjezdu KSČ (později za normalizace byl označen za ilegální) a byl na něm zvolen do ÚV KSČ. V letech 1968-71 byl také poslancem a členem předsednictva Slovenské národní rady.
V Českých zemích byli politici s takovou dráhou a takovými posty, jež zastávali v průběhu oněch tzv. „krizových“ let, zpravidla za normalizace smeteni ze všech funkcí, zbaveni možnosti živit se svou profesí…. Na Slovensku to bývalo jinak. Ladislav Novomeský i v dobách normalizace zastával důležitá místa v oblasti kultury. V letech 1968-74 byl předsedou Matice slovenské, od roku 1974 pak jejím čestným předsedou. Zemřel – už to bylo řečeno – na začátku září 1976.
Na Slovensku bývá odkaz tohoto nepochybně kontroverzního tvůrce a politika stále velmi ctěn. Mimo jiné – jsou po něm pojmenována dvě gymnázia – v Senici a v Bratislavě.
Gymnázium Ladislava Novomeského - Bratislava. Foto: commons wikimedia