Atypická maskování objektů v systému polní obrany
Je všeobecně známým faktem, že pevnůstky předválečného lehkého opevnění z let 1936 – 1938 byly v několika málo případech atypicky maskovány jako civilní stavby, případně byly dokonce do těchto staveb zabudovány. Mimořádný důraz byl však na maskování kladen až po válce.
Ačkoliv se u zahraničních pevnostních systémů můžeme s tímto typem maskování setkat poměrně často, u nás se tomuto způsobu maskování projektanti spíše vyhýbali. Změna přišla až s koncem 2. světové války a příchodem sovětských vojenských poradců. U vybraných objektů reaktivovaného lehkého opevnění byly v letech 1952 – 53 prováděny klamné nástavby, počítalo se však i se stavbou klamných řopíků. Tento trend se nevyhnul ani nově budovanému systému polní obrany, kde se podíváme na tři vybrané objekty, které jsou svým způsobem atypické.
Bunkr v domě
U obce Lísková bylo při plánování obranných prací na začátku 50. let rozhodnuto o zabudování palebného objektu do suterénu obytné budovy. Z tohoto důvodu tedy nedošlo k celkové demolici vybrané budovy, která se nacházela v zakázaném pásmu a za normálních okolností by byla určena k likvidaci podobně jako tisíce dalších budov v příhraničí. Domek byl ubourán až do úrovně přízemí a sklepení domu stavebně upraveno tak, aby vyhovovalo novému účelu. Úprava spočívala ve zřízení vstupu s možností uzavření dveřmi, zesílení stropu a především vybudování střílny do boční (užší) suterénní stěny obdélníkového půdorysu. Později navíc došlo k modenizaci objektu zabudováním střílnového prefabrikátu a zodolnění střílnové nástavby vložením prefabrikovaných rámů. Objekt byl veden v evidenci jako VEČ 357 a v rámci zvláštních prací udržován v bojeschopném stavu až do počátku 90. let.
Obdobným způsobem byly zabudovávány do civilních staveb i objekty z prefabrikovaných prvků. V prostoru Šumavy bylo takto maskováno hned několik objektů. Například u Strážného byly dva objekty KŽ-1 zabudovány do hromad vzniklých demolicemi bývalé obce Landstrassen (Horní Silnice), v jiném nedalekém opěrném bodě si pak zabudování objektu typu KŽ-1 do suterénního prostoru bývalého domu vyžádalo atypickou úpravu stavebního řešení objektu, která spočívala v přesunutí vchodu z boční do týlové stěny. Zajímavějším způsobem byl však zabudován objekt KŽ-1 VEČ 880 blízko Svaté Kateřiny nedaleko Nýrska. Rámy střílnové nástavby byly doslova zazděny do kamenné podezdívky zbouraného domu a z maskovacích důvodů byl otvor střílny následně zakryt volně naskládaným kamením. Objekt samotný byl však klasické konstrukce bez atypických úprav.
Hřbitovní pevnůstka
A na závěr tohoto krátkého povídání se podíváme na zřejmě nejkurióznější objekt polní obrany, který se doposud podařilo najít. Ten se nachází v prostoru bývalé obce Pleš (okres Tachov) ležící při hranicích s Německem v Českém lese. Obec Pleš (německy Plös) byla jedna z mnoha, která byla kvůli umístění v zakázaném pásmu téměř zcela srovnána se zemí. Ve svém regionu se nejednalo o nikterak bezvýznamnou obec, v roce 1939 zde žilo 1167 obyvatel ve 124 domech. Obec měla také dva kostely – první z nich, kostel sv. Jana Křtitele byl založen v roce 1684 na návrší na severním okraji vsi, později po vybudování kaple na návsi byl užíván jako hřbitovní. Druhý kostel v pseudogotickém stylu vznikl na začátku 20. století v místě výše zmíněné kaple. Oba kostely byly v poválečných letech zlikvidovány, avšak přímo na hřbitov u bývalého kostela sv. Jana Křtitele byl v letech 1962 – 1963 zabudován palebný objekt typu KŽ-4, který byl vybudován jako součást předem budované polní obrany pro boj jednotek Pohraniční stráže, jejíž rota sídlila v té době ještě v bývalém horském hotelu, který spolu s hájovnou představoval jediné dva dochované domy obce.
Umístění úkrytu na hřbitově za kamennou zdí bylo z hlediska maskování takřka ideální, avšak zabudování podzemního objektu si nutně muselo vyžádat vykopání a likvidaci několika hrobů původních německých obyvatel, což z hlediska morálního není úplně v pořádku. Nicméně tehdejší doba byla jiná, navíc se jednalo o německé hroby … Zajímavé by bylo zjistit, jaké pocity by prožívala osádka objektu v případě vypuknutí válečného konfliktu. Fakt, že v případě zásahu úkrytu mají zajištěné místo posledního odpočinku přímo na hřbitově, by asi nepůsobil příliš optimisticky. Navíc při odkrývání zeminy a odsouvání krycích panelů určitě každého napadne spojitost se vstupováním do hrobu.
Po pádu železné opony byl hřbitov upraven původními německými obyvateli a objekt ponechán na svém místě. Zvenku je porostlý hřbitovním kvítím, takže nepůsobí mezi obnovenými náhrobky s německými jmény příliš nápadně. Kontrolní vstup do úkrytu je označen patníčkem a překryt železobetonovými deskami. Vnitřek objektu je již prázdný a i evidenční číslo napsané u vstupu je téměř nečitelné. Nedaleko objektu je částečně ubouraná hřbitovní zeď, což mohlo mít souvislost s plánovaným zákopovým propojením k nedalekému kulometnému objektu typu KŽ-1, který stojí v remízku na louce za hřbitovem. Dohledat se však nepodařilo obložený okop pro střelce z tarasnice, který byl součástí každého objektu typu KŽ-4. Nelze vyloučit, že by osádka vedla palbu ukrytá za hřbitovní zdí.
Pokud budete mít cestu na Tachovsko, nenechte si tedy ujít návštěvu plešského hřbitova. Pohled na úkryt zapuštěný mezi krásně obnovenými náhrobky je velmi neobvyklý a dá se říci i symbolický. Je totiž symbolem doslova pohřbené vojenské strategie a vzájemného nepřátelství.
