Alois Weiss: Řezník z pankrácké sekyrárny popravil přes tisíc lidí
Pro Aloise Weisse bylo povolání kata vysněným řemeslem. Od roku 1943 prováděl nacistické rozsudky smrti v pankrácké věznici. Po válce utekl do Německa.
Přes tisíc lidí popravil během nacistické okupace ve věznici v Praze na Pankráci kat Alois Weiss. V takzvané "pankrácké sekyrárně" po něm zůstala gilotina a katovská kniha. Sekyrárna byla skutečně děsivé místo, kde se zvuk gilotiny zařezával do uší s děsivou silou. „Každý úder byla jedna hlava. Vězni v patrech nad námi si podle těch zvuků dokonce dělali čárky, kolik těch popravených bylo,“ říká historik Aleš Kýr.
Nacistických katů a jejich pomocníků byla v Třetí říši dohromady necelá padesátka. Alois Weiss měl s ostatními leccos společného. Německý novinář Klaus Hillenbrand se na osudy katů podíval podrobněji a napsal o nich celou knihu.
„Často to byli lidé z nižší střední třídy, životní ztroskotanci, kterým nedělalo problémy násilí. Často sympatizovali s nacisty, i když nebyli třeba členy jejich strany. Tenhle popis sedí i na Aloise Weisse,“ říká novinář.
Alois Weiss se v roce 1906 narodil do německé rodiny v Srbsku. Cesta do Prahy vedla přes Bavorsko, kde se dlouho snažil získat místo kata v Mnichově. Dotáhnul to jen na katova pomocníka. V roce 1943 ale nacisté zřídili popravčí místo i v Praze a Weiss tentokrát uspěl. Bydlel na starém městě a do práce jezdil autem.
Weissovi sousedé podle všeho netušili, co jejich spolubydlící vlastně dělá. Jména katů drželi nacisté v tajnosti a pražský kat zase podepsal závazek mlčenlivosti. Klaus Hillenbrand nepochybuje o tom, proč o tohle povolání někteří lidé tak stáli.
„Za nacismu kati vydělávali neuvěřitelné peníze. Měli slušný fixní plat 3 tisíce říšských marek ročně. Ale hlavně 30 marek za každého popraveného, a za první popravu dne ještě o deset marek víc. Takže se dá spočítat, že Alois Weiss během dvou let v Praze vydělal necelých 50 tisíc marek, a za to jste si tehdy mohli koupit i menší vilu,“ vysvětluje Hillenbrand.
Spíš než jako sadista působil Alois Weiss jako pedantský úředník. Alespoň podle jeho pečlivě vedené katovské knihy, kde si kolonky pro popravy nalinkoval až do roku 1946, tedy do doby, kdy už válka dávno skončila. Posledního vězně na Pankráci připravil o život přesně před 70 lety 26. dubna 1945. Sám Weiss utekl z Prahy těsně před osvobozením, a i když ho na útěku zadrželi Rusové, dostal se až do Bavorska.
Jako úředníka, který jen v souladu s právem vykonával rozsudky nacistické justice, koneckonců po válce viděly Aloise Weisse i bavorské úřady. Nechybělo moc, a on stal se mnichovským katem, tak jak vždycky chtěl. Bavorská justice byla ještě plná bývalých kolaborantů s nacistickým režimem, západní Německo ale v roce 1949 zrušilo trest smrti, a tím i zaměstnání kata. Weiss se nikdy nedostal před soud. Podle matriky v bavorském Straubingu zemřel jako nemajetný člověk v roce 1969.