Alfred Nobel, dynamit a 120 let Nobelových cen

Narodil se do blahobytné rodiny podnikatele a vynálezce v oblasti zbrojního průmyslu Immanuela Nobela. Pod otcovým vlivem se Alfred dostal k pokusům s nitroglycerinem, vysoce výbušnou a nebezpečnou látkou, která připravila o život jednoho z jeho bratrů. Alfred Nobel jako první nitroglycerin zkrotil. Smíchal ho s křemelinou, horninou tvořenou ze křemičitých schránek hnědých řas rozsivek a výslednou hmotu nazval dynamit. Ten z Nobela společně s jeho dalšími vynálezy – trhavou želatinou a bezdýmným střelným prachem, udělal velice bohatého člověka.

Nobel a dynamit|foto:Robert Mikoláš

Vznik Nobelovy nadace

Když v roce 1888 zemřel jeho bratr Ludwig, mimochodem také bohatý průmyslník a vynálezce, jedny francouzské noviny si bratry popletly a otiskly Alfredův nekrolog s nadpisem „Obchodník se smrtí je mrtev“. Chtěly tím vyjádřit, že Nobelovy vynálezy dokázaly zabít víc lidí než jakékoli jiné. Nobela titulek zamrzel. Rozhodl se proto, že své smrtící vynálezy odčiní. V listopadu roku 1895 sepsal před kroužkem svých přátel závěť. V ní drtivou většinu své pozůstalosti odkázal nadaci, která bude každý rok odměňovat vynikající počiny v pěti oblastech. Těmi jsou: fyzika, chemie, lékařství, literatura a mír.

O laureátech ceny za chemii, fyziku a literaturu podle Nobelovy závěti má rozhodovat švédská Královská akademie věd, o ceně za lékařství medicínský Institut Karolinska a o ceně míru zvláštní komise norského parlamentu. Za Nobelova života totiž Švédsko a Norsko tvořily unii. Cena se nemá udělovat in memoriam a je mezinárodní. Tedy nejen pro Švédy a Nory.

Socha Alfreda Nobela|foto:Shutterstock

Spory kolem závěti

Alfred Nobel zemřel v roce 1896, ale jeho cena začala být udělována až pět let poté. Proti závěti se totiž nejprve postavili Nobelovi dědicové; potomci jeho bratrů, protože sám Alfred Nobel byl bezdětný. Po dvou letech námitek závěť uznali. Výhrady měl i král Oskar II., který nelibě nesl, že ceny, potažmo Nobelovy peníze by měli dostávat i cizinci. Tedy lidé, kteří nejsou ani Švédy ani Nory. A navíc se tehdy začala švédsko-norská unie rozpadat, a tak udělování ceny míru norským parlamentem se zdálo být citlivou záležitostí. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a 10. prosince 1901, tedy přesně v den pátého výročí Nobelova úmrtí, proběhlo první udělování. Prvním laureátem byl Wilhelm Conrad Röntgen za svůj objev paprsků X.

Nobelovka, totalita a politika

Drobné i trochu větší zádrhele provázely Nobelovu cenu i v dalších letech. Kvůli první světové válce bylo předávání cen z válečných let posunuto až na rok 1920. Ve 30. letech rozhodnutí o udělení ceny za mír nepříteli nacismu Carlovi von Ossietzky a ceny za medicínu německému Židovi Ottovi Loewymu rozzuřilo hitlerovské Německo. To nakonec úplně zakázalo svým občanům ceny přijímat. Což od roku 1939 nebylo těžké, protože Nobelovy ceny se za války neudělovaly.

Čínský disident Liou Siao-po si Nobelovu cenu za mít osobně převzít nemohl|foto:Kateřina Procházková

Problémy byly i se Sověty, kterým se nelíbila například Nobelova cena za literaturu v roce 1958 pro Borise Pasternaka, anebo cena za mír pro Andreje Sacharova v roce 1975. Podobné to bylo na začátku tohoto století s cenou pro čínského disidenta Liou Siao-po. Jiní ocenění zas vyvolali údiv u svobodného světa; takový byl případ ceny za mír pro Jásira Arafata. Politika ovlivnila Nobelovy ceny také v roce 1956, kdy byl kvůli krvavému potlačení Maďarského povstání zrušen tradiční slavnostní banket na počest vyznamenaných, aby na něj nemohl přijít sovětský velvyslanec. Banket připadá na 10. prosinec – den Nobelova úmrtí. Letos stejně jako vloni se kvůli pandemii koronaviru nekoná.