Adolf Wenig: Učitel - pohádkář
Je v tom kus obrozenecké tradice, je v tom dnes spíš už jen svědectví o tom, že učitelství bývalo respektovaným a váženým povoláním, které nabízelo příležitosti mnoha tvůrčím osobnostem… chtě nechtě musíme konstatovat, že celá řada českých spisovatelů začínala profesí učitelskou, někteří z nich se tomuto poslání pak věnovali – při své tvorbě – po celý život. Tak tomu bylo i s Adolfem Wenigem.
Adolf Wenig se narodil 13. srpna 1874 v západočeském městečku Staňkov u Horšovského Týna. Učitelství mu bylo dáno vlastně dědičně – učiteli, či dokonce „řídícími učiteli“, byli už jeho otec i dědeček. Po základní škole začal studovat střední školu v Domažlicích. Wenigův otec však velmi záhy zemřel a matka se s dětmi (Adolf měl ještě tři sourozence, mezi nimi byl i pozdější výtvarník Josef Wenig) přestěhovala do Prahy. Zde ale rodina zažívala krušné časy. Přestože Adolf toužil po studiu na univerzitě, hmotná nouze mu umožnila absolvovat pouze nižší střední školu a posléze učitelský ústav.
Na všechny tyto okolnosti života svého otce vzpomínal spisovatelův syn dr. Jan Wenig v pořadu, který byl natočen v Československém rozhlase v roce 1970. Osobní vzpomínku dlouholetého rozhlasového redaktora Jana Weniga na otce předchází ve zvukové ukázce dedikace dětské knížky, kterou čte Karel Höger.
Adolf Wenig pak působil jako učitel po celý život. Ve volných chvílích se však věnoval autorské tvorbě. Stal se především tvůrcem knih pro děti a mládež – vydal celou řadu pohádkových souborů, ale také knihy pověstí a bájí. Z jeho tvorby uveďme alespoň několik titulů: Čertoviny, Kocourkov, Zlámaná Lhota, Kytka pověstí, Věnec pražských pověstí, Erbovní pověsti, České pověsti, Čarovný kořen, Mateřídouška, Bohatýrské zvěsti, Pověsti o hradech, Zvířátka a loupežníci, Blaník, Staré pověsti pražské, Moravsko-slezské pověsti a mnoho dalších.
Adolf Wenig měl kromě toho řadu dalších zájmů - hrál například na violu v učitelském kvartetu školy na Královských Vinohradech, kde učil. V mládí navštěvoval také Pivodovu pěveckou školu, uvažoval dokonce o dráze operního pěvce, tento sen ale nerealizoval.
Operní tvorbě se však později věnoval v roli libretisty. Jeho nejznámějším dílem je libreto k opeře Čert a Káča, kterou zkomponoval Antonín Dvořák.
Okolnosti vzniku libreta k této opeře připomíná opět spisovatelův syn Jan Wenig. Na další zvukové ukázce je pak zachycen hlas samotného Adolfa Weniga a jeho vyprávění o práci na libretu k Dvořákově opeře.
Kromě Čerta a Káči napsal Adolf Wenig ještě další libreta – mimo jiné k jednoaktové opeře Na večer bílé soboty a také k opeře Babička (obě zhudebnil jeho synovec Antonín Vojtěch Horák, žák Fibichův, obě uvedlo Národní divadlo). Na autorském kontě Adolfa Weniga jsou pak desítky překladů operních i operetních libret a stovky překladů písní.
Adolf Wenig udržoval dlouholetý přátelský vztah se známou operní pěvkyní Emou Destinovou, za ženu si vzal její sestřenici. V poslední zvukové ukázce máme jedinečnou příležitost vyslechnout si ze staré zvukové folie píseň, k níž text napsal A. Wenig, kterou zhudebnila a nazpívala Ema Destinová.
Adolf Wenig zemřel v Praze 19. března roku 1940.
