61. den: Gorily v Africe

Kláro, vy jste se nedávno vrátila z Afriky. Povězte nám, kde jste byla a co jste tam dělala? Strávila jsem měsíc v záchranné stanici Limbe v Kamerunu, kde jsem se seznamovala s fungováním takové záchranné stanice pro primáty. Při tom jsme se snažila sbírat vzorky pro svůj vlastní výzkum a také jsme natáčela nějaké materiály pro Český rozhlas on-line.

Když se na to podíváte zpětně, co pro vás pobyt v Africe znamenal? Měl pro vás nějaký přínos? Možná to bude znít nadneseně, ale velký. Po prvních čtrnácti dnech jsem byla ve velmi hluboké depresi a říkala jsem si, že tohle je ztracená bitva. Že primáty nikdy v životě nezachráníme. Viděla jsem zvířata, která v záchranné stanici přežívají, která jsou poznamenána tím, co se jim stalo, jak nejsou normální. Já jsem byla zvyklá na zvířata buď úplně divoká, nebo v zoologických zahradách, která byla sice nějakým způsobem poznamenána pobytem v zajetí, ale ne tak hluboce jako zvířata, která si prožila to trauma ztráty matky, života v nepřirozené skupině.

Asi tak ve druhé čtvrtině mého pobytu se to zlomilo, protože jsem se začala účastnit vzdělávacích aktivit záchranného centra. Viděla jsem, jak důležitou roli hraje v tom, že vzdělává obyčejné lidi, domorodce, kteří žijí na stejném území jako gorily. Že se jim snaží vysvětlit, proč je důležité primáty chránit, jaké jsou jiné alternativy než je lovit jako potravu, jaké jsou jiné možnosti než těžit dřevo v tropickém deštném pralese. Ještě víc jsem se utvrdila ve svém názoru, že vypouštění primátů ze záchranných stanic je možné, ale že je to velmi náročná záležitost. Bude ještě třeba mnoha výzkumů jak divokých, tak reintrodukovaných populací, abychom byli schopni vymyslet nějaký skutečně fungující plán na vypouštění těchto zvířat. Kdybych to měla shrnout, tak mě to utvrdilo v tom, že ta situace v Africe je strašně vážná, ale stále ještě zvratitelná.

To nebyla vaše první návštěva v divočině, jestli se nepletu? Já už jsem byla v Africe za primáty v Kamerunu, pak v Tanzánii, v Senegalu a teď zase v Kamerunu. Takže jsem se vrátila ze čtvrté cesty.

Spolupracujete se záchrannými stanicemi, to znamená, že jistě velmi dobře znáte problematiku ochrany goril. Můžete nám tedy ve zkratce shrnout faktory, které ohrožují život goril v přírodě? Já se stále cítím trochu jako začátečník v tomto oboru, protože to není tak dlouho, co se primatologii věnuji. O ochranu primátů se aktivně zajímám dejme tomu dva tři roky. A to je moc krátká doba. Mezi základní faktory patří ničení životního prostředí, tedy tropického deštného pralesa, potom obchod s jejich masem zvaný obecně bush meat, obchod s mláďaty čili pet trade a v neposlední řadě přenos nemocí z lidí na lidoopy. Ty doplňují nové nemoci, které se objevují a decimují vedle domorodců i populaci lidoopů.

Jak je vůbec možné, že se lidské nemoci přenášejí na lidoopy? Dochází k tomu proto, že lidé pronikají hlouběji a hlouběji do pralesa, do míst, kde předtím nebyli. Lidoopi a lidé jsou si velmi příbuzní, a proto nemoci, které postihují lidi, jsou přenosné také na primáty, obzvlášť na lidoopy. Mnohé z těchto nemocí, které nám připadají banální a příliš se jimi nezabýváme - na mysli mám různé virózy a nachlazení obecně spojované pod nepřesné pojmenování chřipka -, mohou mít u lidoopů až fatální následky.

Můžeme lidské léky aplikovat na gorily? Dají se lidské nemoci u goril vlastně léčit? Myslím si, že ano, třeba v zoologických zahradách ano, ale veterinární zákroky ve volné přírodě jsou velmi obtížné. Gorily nížinné ohrožuje z nemocí nejvíce ebola, což je hemoragická horečka, která se čas od času objeví, zdecimuje populace lidoopů a může se také přenést na lidi. Většinou se na lidi přenáší tak, že lidé snědí nějaké infikované maso a nakazí se jím. Mimochodem pojídání lidoopího a primátího masa spolu nese veliké riziko nákazy, protože mnohé nemoci samozřejmě nejsou přenosné pouze z lidí na primáty, ale také opačně. My se můžeme velice jednoduše nakazit nemocemi od lidoopů a od jiných primátů. A následky mohou být velice vážné.

Pokud se nepletu, tak obchod se zvířecím masem je jedním z faktorů, který ohrožuje gorily v přírodě? Ano, samozřejmě, je to problém obzvlášť v zemích západní Afriky. Zde některé domorodé komunity toto maso běžně používají k vlastnímu účelu jako zdroj proteinů, ale existuje také obchod s tímto masem, kdy jsou ulovená zvířata převážena do měst a tam se podávají v restauracích jako pochoutka, delikatesa. A někdy se vozí i jinam včetně bohatých evropských zemí.

Když jste byla v divočině, byla jste někdy svědkem takového obchodu? Ne, je velice těžké jako dočasný návštěvník tady toto vůbec zaznamenat nebo nějak toho být účastný. Samozřejmě se to děje všechno nelegálně, takže se to jistým způsobem skrývá. Jediné, co jsem na vlastní oči nyní v Limbe viděla a také nafilmovala, byla jakási opice uvařená v hrnci.

Dost zmiňovaným problémem je také pet trade. Můžete nám objasnit tuto problematiku? Určitě jste si všimli, že Moja, mláďátko z pražské zoo je velice roztomilé a spousta lidí říká, že by ho chtěla mít doma. A na to právě lidoopi doplácejí, když si lidé myslí, že lidoopí mláďátko je taková hračka na hraní. Mláďata jsou lovena buď zcela účelově - když si někdo objedná, že chce konkrétně malého šimpanze nebo gorilu -, nebo jsou to následky bush meat. To se zkrátka zabije celá gorilí tlupa a přežijí jen maličká mláďata. Co s nimi? Tak ho zkusíme prodat. Život těchto zvířat je samozřejmě nadosmrti poznamenaný šokem z prožitého odloučení od matky, výchovou lidmi, nepřirozenou skupinou. Naštěstí se podaří mnohá z těchto mláďat zabavit a pokusit se je vrátit do volné přírody. To je samozřejmě jeden z cílů záchranných stanic. Ale je to finančně obtížné, je to obtížné i zoologicky, protože zvířata zvyklá na lidi se špatně přizpůsobují novému prostředí. Nemůžeme je jen tak vypustit, uhynula by hlady, nemůžeme je vrátit do prostředí, kde už jsou divoké populace, protože by se napadaly, případně by tam dokonce mohla přenést nějaké patologické chování nebo nemoci. Je to velice obtížná otázka

Problematika ochrany goril je samozřejmě široká. Řekněte mi na závěr, myslíte si, že existuje nějaké východisko, jak zabránit zvyšujícímu se úmrtí goril? Samozřejmě, ale nutná bude spolupráce mnoha lidí. Není to vůbec jednoduché, neexistuje žádné jednostranné a stoprocentní řešení. Určitě je nezbytné prosazování zákonů, tlak ze strany mezinárodních společností nebo nadací, ochranářských organizací a tak dále. Rozhodně se neobejdeme bez spolupráce s místními komunitami, tedy s lidmi, kteří v těch oblastech žijí. Je velice důležité se vžít do situace těchto nesmírně chudých obyvatel. Nemůžeme mezi ně jen tak přijít a říct: tak a teď ty gorily budeme chránit a vy jste nám ukradení. Tak to nejde. Je toho spousta, co by se dalo dělat, ale jak říkám, v současnosti jsou účinnější menší projekty s lokálním dopadem než nějaké obrovské cíle a obrovské konference, které nic moc nevyřeší a stojí spoustu peněz.