53. den: Tadao a kreslení u goril
Pokusy s kreslením u lidoopů jsou tradiční a na mnoha pracovištích či v zoologických zahradách celého světa se stále opakují. Není přitom vždy úplně snadné lidoopům vysvětlit, k čemu že barvy a štětce slouží, že to není potrava ani předměty určené k házení či okamžitému zničení. Nejlepších výsledků se vždy dosahuje s jedinci, kteří od narození vyrůstají ve společnosti lidí a jejich vývoj probíhá poněkud odlišnými cestami než u zvířat vyrůstajících "divokým" způsobem, tedy se svými biologickými rodiči či ve skutečné skupině.
Mezi gorilami v českých zoologických zahradách má pověst nejlepšího malíře samec Tadao, v současnosti v sídlící v Zoo Dvůr Králové. Doktorka Marina Vančatová byla několikrát svědkem jeho mimořádných schopností. Povídali jsme si s ní o kreslení u lidoopů vůbec, ale rozhovor jsme začali pochopitelně Tadaem.
Paní doktorko, povězte nám, jak probíhalo kreslení Tadaa, on opravdu něco vytořil? Tadao je jedna z mála goril, která dokáže malovat, takže máme od něj ve sbírce asi stovku různých obrázků. Tadao je velice šikovný, ale není to jediná gorila z Československa, která kdy dokázala kreslit. Podobné pokusy jsme prováděli s gorilí samicí Nigrou (zemřela v roce 1999 ve věku 43 let) v pražské zoo ještě ve starém pavilonu opic. I tato samice dokázala velice pěkně kreslit. Samec Assumbo (dnes je mu asi 32 let a byl partnerem Nigry, nyní žije v Zoo Rostock) byl velice zvláštní tím, že odmítal kreslit v přítomnosti lidí. Jednou jsme zapomněli v dřevité vlně, kterou měl jako podestýlku, několik pastelek. A druhý den Marek zděšeně volal, že musel celý den mýt mříže a zdi výběhu, protože Assumbo ty pastelky našel a pomaloval zdi jako to dělají mladí výtvarníci, umísťující graffiti v metru nebo na vlacích.
Jaké obrázky gorily kreslí? Vždycky záleží na náladě, protože nás zajímá spontánní kreslení goril. V případě, že kreslit nechtějí, tak nekreslí, a my odejdeme ze zahrady s nepořízenou. Ale nemáme to gorilám za zlé. To je čistě na nich, když mají chuť, tak kreslí, když nemají, tak nekreslí. Většinou to jsou obrázky, které se velice podobají dětským čmáranicím, je to první stádium vývoje dětské kresby, takže všichni lidoopi mají stejné stádium vývoje kresby, jako mají děti zhruba do věku dvou, dvou a půl roku. Obrázky takhle starého dítěte a gorily jsou skoro k nerozeznání.
Ovlivňuje výsledek to, že gorila už někdy předtím zkoušela kreslit? Vyvíjí se třeba nějak kvalita kresby? Pamatují si gorily, k čemu je tužka, že se s ní kreslilo na papír? Především gorily v zajetí vidí, že občas ošetřovatel něco napíše do sešitu, takže pro ně spojitost papíru a předmětu na kreslení nebo na psaní není nová. V případě, že to neví, stačí, aby ošetřovatel ukázal jednou, podruhé už nemusí, pak už velice dobře vědí, co se od nich čeká.
Takovým proslulým gorilím malířem je gorila Koko z USA. Co například zvláštního tato gorila nakreslila a jakými životními peripetiemi procházela? Je to gorila odchovaná v zajetí, nebo gorila z přírody? Koko je zvláštní gorila. Neřekla bych, že je výjimečný malíř. Koko byla první gorila, která se naučila posunkovou řeč a komunikuje se svou ošetřovatelkou, doktorkou Pattersonovou, pomocí jazyka sluchově postižených. To znamená že používá gesta, posunkovou řeč. Tato gorila žije skoro v domácích podmínkách, to znamená, že má svou místnost, svoje místo na spaní, na jídlo, na hraní. Samozřejmě se nevyhnula ani kreslení, které jako u dětí můžeme pozorovat, ale šikovnější byl životní druh Koko, gorilí samec Michael, který taky ovládal posunkovou řeč a komentoval tak svoje obrázky.
Vzpomínáte si na nějaký z těch komentářů, kterou k tomu udal? Michael byl velice zajímavý. Jeden obrázek, který pro nás představuje spleť skvrn a čar, žluté a zelené barvy, Michael pojmenoval jako draka. Dráček byla jeho oblíbená hračka, která opravdu měla žlutou a zelenou barvu.
My připravujeme tento pokus v pražské zoo. Myslíte si, že budou naše gorily reagovat podobně nadaně jako třeba Koko nebo Michael? Záleží na tom, jaké budou podmínky pokusu. Musíme si uvědomit, že žádná z pražských goril nemá vlastní zkušenosti s kreslením, i když to viděly. Záleží na tom, zda budou pohromadě, nebo budou oddělené, protože oddělené zvíře se může lépe soustředit. Například Kamba, když dostane papír a pastelku a bude sama, bude možná kreslit. Jenže pokud jí potřeby dáme v pavilonu ve chvíli, kdy tam bude s Richardem, výsledku se asi nedočkáme. Richard samozřejmě všechny předměty ihned sebere. A to přesto, že je dost bázlivý. To asi taky bude hlavní překážka, aby se sám pokusil kreslit. Vše chce svůj čas, gorily se nejprve musí přestat nových předmětů bát a potom po nich můžeme chtít, aby pochopili souvislosti mezi nimi a kreslením.
V našich pokusech, které jsme prováděli v Zoo Dvůr Králové, jsme viděli, že pokud Tadao kreslil, tak všechny samice mu koukaly pod ruku, co dělá, ale žádná z nich se neodvážila dělat to samé. Protože Tadao byl alfa samec ve skupině, on jediný kreslil a všechny ostatní ho jen pozorovaly. Podle mě v případě, že bychom je bývali rozdělili, což jsme záměrně nedělali, abychom je nestresovali, by ostatní samice kreslily také. Takže v Praze bude záležet na tom, kdo a kde dostane papír, jak budou respektovat to, že Richard je alfa samec. Zajímavé jistě bude, jak se zachová Kamba, které zatím k Richardovi nemá takový respekt. Třeba kreslit začne, vždyť žila s Tadaem a mockrát ho viděla. Ale lepší výsledky jsou, když jsou zvířata individuálně k těmto pokusům přizvána po jednom, zvláště když jsou zvyklá být krátkodobě o samotě. V opačném případě si myslím, že to nebude mít cenu, protože když je oddělíme, tak to pro ně bude stres a žádný papír je nebude zajímat.
Mluvila jste o Kambě, ta už někdy kreslila nebo to opravdu jenom viděla u samce? Kamba nekreslila, ale mohla vidět toho Tadaa.
Jaká bude reakce, když dostanou barvy a štětce? Myslíte si, že je budou okusovat nebo je budou zkoumat a nějakým způsobem je třeba pokládat k papíru? Zase záleží na tom, co dostanou jako předmět na kreslení, protože podle mého snadněji budou zacházet s pastelkou než se štětcem a barvou. Ale zase musím podotknout, že Tadao nikdy nekreslil pastelkou, vždycky vyžadoval štětec s barvou, takže tady může být individuální preference toho, čím budou kreslit.
Budeme-li brát v úvahu případ, kdy budou všechny gorily společně v jedné místnosti, může se stát, že kdyby náhodou Richard začal jako dominantní samec kreslit, že by se samice začaly opičit a že by to od něj odkoukaly? To záleží na trpělivosti ošetřovatele, na počtu papíru, který do té místnosti dá. Pokud každá z goril bude mít svůj papír a svoje pastelky, je možné, že budou kreslit třeba dřív než Richard. Je tam dost místa na to, aby každá našla svůj koutek, kam třeba Richard nevidí, kde budou mít klid. Prvním malířem rozhodně nemusí být zrovna Richard. Já soukromně tipuji Kambu a jsem zvědavá, jak to dopadne.
