40. den: Moja roste jako z vody
Rok v životě gorilího mláděte je o hodně rychlejší, než je běžný rok v životě mláděte lidského, tedy dítěte. Průměrné dítě v roce sedí, stojí a sem tam popojde pár krůčků. Je zcela závislé na svých rodičích. To gorilí mládě běhá, skáče z výšky, šplhá po stromech, houpe se na větvích.
Ale jinak stále potřebuje svou matku, které ho kojí, hlídá a chrání. V tom se od goril nijak nelišíme. Jiná je ovšem úloha otce. Ve spořádané moderní lidské rodině se otec podílí na výchově dítěte od narození, zatímco u goril se mu samec dlouhé měsíce vůbec nevěnuje. Má jiné úkoly, musí hlavně celou rodinu chránit. V pavilonu goril pražské zoo přesto v posledních týdnech můžeme sledovat, že Richard si s Mojou dokonce i hraje, což dlouho nedělal.
O výchově a vývoji nejen gorilího mláděte jsme si povídali se zoologickým náměstkem pražské zoologické zahrady panem inženýrem Miroslavem Špičkou.
Jak se ale liší dospívání, vývoj toho mláděte? Musím se přiznat, že mám daleko větší zkušenosti s lidským mládětem než s gorilím, protože gorilí je tady jedno jediné a lidská mláďata mám doma tři. Ale v podstatě se dá říct, že se příliš neliší. Lidoopi a lidi si jsou hodně podobní, mají podobné problémy, podobné zvyky. Samozřejmě určitý rozdíl tam je, gorilí mládě je daleko šikovnější, manuálně zručnější než mládě lidské. Jinak vazba na matku, vazba na příbuzné, na tetičky, na tátu je podobná. Samozřejmě je trochu rozdíl i ve věku, kdy mládě dospívá, kdy začíná samo něco dělat. Samo chodit. Člověk žije déle, zhruba dvakrát déle než gorila, a od toho se odvíjí i vývoj dítěte. To znamená, že pokud řekneme, že člověk dospívá někdy v patnácti až osmnácti letech, a tuto hodnotu vydělíme dvěma, dostaneme přibližně věk, kdy je gorila pohlavně dospělá. Jsem moc rád, že návštěvníci vašeho webu i diváci televize můžou vidět, co gorilí mládě v roce umí, protože většina lidí má svoje dítě, takže může porovnávat. A pokud bychom se podívali na naše starší záběry, tak opravdu vidíme, že jestliže lidské mládě v roce chodí, gorilí mládě ty první krůčky dělá už před půl rokem. Takže podobnost ne náhodná, podobnost zcela zákonitá.
Existuje nějaký rozdíl například ve vnímání rodinných příslušníků? Kdy si Moja uvědomovala, kdo je máma, kdo je táta a kdo je nějaká teta? Myslím si, že si to pudově uvědomuje od samého začátku. Lidé samozřejmě žijí většinou v párech, až na některé výjimky, gorily jsou zvyklé žít ve větších skupinách. Takže ty vazby na tetičky a na ostatní příslušníky skupiny jsou u lidoopů časnější a mnohdy i pevnější. Lidské tetičky sice také navštěvují děti, ale ne tak často, a většinou s nimi nežijí ve společné domácnosti. Takže dítě je vnímá, ale intenzivněji si je uvědomuje, teprve až když začne takzvaně rozum brát. Kdežto u malých opičátek, u malých gorilátek, je ta vazba rychlejší a řekl bych i pevnější.
Nemůže v tom mít gorilí mládě zmatek, když třeba Shinda si ho půjčuje a zachází s ním stejně jako jeho vlastní maminka? Určitě ze začátku v tom zmatek muselo mít, protože Shinda měla snahu chovat se jako máma. Ale vazba na mámu je daleko pevnější než ty zmatky v hlavě gorilího miminka, myslím, že si z toho nic nedělalo, nevypadá, že by z toho mělo nějaké doživotní trauma.
Jak je to třeba s hravostí? Víme, že děti se staví na nohy zhruba v roce života. Kdy Moja začala chodit a začala si hrát s ostatními členy? Děti se postaví v roce, ale hrají si daleko dřív. V podstatě jakmile dokážou něco uchopit do ruky, tak si začínají hrát. U toho gorilátka je to stejné, v podstatě od prvních týdnů, kdy už se odvážilo pustit matky a sáhnout si na nějakou věc, tak si začalo vlastně hrát. Začalo chodit podstatně dřív než lidské mládě, jestli si dobře vzpomínám, tak kolem pěti šesti měsíců už bylo v chození samostatné a dělalo první krůčky velice dobře. Ten vývoj je, jak už jsem řekl, daleko rychlejší než u člověka, takže i to chození a hraní si a manuální zručnosti jsou daleko dřívější. Ale velice podobné dítěti.
Ještě se vrátím k výživě. Kdy se gorilí mládě odstaví od matky, to znamená, kdy matka přestává kojit mládě? Je to poměrně individuální. Zase paralela s ženami: každá žena kojí jinak dlouho, některá ztratí mléko brzy, některá kojí třeba až do šesti let. U goril je to podobné. Mládě je hodně fixované na mámu, ale zase je individuální, jak dlouho jeho máma bude mít mléko. Gorilí mláďata začínají přecházet na jinou stravu už v pěti šesti měsících. V sedmi osmi měsících už vyloženě vyhledávají potravu, oloupávají si kůru, ale pořád jsou hodně fixovaná na mateřské mléko. Tohle období by mělo trvat minimálně do dvou let věku mláděte, ale i po tom druhém roce se kolikrát stane, že uvidíme mládě, jak se přisaje k prsu a bude sát mléko.
Jak je to u Moji? Už jí i něco jiného než matčino mléko? Vypadá to totiž kolikrát, že se pokouší, žvýká, ale pak to vyplivne. Samozřejmě, už dlouho. Je jí rok, takže dobře čtyři pět měsíců už přijímá ovoce, baští zeleninu, listí, oloupává si kůru z větví. Ale není to samozřejmě hlavní složka její potravy, je to doplněk a je jen dobře, že si na tyto doplňkové potraviny zvyká. Zase je to podobné jako u lidí. Jakmile začnou mláděti růst zuby, tak začne kousat a kouše do všeho, buďto do mámy, nebo do nějaké potravy. A jakmile do potravy kousne, tak ji začne ochutnávat, a pokud mu chutná, tak už ji potom i vyhledává.
Je Moja v něčem výjimečná? Že by třeba ve svém věku byla nadprůměrná v nějaké činnosti? My nemáme srovnání, je to první gorilí mládě a těžko můžeme srovnávat. Samozřejmě určité zkušenosti jsou, spíše teoretické. Je zcela výjimečná tím, že je naše. To je myslím jediná její výjimečnost, ale ta největší výjimečnost.
Ještě mám na vás poslední, takový osobní dotaz. Říká se, že děti mají v prvních týdnech života stejný reflex jako gorily. Týká se to reflexu uchopovacího. To znamená, že by se měly stejně chytat provazů nebo něčeho, co jim dáme do rukou, i nohou. Byl byste ochoten vyzkoušet to na nějakém vašem potomkovi? Vychoval jsem tři potomky a vím, že ten uchopovací reflex měly, ale na provaz bych je asi neměl odvahu pověsit.
