35. den: Ospalá neděle
Každý den není posvícení. Tedy kdo přišel v neděli za gorilami do zoo, byl možná zklamaný. Tak jako každou neděli, i tu včerejší trávil Vojta v buňce u pavilonu goril a natáčel dění ve výběhu. Proto jsem měl večer k dispozici ty nejaktuálnější informace.
"Tak co bylo, co se dělo?" zvědavě se ptám svého syna. "Byly úplně líný, skoro celý den spaly, ani ta aktivní hodinka, kterou pokaždé mají, nebyla. Vlastně byly aktivní snad jen pět minut." S trochou smutku v hlase Vojta odpovídá. "A co Moja, taky spala?" zajímalo mě. "Ta si aspoň hrála s tím dřevěným autem."
No, to je skvělý, takže když sežraly gorily všechny laskominy a zůstalo auto, má Moja o zábavu postaráno. "Je překvapivě celé, ale nejvíc ji baví kolečka. Kamion je převrácený, a Moja střídavě kouše do koleček a střídavě je roztáčí prstíčky. Už to docela umí a je jasné, že ji to strašně zajímá. Občas si auta všimla i některá dospělá gorila, ale ty to těší o poznání méně, asi že to není k jídlu."
Sobotní oslavy gorilí rodinu zcela vyčerpaly. Takže není divu, že neděli prospala. Ostatně unavení nebyli jen lidoopi, ale i mnozí další organizátoři a aktéři narozeninových oslav. Krásně to řekl kameraman Khalil. "Tady," ukazoval si na předloktí, "tady mě bolelo tak, že jsem nemohl zvednout ruku. Vždyť já točil tolik hodin, že jsem na konci nemohl kameru ani udržet."
