33. den: Neutečou z pavilonu?

Co vás přivedlo do pavilonu goril?
- Přivedlo mě sem adventní rozjímání, protože si myslím, že to k tomu patří. Byl jsem tu naposledy před povodněmi a chci se podívat, jak to teď vypadá. Jsem nadšený, jak zoologická zahrada funguje. Myslím si, že pan ředitel je muž na svém místě. Sleduji ho zpovzdálí, v médiích, ale nejvíc za něj mluví ta práce.
- Hlavně zvířátka v zimě, jestli odpočívají, jestli běhají.
- Chtěl jsem se zase kouknout na opice, protože jsem tady nebyl asi tři měsíce, tak jsem se chtěl kouknout, jak to vypadá s malou Mojou.
- Do gorilího pavilonu mě samozřejmě přivedla ta novinka, tedy Kamba, a jinak já jsem stálá návštěvnice, takže já je tu mám skoro jako svou rodinu, ale samozřejmě že to největší, co mě sem táhne, je Moja.

O Kambě jste se dozvěděla kde? Z jakého zdroje?
- Sleduji novou reality show, výbornou, a čtu ty komentáře, takže tam jsem se to dozvěděla. Na internetu.
- Teď ráno, když jsem zjistila, že tu je málo návštěvníků, tak jsme se rychle šli podívat na gorily, protože vím, že jsou v současné době docela populární.

Tudíž jste už asi slyšela o naší reality show Odhalení?
- Určitě a moc mě potěšila. Odhalení jsou bezvadný.

Znáte jména našich soutěžících?
- Znám Richarda a Moju, ty ostatní bohužel moc neznám, protože nemám televizi, takže to tak slyším od rodičů.
- Známe - Kamba, ta je nová, Richard, Kijivu a Shinda.
- No samozřejmě: otec Richard, maminka Kijivu, malinká je Moja, teta Shinda a nově příchozí teta je Kamba.

Výborně. Když takhle dobře gorily znáte, nemáte z nich strach?
- Ne, vůbec ne, nevím, co to je, asi bych se ani nebála odstranit tady to sklo. Nebála bych se určitě...
- Mám, mají něco v očích, je to těžko sdělitelné. Ale jsou to úžasná zvířata, vypadají úplně jako lidi, a tudíž z nich mám strach.
- Ne, za sklem ne, v pralese asi ano, kdyby je člověk potkal.
- Myslím si, že jsou poměrně inteligentní, takže když se k nim lidi budou dobře chovat, tak není proč z nich mít strach.

Richard už několikrát do skla velmi silně udeřil. Když tady stojíte, nemáte pocit, že by vám mohl ublížit, kdyby to sklo rozbil?
- Já jsem teď byl poučen, že ho nemám fotografovat, že by to vzal jako výzvu k boji, takže si dávám pozor.
- V tomhle plně věřím vedení zoo, že to zajistili tak, aby to bylo bezpečné.
- Samozřejmě na to myslím, ale pevně věřím, že to je sklo, které nerozbije. Ale mám z něj obrovský respekt. To zvíře budí úžasný respekt, to je na něm to nejhezčí.
- Několik útoků jsem tady zažila a snažila bych se o to, co radí odborníci - sednout si na bobek, nedívat se a dělat, že se krmím.

Tak to byly reakce návštěvníků pražské zoologické zahrady. Nejen o bezpečnosti proskleného pavilonu, ale i o dalších konstrukčních vymoženostech si budeme teď povídat s Markem Ždánským.

Marku, pověz nám, je opravdu zmíněné sklo dostatečně bezpečné? Sklo je 32 mm silné, jsou to čtyři osmimilimetrová skla nalepená na sobě a mezi deskami jsou ochranné fólie. Je to sklo neprůstřelné, není možné, aby ho gorila prorazila. Jednou v historii zahrady se stalo, že gorilí samec, ne že by prorazil to sklo, ale nějakým způsobem ho návštěvníci tak rozčílili, že jednou ranou bouchnul do skla a to popraskalo. To bylo ještě na starém pavilonu a byla to tři osmimilimetrová skla bez bezpečnostní fólie. Nebylo to tak, že by pěst projela sklem, ale skla jenom praskla. Tady je to ještě silnější sklo a je tam ta zmíněná fólie. Síla Richarda je samozřejmě obrovská, ale když už se jedná o sklo neprůstřelné, tak není možné, aby jeho pěst proletěla na návštěvníky.

Další zajímavostí pro zvídavé návštěvníky je roleta, která občas visí na okně vedoucím do přípravny krmiv. Jakou funkci ta splňuje? Žaluzie jsou tam schválně, protože gorily hrozně baví se na nás koukat, jak připravujeme krmení. Ale my potřebujeme, aby ta skupina dělala i něco jiného, než jen seděla nalepená na skle, aby fungovala mezi sebou, aby se její členové věnovali sami sobě, aby neustále nebyli fixovaní na nás. Takže když připravujeme krmení a gorily se na to chtějí koukat, tak to není problém, ale v určitou část dne ji zatahujeme, abychom je nerozptylovali. Aby si hrály mezi sebou nebo s Mojou, aby se pářily, když se chtějí a mají pářit, prostě aby nebyly fixované jen na nás.

Ještě se diváci a posluchači ptají na železné dveře, které vedou někam do neznáma, ty co na ně Shinda mlátila. V naší hantýrce tomu říkáme "šubr" a je to oddělovaný vchod od jedné části ložnic. A Shinda do toho bouchala z toho důvodu, protože na druhé straně byla oddělená Kamba. Slyšela ji, věděla o ní a chtěla k ní. Mlátila do dveří z jedné strany, z druhé strany bouchala Kamba. Teď už to samozřejmě dělat nebude, protože jsou všichni pohromadě. Tedy do té doby, než bude za dveřmi třeba zase jiná gorila.

Dobře, takže to nebyl žádný projev agresivity? Nemusíme se goril bát, vzhledem k tomu, že tam jsou dobrá bezpečnostní opatření? Diváci tedy mohou být naprosto v klidu? Určitě, není možné, aby se gorila nějakým způsobem dostala mezi návštěvníky.