29. den: Jak získat gorilu
!["Druhá" strana](https://temata.rozhlas.cz/sites/default/files/images/00332319.jpeg ""Druhá" strana | foto: Štěpán Kotrba")
Pavilon, kde se odehrává Odhalení, je projektován pro poměrně početnou rodinu goril a bude zřejmě trvat řadu let, než se naplní. Je to zcela originální stavba při pohledu zvenčí. Rovněž je zajímavá i zevnitř, kde je zázemí ošetřovatelů, místnosti pro gorily a mnohé technické vymoženosti, díky nimž se v pavilonu žije bezpečně a dobře gorilám i ošetřovatelům.
O současnosti a budoucnosti chovu goril nejen v Praze jsme si povídali s kurátorem savců Pavlem Brandlem. My jsme ten pavilon projektovali pro větší skupinu zvířat. Měli jsme tu donedávna tři zvířata plus mládě a stáli jsme o to, aby sem další zvíře přišlo. Samozřejmě je přirozené i pro gorily žít ve větších rodinných skupinách. Jinými slovy, potřebujeme doplnit přirozené sociální uspořádání ještě o další samice. Kamba sehraje roli - alespoň doufáme - takové starší dámy, takové tety, která bude působit jako určitý uklidňující činitel, taková hodná tetička nebo hodná babička.
Co se muselo udělat před tím, než se získá a převeze nové zvíře? Samozřejmě nejdřív musíme takové vhodné zvíře najít. Jednak máme k dispozici plemennou knihu, ve které je možno dohledat, jaké gorily vlastně dnes v Evropě žijí, jednak chov goril v Evropě je koordinován prostřednictvím koordinátora ze zoologické zahrady v Appenheulu a ten samozřejmě každoročně vypracovává doporučení pro přesuny goril mezi jednotlivými zoologickými zahradami.
Takže když už jsme našli tu novou gorilu pro pražskou zoo, tak potom musíme podstoupit ještě řadu byrokratických formalit a samozřejmě veterinární vyšetření. Naštěstí je současná byrokracie v rámci Evropské unie nepoměrně jednodušší, než bývala dříve. Než k nám to zvíře přijde, tak musí mít vystavený tzv. EU permit. Což je jakýsi pas, se kterým se bude gorila po celý život pohybovat uvnitř Evropské unie. Vždycky, když se stěhuje z jedné zoologické zahrady do druhé, tak tento EU permit se přesunuje s ní.
Dále musíme samozřejmě splnit veterinární podmínky přesunu. Vyšetření primátů jsou poměrně jednoduchá, většinou se vyžaduje jenom vyšetření trusu. Tam hledáme jednak parazity a jednak některé druhy bakterií. U všech zvířat obecně se dělá v případě přesunu vyšetření na salmonelózy a u primátů se dělají ještě vyšetření na některé baktérie, které jsou specifické pro primáty. Takže vyšetřujeme ještě shigelu a campilobacter. Ještě nám zbývá jedno poměrně velmi zásadní onemocnění všech primátů i člověka, a to je tuberkulóza.
Při tom se injekce aplikuje do očního víčka a dělá se to v celkové anestézii zvířete. Případný pozitivní výsledek se projeví otokem tohoto víčka a zvíře má přivřené oko. Možná to zní poněkud drasticky, ale celá ta procedura je opravdu víceméně bezbolestná a navíc se odehrává v anestézii, takže to zvíře o ní vlastně neví. Pokud získáme negativní tuberkulinový test, tak po vystavení příslušných veterinárních vývozních a dovozních povolení se gorila opravdu může stěhovat ze zoologické zahrady, čili v tomto případě do Prahy.
Jak probíhá takové gorilí stěhování? Není to až tak náročné, jak by se mohlo zdát. Samozřejmě je zapotřebí k tomu mít transportní bednu na lidoopy, která má specifické rozměry. Je samozřejmě vyrobena z pevného materiálu, který musí zabránit, aby se zvíře nějak nepokusilo bednu otevřít během transportu. Záleží hodně i na tom, jak je zoologická zahrada na převozy zvířat uzpůsobená. V případě těch modernějších zařízení má zahrada vybudovaný v zázemí fixační box, do kterého je možno zvíře nalákat, tam ho lapit a potom prostřednictvím pohyblivé stěny nějakým způsobem natlačit do transportky, kterou přistavíme k fixační kleci. U starších zahrad často tohle zařízení chybí, takže musíme zvíře uspat. Ale to není tak od věci, uspání využijeme třeba ke zmíněné tuberkulinaci.
Následuje vlastní převoz, což je většinou nejméně náročná část. Bedna je velmi jednoduše naložena do klimatizovaného prostoru nákladního automobilu a dopravena na místo určení. Zde ji sundají z auta, na paletovém vozíku převezou do zázemí a gorilu vypustí rovnou z bedny do nového prostoru. Je to vždy menší místnost, kde je zvíře pár dní v izolaci, v karanténě. Zde ještě jednou pro jistotu opakujeme koprologická vyšetření trusu, o kterých jsme hovořili, a v případě, že výsledky jsou negativní, nastává období seznamování, které trvá řádově několik dní, někdy i několik týdnů. Potom teprve dochází k prvnímu přímému kontaktu mezi novým zvířetem a naší starou původní skupinou.
Byl jste již někdy svědkem takového spojení? Samozřejmě byl. V roce 2001, poprvé, kdy jsme pavilon otevírali, spojovali jsme tehdy zvířata ze tří různých zdrojů. Jednak jsme měli mladého samce z Arabských emirátů, jednak jsme měli dvě zvířata ze Dvora Králové, to byli naši staří známí Tadao a Kamba, a jednak jsme měli i dvě naše současné hrdinky - Shindu a Kijivu, které tehdy přijely z australského Sydney. Spojování bylo tehdy velmi obtížné, zejména vzhledem k abnormálnímu chování dominantního samce Tadaa. Celý proces trval víc než půl roku a nemohu říct, že bychom se dostali do stádia úplné harmonie mezi všemi zvířaty.
Druhé spojování jsem zažil v roce 2003, to když jsme dávali dohromady Richarda se Shindou a Kijivu. Tehdy to vypadalo úplně jinak, Richard vyrostl na rozdíl od Tadaa ve skupině a to spojování bylo velmi klidné. Situace proběhla bez jakýchkoliv výrazných agresivních kontaktů, i ten fyzický kontakt byl velmi nepatrný proti tomu, co jsme viděli s Tadaem, kde docházelo k velkým fyzickým kontaktům, k napadání i k poranění jednotlivých zvířat. Takže předpokládám, že zapojování Kamby do naší skupiny bude velice klidné.
