22. den: Den za dnem

I zvířata totiž uvítají, když vědí, co se kdy stane, kdy a kde dostanou krmení, kdy se pavilon uklízí, kdy a kam se ukládají ke spánku, co následuje po probuzení. Rozdíl je pochopitelně mezi létem a zimním obdobím, mezi teplými dny a sychravým deštivým počasí. Je-li hezky, nebo alespoň jakž takž, gorily jsou vypouštěny do venkovního výběhu. V ostatních dnes se musí spokojit s vnitřním výběhem.

Ošetřovatelka Michaela Holešovská nám podrobně popsala, jak takový obyčejný gorilí den vypadá.

Gorilám se v ložnicích rozsvěcí kolem sedmé hodiny ranní, ale to už většinou bývají vzhůru. Někdy se stane, že ještě spí, ale během pěti minut se probudí. Teď v zimě se jim nechce z postelí a leží leckdy až do osmi. Po probuzení je po jedné oddělujeme do ložnic, kde každá dostává své vlastní krmení, o které se nemusí bát a prát se s konkurencí. Ráno to bývá zelenina. Po nakrmení je pouštíme v ložnicích k sobě, aby si mohly hrát. Mezitím jdeme uklízet velkou expozici, kde sebereme exkrementy, zbytky okousaných větví z minulého dne, zameteme, vystříkáme klec, vyštěrkujeme ji. A po velké místnosti rozmístíme různé krmení, což většinou bývá drobně nakrájená drobná zelenina. Rozházíme ho po celé kleci, aby gorily měly zábavu při hledání potravy.

Po jedenácté hodině, kdy už všechno posbírají, gorily chodí spát. Jsou nakrmené a celkově v takové denní pohodě. Kolem jedné hodiny je opět zavíráme do ložnic, kde dostávají oběd a ještě jim můžeme dát do láhve pití. V kleci sice mají "pítko", takže se mohou napít, kdykoli budou chtít, ale kdyby bylo někdy potřeba nějakou gorilu uspat, tak aby nebylo nutné využít nastřelení foukačkou. Takhle se může dát jednoduše uspávací prostředek do vody, gorila ho vypije a obejde se to bez stresu.

My se v té době také znovu vydáváme na čištění ubikace. Opět rozmístíme krmení, popřípadě jim ho schováváme různě do pařezů, do kmenů, všude tam, kde najdeme nějakou skulinku. K tomu využíváme hlavně granule vyrobené speciálně pro opice. Teprve poté pouštíme gorily zase zpátky. Jinak pro zpestření dne jim dáváme ještě trochu ovoce rozkrájeného na menší kousíčky a napresovaného do PET lahví, ze kterých se ho snaží gorily samy vyndávat. Je už na nich, jak to udělají, buď jestli použijí nějaký klacek, nebo flašku roztrhnou či rozkoušou, což bývá nejčastější případ. Rozkoušou a obsah vyžerou a vylízají.

Odpoledne se to opakuje ještě jednou. Jdou zpátky do ložnic, tentokrát na ovoce. A my dáme do výběhu většinou jen větve, které gorily žerou odpoledne. Pak je tam pouštíme zase zpátky po tom ovoci a jejich den končí vlastně zhasnutím světel v půl sedmé večer. To jdou gorily spát.

Usínají opravdu v okamžiku, kdy se zhasnou světla? Oni spí několikrát přes den. Ale abych se přiznala, jelikož naše pracovní doba není tak dlouhá, tak vlastně nevíme, co se k večeru přesně děje. Máme tady sice kamery, ale nemáme možnost si to nahrávat. Vlastně až díky projektu Odhalení jsme se dozvěděli, že Shinda přes noc ještě vstává a chodí se dojíst zbylými větvemi. To nás dost překvapilo.

Každé dítě chodí dopoledne do školy a vzdělává se. Jak a kdy se vzdělává gorilí mládě? Moja se v podstatě vzdělává po celý den, učí se hlavně od své matky. Má z našeho pohledu dost bezstarostný život, podobně jako děti, hraje si vlastně celý den od probuzení. Ze začátku jsme často viděli Kijivu, jak chodí k Mojikovi otočená hlavou a couvá jakoby zpátky a Mojik se za ní učil chodit.

Probíhá u goril něco jako denní hygiena? Gorily se nemyjí, nemají vodu rády, ale to neznamená, že nejsou čistotné. Jen stačí sledovat, kolik času věnuje Kijivu péči o Mojika. Probírá mu srst, vyndává mu z očí ospalky, olizuje mu obličej...

Najdou si ošetřovatelé nebo chovatelé ve svém nabitém čase ještě prostor na to, aby si nějakým způsobem s gorilami hráli? Ono to dost dobře nejde, gorily nejsou tak kontaktní. Jsou to přeci jen divoká zvířata. Kdyby to byli šimpanzi, tak je to něco jiného, ale gorily s nám komunikují hlavně přes potravu, jinak málo.

Takže jediný způsob k hlubší komunikaci je spojený s jídlem? Určitě. Gorily si hrají mezi sebou, ale s lidmi nejsou moc v kontaktu.

A kdy jsou gorily nejaktivnější? Kdy si nejvíce hrají? Většinou dopoledne, když je pustíme po ranním krmení do klece. Odpoledne už spíš polehávají.

Změnil příchod mláděte nějakým způsobem chování celého pavilonu? Než se narodilo mládě, tak gorily celý den vesměs jenom ležely, spaly a jedly. Kolikrát s nimi byla nuda - a to jak pro nás, tak pro návštěvníky. Nedalo se skoro nic pozorovat. Po narození Moji se aktivita nápadně zvýšila. Jakmile Moja odrostla, do her se zapojuje celá rodina. Kijivu najednou úplně zešílí, my říkáme, že učí mládě si hrát, a strhne s sebou celou skupinu. V tu chvíli se honí po kleci, cení na sebe zuby, koušou se, chvílemi to vypadá, že se doslova chechtají, šimrají se navzájem, mlátí do skla, do zdi. Skáčou, v životě jsem neviděla gorilu skákat, Shinda si dokáže nastlat hromadu dřevité vlny, vylézt na parkos a skočit do ní salto. To jsem v životě neviděla.

Ještě jsme se nezmínili o venkovním výběhu. Existuje nějaká pravidelná doba v letním období, kdy se gorily pouštějí do venkovního výběhu? Když se narodilo mládě, tak měly otevřeno po celou dobu, co byli v pavilonu ošetřovatelé. Když Moja odrostla, nechávali jsme v letních měsících otevřeno čtyřiadvacet hodin denně. Gorily mohly volně přecházet dovnitř a ven.

Venkovní výběh se na zimu uzavírá? Nyní je pouštíme jen při slušném počasí, ale moc se jim ven nechce. Vždycky tak na hoďku, na dvě, ale daleko častěji je výběh uzavřený. Co by tam dělaly, když je tam sníh? V zimě musí být opravdu moc pěkně a svítit sluníčko.

Venku ale mají více příležitostí ke hraní. Venku ve výběhu mají různé parkosy, palandy a lana, ale my jim tam dáváme větve, a ty se snažíme dát třeba co nejvýš, takže se stává, že třeba na parkosu, který ční tři metry nad hlavami, vidíme sedět gorilu jako vrchol totemu, jak ožírá obrovské množství větví. To je potom úžasný pohled.