21. den: Co vydrží Moja

V nich se Shinda s Kijivu přetahují o Moju jako o nějaký hadr. Stalo se to i dnes a mnoho lidí jistě napadlo, zda nemůže dojít ke zranění mláděte. Všichni ze zoo pochopitelně věří, že se nic nestane a Moja bude dobře prospívat. Rozhodně na ni/něj číhá méně nebezpečí než v přírodě.

V divočině největší nebezpečí pro gorilí mláďata představují mladí dospívající samci. Jak se stanou "stříbrohřbetými", opouštějí původní tlupu a žijí osamoceně. Někdy jen pár měsíců, jindy ale celé roky. V této době si hledají vlastní území a při střetnutí s cizí tlupou se snaží odloudit samice a založit tak vlastní rodinu. V té době nemají doslova co ztratit, takže se nevyhýbají žádnému tvrdému souboji s jinými samci, jen aby dosáhli svého cíle.

Mladý samec je stále silnější a zkušenější, takže čas od času dojde k tomu, že starý vůdce je v boji poražen a musí tlupu opustit. Vládu přejímá mladý a silnější jedinec a první, co udělá, je - z našeho pohledu - dost hrůzný čin. Pobije všechna mláďata ve skupině.

Akce se nám může zdát zcela nepochopitelná, zvláště v kontextu toho, s jakou obdivuhodnou láskou a trpělivostí se gorily svým mláďatům věnují. Pokud se podíváme na celou situace z čistě biologického hlediska, chování vítězného samce porozumíme lépe. Jeho hlavním úkolem je co nejrychleji předat vlastní geny a potvrdit tím svou autoritu. Musí tedy co nejrychleji oplodnit všechny samice. Jakmile zlikviduje mláďata, která jsou dosud kojena, jejich matky okamžitě - snad z důvodů stresu a citového šoku - vstupují do ovulačního cyklu, kdy je oplodnění možné hned.

Otazníkem zůstává, jak dokáže stříbrohřbetý samec rozeznat cizí mláďata od svých či těch, která jsou s ním spřízněna. To je důležité ve skupinách, kde se samci opakovaně vymění, ale je to i důležité zjištění pro chovatele v zoologických zahradách.