2. den: Gorilí rodina
Sluneční den probudil gorilí rodinu do dobré nálady. Svorně posnídali něco zeleniny a ovoce a už se těšili na výběh. Kdoví kdy zase bude tak hezky jako dneska. Kijivu s Mojou obsadila dřevěnou plošinu na stromě, Richard se usadil u stěny a vyhříval se a Shinda hledala něco na zub na okraji jezírka.
Najednou se stalo něco neočekávaného. Shinda se přiblížila k platu, prudký pohyb a už měla Moju na zádech. Utíkala s ní přes celý kopec, Kijivu za ní. Už to vypadalo na pořádnou pranici, ale naštěstí zasáhl Richard. Stačil jeden dobře mířený pohlavek a Moja putovala na záda své právoplatné matky. Tak i tohle je úloha Richarda. Nejen chránit svou rodinu, ale dbát o to, aby v ní fungovalo vše, jak má. Nebo že by to bylo úplně jinak?
Na to, jak to chodí v takové obyčejné gorilí rodince, se ptala redaktorka Jana Jirátová zoologa RNDr. Daniela Frynty z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, jehož specializací je etologie a ekologie zvířat a také lidí. Jeho zájem je - jak říká - rozprostřen převážně mezi zvířata a lidi zahrnuje tak trošku mezi ta zvířata. Zabývá se zejména agresivním chováním a potom reprodukčními systémy, tedy v jakých typech manželských a sociálních svazků zvířata žijí. Tento obor v úzkém slova smyslu se někdy nazývá sociobiologie a je to v podstatě i nauka o evoluci sociálního chování.
V lidské společnosti, respektive v našich podmínkách, není úplně běžné, aby muž měl dvě ženy. Ale jak je to u goril? U nich je to docela běžné, je to totiž ten základní způsob uspořádání gorilí společnosti. Ona ta gorilí společnost se vlastně rozpadá na rodiny a ty rodiny spolu žijí prakticky dlouhodobě, celý život. Není to jako u nás, kdy žijeme doma v rodině, a potom vlastně většinu času trávíme někde ve společnosti ostatních, kde se příslušníci jednotlivých rodin míchají. V gorilím případě je to jinak: samice, zprvu jedna, později několik samic, žije společně s jedním stříbrohřbetým samcem, to je ten velký se šedivými chlupy na zádech, tedy starší samec. To je jádro rodiny. Ti žijí společně, samice se snaží být co nejvíce v jeho blízkosti a pochopitelně do té rodiny potom přibývají další, tedy jejich potomci. Někdy odcházejí po dospívání nebo v období dospívání, tedy v období řekněme jedenácti let u samců a osmi let u samic, ovšem jsou případy, kdy může syn nějakou dobu ještě déle přesluhovat, zůstává v rodině delší dobu, a někdy dokonce, ve výjimečných případech, může ten harém zdědit.
Předpokládám, že tahle situace je běžná v přírodě, ve volném prostoru, kde gorily žijí. Je tady snaha přibližovat tuto situaci i v zoo? Rozhodně bychom je měli chovat v tomto uspořádání, protože každý druh má nějaké základní vybavení, jak se chovat v běžných situacích, a to potom zcela nutně uplatňuje v běžném životě. V případě, že bychom ho chovali v podmínkách, které jsou sociálně velmi vzdálené od toho, na co je evolučně připraveno, tak takové zvíře bude pociťovat to, čemu obecně říkáme stres, tedy nebude se cítit dobře.
Když je to tak běžné v podstatě i ve volné přírodě, i v zajetí, povězte nám, co takový samec celý den dělá? Samec celý den pokud možno nedělá nic. Ono u gorily je to velice významné, a to se týká nejen samců, ale i samic, protože to jsou zvířata, která mohou žrát potravu, která je takzvaně nekoncentrovaná, tedy má malý kalorický obsah. Je to většinou listí, tak takové potravy je vždycky v okolí dostatek, je jí v zásadě nadbytek. Ale musíte jí sníst hodně. Čili značnou část denního rozvrhu musíte věnovat tomu jídlu, značnou část odpočinku a jen menšinu nějakým sociálním aktivitám nebo přemístění o kousek dál. V přírodě gorily za den urazí podle některých studií tak několik set metrů, řekněme čtyři sta metrů odhadem, což je velmi málo, a z tohoto pohledu se jejich situace v zoologické zahradě tolik moc neodlišuje, protože rozhodně to nejsou nějací běžci nebo zvířata, která by měla potřebu dlouhé pohybové aktivity na velké vzdálenosti.
Když to tak poslouchám, chtěla bych být gorilím samcem - odpočinek, dobré jídlo a pouze pár kroků. Povězte mi, starají se o tohoto gorilího samce, který nic nedělá, jeho samice? To se nedá úplně tak říct, protože právě gorila žije v tom řekněme dostatku běžné potravy, tak ono je to spíš opačně. Samec se stará o samice v tom smyslu, že je chrání před jakýmkoli nebezpečím, ať už to jsou nějaké šelmy nebo podobně. Ovšem dlužno říct, kdo si troufne na gorilu, i na samici? Na samce už si potom netroufne skoro vůbec nikdo. S výjimkou jiného gorilího samce. Takže život vládce gorilího harému není zas tak jednoduchý, protože to nejdůležitější, co musí dělat, je chránit své potomky, své samice a sama sebe, tedy své postavení před ostatními. To postavení dominantního samce je výhodné, tudíž vždycky se najde dostatek zájemců o podobné postavení. Na druhou stranu ty skupiny vznikají často postupně. Vznikají tak, že právě dospělý samec postupně získává jednotlivé samice a ten harém si buduje. Je zajímavé, že vlastně ty samice mezi sebou nemají žádné významné vazby, ony se spolu "příliš nebaví". A ani se příliš mezi sebou neperou, nemají velké spory, protože není o co. Listí je všude dostatek. Jediné, o co vedou spor, je blízkost toho dominantního samce.
Když se chce nějaká samice sblížit se samcem, je to jeho rozhodnutí, zda se on sblíží, nebo ona ho nějak získá? Samice, pokud se chce se samcem pářit, tak to dělá celkem aktivně, to znamená, že se mu víceméně nabízí a musí ho trošku vybudit k té sexuální aktivitě, protože samec žije zpravidla sám nebo s některým ze svých synů, kterému stejně moc nedovolí se pářit. Čili on má stejně výlučné postavení, všechna mláďata jsou stejně jeho potomky. Čili on se nemusí tak snažit o páření a páří se relativně málo často, Tudíž samice se spíše snaží ho nějakým způsobem k té aktivitě vybudit. Na druhou stranu samice si do značné míry toho samce vybírá i v tom smyslu, že ona si vybírá, ke kterému samci se připojí, a když se jí to v nějaké skupině u některého samce znelíbí, tak sice je to trochu obtížné - jemu se to nemusí líbit a může se snažit ji udržet v té skupině -, ale víme, že mnoho samic během svého života vícekrát změní skupinu a vícekrát tedy změní tu rodinu, ve které žije, Tedy de facto se rozvede a vybere si nového, ovšem zpravidla také polygamního, samce. Tomu rozvodu brání jediná věc: že v té skupině je údajně víc postavena ta samice, která přišla první nebo druhá. Je tedy lepší si najít toho mladého samce se zářnou kariérou před sebou, a být tou první manželkou. Druhá manželka je na tom hůř, ty ostatní ještě o něco hůř. Ovšem ten rozdíl není tak velký, aby nebránil samicím ve změně a v těch rozvodech.
Chápu-li to dobře, tak útočí-li na samce několik samic, on si vždy vybere tu, která přišla dřív? To snad ani ne. Musíme si uvědomit, že jejich sexuální život je krátký v tom smyslu, že během přibližně osmadvacetidenního cyklu se samice páří dva dny. Tedy ono to nepřichází tak často a pravděpodobnost, že by zároveň víc než jedna z těch manželek měla zájem o sex, není běžný. Zkrátka, vybere si tu, která nemá "své dny".
Jak to vůbec ten samec stíhá, chránit si všechny své samice, aby mu neutekly, aby se s ním nerozvedly? Zejména musí být dostatečně dominantní vůči samcům okolním, nebo těm případným pretendentům ze strany mladších nebo nově příchozích samců. Může mu v tom malinko pomoci to, pokud ve své skupině toleruje svého syna nebo jiného příbuzného, protože na jednoho samce si ještě někdo troufne, ale na dva už prakticky vůbec nikdo. Takže pokud jsou tam samci dva, tak ta skupina může být větší. Zkoumalo se, jestli je dobré být v té malé skupině nebo v té velké, a nezdá se, že by z toho plynula nějaká velká výhoda. Samice, pokud se rozvádějí, tak sice mají tendenci spíš se připojit k nějakému tomu novému samci, nicméně pokud přejdou z jedné skupiny do druhé, tak někdy přicházejí z větší skupiny do menší a jindy z menší do větší. Jako by jim ani nezáleželo na tom, kolik má ten samec již předchozích manželek.
Může se stát, že se ty manželky "spiknou" a rozhodnou se hromadně od samce odejít? Nevím, jestli hromadně. Ono je to dost složité. Odejít může jenom samice, která nemá mláďata na sobě závislá. Protože kdyby přišla do druhé skupiny, tak ta mláďata budou zabita. Tedy ta hlavní role samce je hlídat bezpečí mláďat, a tudíž samice se mohou rozvádět pouze tehdy, když jsou z tohoto pohledu volné a jejich mláďatům nehrozí žádné nebezpečí. Tím je to velmi omezeno.
Když mládě vyroste a stane se z něj samec, jak se původní dominantní samec vyrovnává s tím nastoupivším konkurentem? No, dobře a špatně. Ten mladší samec je samozřejmě černohřbetý, tedy nemá ty šediny, a to už signalizuje jeho nižší postavení. On je také podřízený a zprvu vlastně nevznikají žádné potíže. Už proto že ten dominantní samec je mnohem silnější a o tom, kdo vládne, není žádný spor. V případě, že mladší samec se chce pářit, tak ten starší mu to většinou dovolí jenom s úplně mladými samicemi, které jsou sice dospělé, ale ještě nejsou plodné. Takže pokud se pokusí někde jinde, tak ten starší samec kopulaci zakáže.
Vyřídí si to pěstmi nebo jakým způsobem? Většinou na ty pěsti nemusí ani dojít, stačí hrozbou, pohledem a postojem, který všichni znáte z přírodovědných filmů o gorilách.
Můžete nám ho přiblížit? Především je to pohled, je to zvýraznění tělesné velikosti, podstavení srsti, takže se zvětší obrys a případně s tím jsou spojena i výhružná gesta a mimika.
Myslím, že situaci goril s mnoha ženami jsme si vysvětlili vcelku podrobně, ale dokážete si představit takovou situaci v lidské společnosti? Samozřejmě, málokdo totiž ví, že naprostá většina lidských společností povoluje polygamii, zhruba tak dvě třetiny společností. Samozřejmě žijeme v jedné společnosti, té euroamerické, kde se nic takového neděje. I když, děje se, protože i u nás je vlastně polygynie. Když manželka zestárne a děti odrostou, tak nastupuje rozvod a muž si zpravidla přivede další ženu a má novou manželku. Tomu se potom říká sukcesivní polygynie, tedy že ty manželky nejsou zároveň, ale postupně. Takže vlastně i my žijeme v polygynii. A kdybychom vzali všechny lidské společnosti, co byly podrobně popsány, nebo jejich většinu, tak asi z tisíce případů zhruba v těch dvou třetinách je polygynie povolena, a v jedné třetině lidských společností je dokonce docela běžná. Samozřejmě nikdy se nemůže týkat většiny mužů, protože by potom na některé manželky nezbyli, a tím potom vznikají velké konflikty. Ta naše monogamie je vlastně jakési opatření společnosti, jak se zbavit hrozby existence velkého počtu mužů, kteří nemají žádnou manželku. Naopak pro ženy by polygynie byla mnohem výhodnější než monogamie. Proč? To je celkem jednoduché, protože je lepší být druhou, třetí či čtvrtou manželkou milionáře než být manželkou toho, kdo na dotyčnou zbyl. Takže z tohoto pohledu je to vynález mužů proti ženám.
Vy osobně byste si přál žít v takovém vztahu? Záleželo by na tom, zda bych byl tím, kdo má těch několik manželek, anebo tím, na kterého žádná nezbude. A to nikdy není jisté.
