11. září 2001 - deset let poté
Zdá se to být jako včera, když jsme v šoku sledovali, jak padají budovy Světového obchodního centra v New Yorku. Když jsme doslova v přímém přenosu viděli, co dokáže terorismus podnícený fundamentalismem, nenávistí a fanatismem. Zdá se to být jako včera, ale zítra uplyne už deset let od útoků, které budou navždy zaznamenány v paměti lidstva jako zlomový bod novodobé historie.
Jedenáctého září 2001 svět ustrnul v němém úžasu. Oči se dívaly na záběry v televizi, ale mozek je odmítal zpracovat. Odmítal přijmout fakt, že se nejedná o katastrofický film, ale že vidíme realitu, pravdu, skutečnost.
Že se právě díváme na životy stovek a tisíců lidí, které už nebudou naplněny. Že se přetrhly jejich sny, plány a touhy, že dobolely jejich bolesti, jejich štěstí už je nebude povznášet nad nudu všednosti a už nikdy nedorazí domů aby - unaveni z práce - nechali myšlenky jen tak volně plynout, nebo aby přečetli dětem pohádku, uvařili si kávu, či se s někým potkali, zašli na dobré jídlo, do posilovny, do kina či divadla - prostě aby žili své životy. Jak říká Pavel Černý, kazatel Církve bratrské - na terorismu je obludné, že útočí na civilisty a zabíjí hlava nehlava.
Pavel Černý: „Však dobře pamatujeme, že se krátce potom začalo říkat, že po 11. září už svět nikdy nebude takový, jako byl předtím. Jakoby se něco zlomilo, jako kdyby přišlo jiné paradigma a právě ta ohroženost člověka, kdekoliv na světě, v jakémkoli městě, kde se sejdou lidé - může to být stadion, cokoliv - prostě nejistota, že terorismus může uhodit kdekoliv - tak v tom je globální svět dnes jiný, než byl dříve.“
S terorismem se nebojuje pouze zbraněmi. Jde také o ideový a propagandistický boj a ten byl během uplynulého desetiletí Západem dlouho podceňován - podotýká Roman Joch, poradce premiéra a šéf Občanského institutu. Nicméně nabízí i nadějnější úhel pohledu:
Roman Joch: „To, co můžeme konstatovat s jistotou, je to, že - jak se ukázalo na jaře letošního roku - na náměstích v Káhiře, Tunisu, Damašku, Tripolisu, Benghází - že Usama bin Ládin není hrdinou islámské arabské mládeže dneška. Tito lidé nevolali "ať žije Usáma", nevolali "pryč s Izraelem", ale volali, a v některých zemích stále volají "pryč s Mubarakem", "pryč s Asadem", "pryč s Kaddáfím". Takže můžeme říci, že po těch deseti letech lidé, kteří se dopustili 11. září 2001, nevyhrávají u své vlastní populace ten ideologický zápas. Oni nejsou vnímáni jako vlna budoucnosti. A přes všechny problémy můžeme říci, že pro nás ta dekáda nedopadla až tak špatně.“
Jaká je cesta pro lidstvo v tomto rozvráceném světě, kde důležité a podstatné problémy jsou málo diskutovány, neboť je přehlušuje denní agenda mocných, kde multikulturalismus selhává a politická korektnost umlčuje varovné a nepříjemné hlasy? Pavel Černý říká: "Agresivita a strach odejdou, když budeme hledat smíření, cestu k sobě navzájem a hluboký Boží pokoj".
