Zrození náboženství
Donedávna jsme se domnívali, že dávný přechod lidí k zemědělství dal vzniknout městům a později písmu, umění a náboženství. Objev nejstaršího známého chrámu na světě nás vede k závěru, že za vznikem civilizace je lidská potřeba nábožné úcty.
V magazínu National Geograpic čteme, že počátek civilizace se vynořuje na vrcholku odlehlého kopce v jižním Turecku. Míří sem plné autobusy turistů, většinou Turků, a někdy i Evropanů. Jejich klimatizované vehikly parkují jako velcí brouci před kamenným portálem. Návštěvníci proudí dovnitř a průvodci vyvolávají instrukce, ale jejich svěřenci nedbají a sápou se na kopec, kde se jich zmocní nelíčený úžas.
Před nimi se tyčí tucty masivních kamenných sloupů uspořádaných do soustavy kruhů. Místo známé jako Göbekli Tepe neboli Pupek trochu připomíná anglický Stonehenge, ale bylo vybudováno mnohem dříve. Místo hrubě opracovaných kamenů jsou tu čistě otesané vápencové sloupy s basreliéfy zvířat – hotová kavalkáda gazel, hadů, lišek, štírů a divokých kanců.
Celá stavba byla zbudována asi před jedenácti a půl tisíci lety, sedm tisíc let před Velkou pyramidou v Gíze, a její součástí je nejstarší známý chrám na světě a nejstarší známý příklad monumentální architektury, která je větší a složitější než chatrč. Když byly vztyčeny sloupy, tak pokud víme, na světě nic podobného neexistovalo. V době budování Göbekli Tepe žila většina lidí v malých kočovných skupinách, které se živily sběrem rostlin a lovem divokých zvířat. Postavení něčeho takového by vyžadovalo mnohem více lidí žijících na jednom místě.
Na místě nás překvapí, že stavitelé chrámu dokázali řezat, tvarovat a převážet šestnáctitunové kameny na vzdálenost stovek metrů, přestože neměli kola ani tažná zvířata. Poutníci přicházející do Göbekli Tepe žili ve světě bez písma, kovu nebo keramiky a těm, kteří se ke chrámu blížili zdola, musely jeho sloupy připadat jako nepohnutí obři. Ve světle ohňů se chvěla vytesaná zvířata – byli poslové z duchovního světa, který si lidská mysl teprve začala představovat.
Archeologové, kteří pokračují ve vykopávkách Göbekli Tepe, debatují o jeho významu. Vědí už, že je to nález, který mění naše představy o dávné minulosti lidstva. Ještě před dvaceti lety většina badatelů věřila, že znají čas, místo a přibližný průběh neolitické revoluce, která vyústila ve zrození zemědělství. Druh Homo sapiens přestával žít v roztroušených skupinách lovců a sběračů a začal budovat zemědělské vesnice a technologicky vyspělé společnosti s velkými chrámy a věžemi. Panovníci a kněží řídili práci poddaných a zachycovali jejich skutky v psané formě. Řada posledních objevů včetně tureckého Göbekli Tepe přiměla archeology, aby přehodnotili své názory.
Lidé si představovali neolitickou revoluci jako náhlou událost v Mezopotámii mezi Eufratem a Tigridem v nynějším Iráku, odkud se záblesk lidského génia rozšířil do Indie, Evropy a dál. Archeologové soudili, že náhlý rozkvět civilizace vyvolaly hlavně změny v prostředí, které se koncem ledové doby oteplilo a umožnilo lidem, aby pěstovali rostliny a shromažďovali velká stáda dobytka. Z nových výzkumů vyplývá, že tak zvaná revoluce byla dílem mnoha rukou v obrovské oblasti, kde probíhala tisíce let. Její příčinou nemuselo být prostředí, ale něco úplně jiného.
Antropologové se domnívali, že organizované náboženství mělo na počátku ukonejšit napětí, které nutně vznikalo v situaci, kdy se lovci a sběrači usadili, začali se věnovat zemědělství a postupně vytvořili velká společenství. Život na vesnici má na rozdíl od kočování dlouhodobější a složitější cíle, jako je skladování obilí a udržování stálého domova. Pospolitý život potřeboval společnou vizi nebeského řádu, sjednocujícího velká, ale křehká společenství. Náboženství také pomáhalo ospravedlnit sociální hierarchii složitější společnosti, kde jsou vládci propojeni s bohy. Věřící sjednotila společná představa o světě a místě, jaký v něm mají lidé, a jejich společenství drželo lépe pohromadě než tlupy lidí, kteří se věčně hádají.
Vykopávky v tureckém Göbekli Tepe vedly archeology k představě zcela opačného scénáře. Jestliže si lidé, kteří potravu jen hledali, dokázali postavit obrovský chrám, je to důkaz, že organizované náboženství mohlo vzniknout ještě před rozvojem zemědělství a jinými aspekty civilizace. Je to svědectví, že potřeba shromažďovat se k posvátným obřadům je svědectvím, že se lidé už nepokládají za součást přírodního světa a snaží se ho ovládnout.
Když se sběrači začali usazovat ve vesnicích, v lidské mysli se nevyhnutelně vynořila přehrada mezi jejich světem obydlí se stovkami obyvatel a nebezpečnou zemí zabydlenou smrtelně nebezpečnými zvířaty. Podle francouzského archeologa Jacquese Cauvina je tato změna ve vědomí revolucí symbolů a pojmů, která lidem umožnila, aby si představili bohy jako nadpřirozené bytosti podobné lidem, které žijí ve vesmíru za hranicemi hmotného světa. Jeho německý kolega Klaus Schmidt, který vedl vykopávky Göbekli Tepe, dodává, že objev tamního chrámu Cauvinovu teorii potvrzuje.
Po chvíli užaslého ticha se turisté rychle chápou fotoaparátů a mobilních telefonů. Celé tisíce let nic takového neexistovalo, a svět se přesto měnil daleko méně, než bychom si představovali. Většina velkých náboženských center na světě byla odjakživa cílem poutníků – připomeňte si třeba Vatikán, Mekku, indickou Bódhgaju či Uruvélu, kde došel osvícení Buddha, nebo obrovské indiánské sídlo Kahokiju nedaleko amerického města St. Louis ve státě Illinois.
Na všechna podobná místa putovali často na obrovské vzdálenosti lidé, které čekal úžas, duševní pohnutí a mnohdy velký duchovní zážitek. Úplně první bylo možná Göbekli Tepe. Lidi, kteří sem přijdou, a zejména archeology, kteří tu pracují, nutně napadne, že na počátku cesty k civilizaci mohl být lidský smysl pro posvátno, ale i touha po krásné podívané.
