Zmocněnec Bartuška: Green Deal nikdo nepohřbí, jen ho naplní trochu jiným obsahem

Vláda bude o počtu nových jaderných bloků rozhodovat v červnu. Do té doby mají podat závaznou cenovou nabídku dva zájemci: francouzská EDF a korejská KHNP.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Reaktory ve slevě: 3+1 zdarma

Rozhodovat se pak bude mezi variantou dva nebo čtyři bloky. Není ale přitom jasné, jak by se minimálně bilionová investice v případě čtyř bloků měla financovat.

Podle Bartušky to ale rozhodně není klíčová otázka, kterou vláda musí rozhodnout. „Tak to vůbec nestojí. Pokud si chceme udržet životní úroveň i průmyslovou výrobu, peníze najít musíme. Tečka. Otázky, jestli na to máme, nebo ne, mi přijdou úplně mimo,” uvádí.

Ve výsledku je jisté, že garant financování, a ten, kdo to zaplatí, bude u podobných projektů vždy stát.

Elektřina je krví naší civilizace.
Václav Bartuška

Klíčová otázka teď podle Bartušky je, ne kolik bude stát jádro, ale jestli do budoucna budeme totálně závislí na dovozech elektřiny. To by se totiž stalo, kdybychom nenahradili výpadky elektřiny z uhlí, ze kterého je dosud zhruba 40 procent celkové výroby elektřiny.

Spojené státy evropské?

Podle zmocněnce se nejde spoléhat ani na obnovitelné zdroje, dokud nedojde k průlomu ve skladování energie. Riskantní je i spoléhat na dovozy elektřiny ze zahraničí.

Čtěte také

Na jaderné reaktory se bude stát fronta. Děláme vše pro to, abychom byli v jejím čele, říká Pleskač z ČEZu

„Kdybychom si namalovali dokonale propojené ,Spojené státy evropské‘, tak by bylo možné mít větrné elektrárny v Baltském a Severním moři a sluneční elektrárny na jihu Evropy. Touto dokonale propojenou sítí bychom elektřinu honili ze severu na jih, z východu na západ. Ale tuto míru důvěry evropské státy vůči sobě nemají,“ naznačuje.

Je proto otázka nejen pro českou, ale i pro všechny další vlády Evropy, jestli tento obrovský krok do neznáma udělají.

„Jsme sice spojenci v Unii, sdílíme mnoho věcí v Schengenu, někteří mají společnou měnu, ale elektřina je krví naší civilizace. A pokud se spolehnete, že vám ji dodá soused, ale ten ji v okamžiku krize prostě použije a vám nic nepřiteče, můžete mít problém,” vysvětluje Bartuška.

Čtěte také

Modulární jaderné reaktory můžete sekat jako Baťa cvičky, tvrdí vedoucí výzkumu v Řeži. Nebude to ale hned

Česko bude muset podle něj také na přechodnou dobu – než se postaví nové zdroje – vyjednat tzv. kapacitní platby pro část uhelných nebo i plynových elektráren. Polovina zemí v EU si už s Bruselem tuto formu státní podpory vyjednala, Česko ale ne.

„To je otázka přežití země. Pokud řeknete: ano, chci se zbavit uhlí v nějakém časovém rámci, a k tomu, aby ten systém byl udržitelný a země se nezhroutila, potřebuji nějaká přechodná ustanovení, tak pokud to vysvětlíte srozumitelně všem, bude to pochopitelně schváleno,“ nepochybuje Bartuška.

Konec elektřiny z uhlí

Podle společnosti Sev.en Pavla Tykače se zřejmě už příští rok přestane výroba elektřiny z uhlí za tržních podmínek vyplácet. ČEZ podle místopředsedy představenstva Pavla Cyraniho vidí problém s konkurenceschopností uhelných zdrojů až v roce 2027.

Čtěte také

Elektřina z uhlí se už nevyplatí, ale čím ho nahradit? Musíme se rozhodnout už letos, tvrdí odborník na energetiku

Do té doby se ale nové zdroje postavit nestihnou, proto by se měla zavést nějaká forma podpory. Stát ostatně v nové energetické koncepci počítá s odstavením uhlí až v roce 2033.

Kvůli schválenému Green Dealu, který naopak počítá s rychlým ústupem spalování fosilních paliv, ale může být v současné době vyjednání podpory pro uhlí či plyn podle některých názorů problematické.

Bartuška ale ani Green Deal jako velkou překážku nevidí. „Evropa umí jednu věc geniálně: Jakýkoli program typu Green Deal může naplnit novým obsahem a tvářit se, že je to pořád ten samý starý projekt. Podle mě nikdo Green Deal nepohřbí, ale stane se něčím malinko jiným. Protože je prostě skvělé mít velké plány, ale pak ještě musíme mít i světlo a běžící továrny,“ upozorňuje.

A co plyn?

Výhledově bude Česko potřebovat také víc plynu. Závislosti na jeho dovozu z Ruska se podle Bartušky Evropa definitivně zbavila a stát by teď prý měl začít intenzivně jednat o dlouhodobém kontraktu na dodávky plynu z jiných zemí.

Čtěte také

Zkapalněný zemní plyn snižuje závislost na Rusku, jeho těžba má ale negativní dopady na planetu

„Máme dlouhodobě pronajaté terminály na LNG v Eemshavenu a Stade. Nepochybně by dávalo velký smysl mít – na třetinu až polovinu jejich kapacity – dlouhodobější kontrakty. Zemí, se kterými se o tom dá hovořit, je víc: Norsko, Katar, USA. Rozhodně je to něco, o čem ministerstvo průmyslu a obchodu a další vládní orgány, přemýšlejí,“ uzavírá Bartuška.  

Vyplatí se stavět i malé reaktory? Proč se k nám opět dováží ruský plyn? Mělo smysl, aby stát kupoval Net4Gas? A potřebuje stát podíl v německé rafinérii? Celý rozhovor s Václavem Bartuškou si poslechněte v audiu.