Životní příběh Marka Chagalla
V Izraeli vyšel další životopis velkého moderního malíře Marka Chagalla, který žil v letech 1887 až 1985. Recenzent deníku Jerusalem Post píše, že to byl nejžidovštější ze židovských umělců, přestože měl křesťanský pohřeb a navrhoval okna do katolických chrámů.
V jeho díle se stále vracejí vzpomínky na rodný Vitebsk, který maloval jako malé městečko, přestože je skutečnosti velké a jeden čas byol dokonce metropolí Běloruska. Nejranější Chagallovy kresby jsou vlastně dokumenty o prostém a chudém životě v době jeho dětství a některé detaily jsou obrazovým převodem rčení v jazyce jiddiš, který byl jeho mateřskou řečí.
V jeho obrazech se stále vracejí milenci v podobě autora a jeho první ženy Belly a později krásné Virginie. Mezi náměty patří i hospodářská zvířata, biblické výjevy a autoportréty. Chagall, který měl pěknou a zajímavou tvář, rád maloval sám sebe, ale někdy se velmi pečlivě líčil, což mu vydrželo až do šesté dekády života. Na jeho obrazech nacházíme i ruské vojáky, bradaté rabíny a akrobatické cirkusové výjevy. Už mezi lety 1910 a 1914 vzniklo velké množství originálních a moderních děl a na berlínské výstavě představil Marc Chagall roku 1914 asi 200 obrazů.
Malíř se toho roku vypravil do rodného Vitebska na svatbu své sestry, ale začátek 1. světové války ho přinutil zůstat v Rusku. O rok později se oženil s Bellou Rosenfeldovou a pracoval v úřadu pro válečné hospodářství. Později se stal ve Vitebsku komisařem pro umění, otevřel tam uměleckou školu a přitom stále maloval a vystavoval. Roku 1916, kdy se narodila jeho dcera Ida, poslal nejméně 45 obrazů na průkopnickou moskevskou výstavu Kárový spodek. Do své školy najal roku 1919 modernisty Maleviče a Lisického, ale to se mu nevyplatilo. Malevič Chagallovými obrazy pohrdal jako židovským folklórem, a když se zakladatel školy vydal shánět peníze, Malevič ji převzal a dal jí jméno Suprematistická akademie podle uměleckého směru, který sám razil. Zanedlouho však musel sám vyrábět komunistický folklór.
Chagall se pak s rodinou přestěhoval do Moskvy a v mrazivém 20. roce začal zdarma malovat krásné fresky pro Židovské státní divadlo. Na jedné z nich je šumař na střeše, který dal o 40 let později jméno slavnému sentimentálnímu muzikálu. Stalin židovské divadlo zavřel a nechal zavraždit jeho hvězdu Solomona Michoelse, ale Chagallovy fresky zázračně přežily a byly vystavovány po celém světě pod bedlivým dozorem ruských správců cizí slávy.
Mladý Chagall byl věčný tulák. Roku 1923 se i s rodinou vrátil do Paříže, kde se jeho raná díla během války ztratila a některá dokonce zdobila stěny králíkáren. Jiné obrazy byly sice v Německu prodány, ale výnos ztratil v poválečné inflaci veškerou hodnotu. Větší štěstí měly bedny s jeho obrazy v okupované Francii. Za druhé světové války je zachránil americký konzul a odvážný úředník Amerického humanitárního výboru, který Chagalla vysvobodil z vichystické internace v Marseille. Bella, Ida a Mark Chagallovi přijeli roku 1941 do Spojených států, ale Bella o tři léta později zemřela na zanedbanou infekci.
O rok později už Chagall bydlel u přitažlivé a nešťastně vdané Virginie McNeilové, která se brzy stala jeho milenkou, ale jejich syn David nesl podle zákona jméno manžela své matky. Roku 1946 měl Chagall soubornou výstavu v New Yorku a o rok později další v Paříži, kam se i s Virginií přestěhoval. Roku 1952 ho Virginie opustila s mnohem starším belgickým fotografem. Ve svých vzpomínkách napsala, že Mark stále maloval lásku, ale ve skutečnosti ji zanedbával. Chagall neuměl žít sám a už za tři měsíce se oženil s Valentinou Brodskou, atraktivní londýnskou modistkou rusko-židovského původu.
Vava byla velice průbojná a dodala Markovi odvahy, aby se ujal práce na návrzích oken pro válkou zničené katedrály. Židovství bylo u ní až ve druhém plánu a proto chtěla, aby se ze Chagalla stal francouzský či lépe univerzální malíř. Mark se označoval za jejího vězně, ale vězení mu nebylo proti mysli, protože byl den co den v ateliéru, kde měl na svou práci úplný klid. Jeho návrhy barevných oken v málo známé synagoze v Hadasse a v řadě katedrál realizoval mladík Charles Marq.
Marc Chagall ve své práci nikdy nezapřel svůj původ. Na nádherném stropě v pařížské opeře vidíme židovskou svatbu a na chrámových oknech jsou většinou výjevy ze Starého zákona. Krásným biblickým tématem plným poezie je kavalkáda na obrovském gobelínu zdobícím izraelský parlament. Chagall si udržel uměleckou plodnost až do pozdních let, kdy pro divadla v Chicagu a New Yorku navrhoval nejen fresky, ale i kulisy a baletní kostýmy. I ve stáří maloval spoustu milenců a květin, ale v 88 letech se chopil tématu Ikarova pádu. Mladík na jeho obraze padá do malého městečka plného lidí. Někteří s úžasem přihlížejí hrdinově konci, ale jiní opodál s chutí a radostí tančí.
Když Marc Chagall zemřel, bylo mu 97 let. Mezi jeho vnoučaty na katolickém hřbitově byly i Idiny dcery Meret a Bella a Virginiin syn David McNeil. Na závěr obřadu vystoupil do popředí neznámý mladík v jarmulce a recitoval židovskou modlitbu za zemřelé.
