Žehušický dub
Dub, který roste v Žehušicích před "starým zámkem", připomíná umělce, který zde prožil své dětství. Pamětní deska upevněná na stěně staré budovy říká: tady se roku 1746 narodil v rodině panského kočího Sticha syn Václav, později slavný hudebník nazývaný Giovanni Punto.
V 18. století patřilo žehušické panství hraběti Thun-Hohenšteinu, který byl ctitelem umění a hlavně hudby. Proto u sebe zaměstnával ty služebníky, kteří kromě své práce ještě mohli "dělat muziku" - ať to byli písaři, lesníci nebo kočové. U učitelů to vůbec byla samozřejmost. V takovém prostředí vyrůstal i Václav Stich. Kantoři - a v Žehušicích tehdy učili výborní učitelé - brzy rozpoznali chlapcovo mimořádné nadání a upozornili hraběte. Ten se rozhodl poslat chlapce do učení k významným českým valdhornistům do Prahy, ale i do Mnichova a Drážďan. Sedm let strávil na studiích a všude mladý Stich budil svými schopnostmi obdiv, hrál samostatné koncerty a byl uznávaným umělcem, třebaže mu bylo pouhých sedmnáct let. Ale zapomněl, že je jen pouhým poddaným - bylo mu to však důrazně připomenuto. Pán ho odvolal zpět, oblékl do lesnické uniformy a byl zařazen do malé kapely, kde podle příkazů panstva musel hrát většinou doprovod při honech a hostinách. Kdysi obdivovaná uniforma se mladému umělci řádně zprotivila, vydržel při hraběcím dvoře tři roky a uprchl. Za nevděčnost byla potrestána vězením jeho matka, která po půlroce zemřela. Hrabě poslal za uprchlým poddaným služebníky s příkazem, aby Stichovi při dopadení vyrazili přední zuby a on nemohl víc hrát. Stich však byl varován, zmizel, změnil si jméno, a tak se jako Giovanni Punto brzy stává slavným po celé hudbymilovné Evropě. Dlouho žil v Paříži, v Mnichově a ve Vídni, kde se například stýkal s Beethovenem. Ten mu svěřil první provedení sonáty pro klavír a lesní roh op.17. Tehdy se psal rok 1800, v rakouské monarchii bylo od roku 1781 zrušeno nevolnictví, a tak se po 33 letech rozhodl slavný hornista k návratu do Čech...
