Zbyněk Černík: O zlatě

20. červen 2025

Největší audioportál na českém internetu

Zlaté cihly | Foto: Shutterstock

Zbyněk Černík: O zlatě

Nedávno média přinesla senzační zprávu, že se ve velkém hadronovém urychlovači Evropské organizace pro jaderný výzkum CERN poblíž švýcarské Ženevy podařilo vyrobit z olova – ZLATO! Je to prý jednoduché jako facka. Z atomu olova pohybujícího se téměř rychlostí světla stačí odtrhnout tři protony a pár neutronů a je to – vznikne atom zlata.

U těch, kdo investují do zlata, které v poslední době patří k nejrychleji se zhodnocujícím komoditám, mohla tahle zpráva vyvolat paniku či přinejmenším obavy, že se dotčený drahý kov stane lehce dostupným a ztratí na ceně.

Čtěte také

Naštěstí, naštěstí pro ně, se vzápětí ukázalo, že tomu tak není, takže se svých zlatých cihel nemusejí zbavovat. V urychlovači je totiž zlato produkováno pouze v mikroskopickém množství, a navíc se při nárazu do jeho stěn okamžitě roztříští.

To však nic nemění na skutečnosti, že se v CERNu naplnil dávný sen lidstva o transmutaci, přeměně obecných kovů v kov ušlechtilý. Zatím jsme se s tímto jevem setkávali jenom v pověstech nebo pohádkách. V pověsti o králi Midasovi se dotyčnému monarchovi na jeho vlastní přání promění v zlato všechno, čeho se dotkne, takže se nakonec nemůže ani najíst, poněvadž i upečené kuře doslova „zezlátne“.

Čtěte také

V Cimrmanově hře Blaník se zase vlasteneckému učiteli Chvojkovi při návštěvě rytířského vojska v bájné české hoře změní v zlaté dukáty obyčejné koňské koblihy – i když pravda, když návštěva skončí, dukáty k jeho nemalému zklamání metamorfují zpět v původní surovinu.

V reálném životě se o transmutaci kovů dlouho pokoušeli alchymisté. Ty si my Češi spojujeme především s dobou panování císaře Rudolfa II. Pokusy Angličana Edwarda Kellyho ani jeho kolegů sice byly neúspěšné – u těch napohled úspěšných se nakonec vždycky prokázalo, že jde o podvod – ale touha vyrobit vzácný kov z jiné látky žila dál.

Čtěte také

K těm, kdo se výrobou zlata zaobírali v pozdější době, konkrétně na sklonku 19. století, patřil švédský spisovatel a dramatik August Strindberg. Procházel tehdy hlubokou duševní krizí, způsobenou mj. rozpadem prvního i druhého manželství, a řešení své složité situace hledal v okultismu, mystice Emanuela Swedenborga a hermetických vědách.

Začal dokonce pochybovat o tom, jestli se takříkajíc neminul povoláním, jestli literární tvorba, které se dosud věnoval, není v jeho případě omyl. Načas s ní skutečně skončil a místo toho se obrátil k chemii – a alchymii!

Svoje experimenty na tomto poli bral bezpochyby sám vážněji než jeho okolí, a ačkoli si při nich díky své urputnosti nehezky poničil ruce, takže dokonce musel být hospitalizován, díru do světa jimi neudělal. Nakonec se myšlenky na transmutaci vzdal a vrátil se ke své dřívější profesi.

Čtěte také

A to dobře udělal: V následujících letech, které mu ještě zbývaly do smrti v roce 1912, totiž světlo světa spatřila mj. řada pozoruhodných expresionisticko-symbolistických dramat, kterými se výrazně zapsal do dějin světového divadla a ukázal na jeho nové možnosti: trilogie Do Damašku, Hra snů, Strašidelná sonáta a další.

Kdyby byl přece jen zlato dokázal vyrobit, se vší pravděpodobností by už psát znovu nikdy nezačal a lidstvo by bylo ochuzeno o literární poklady, které dlouhodobě mají větší cenu než drahý žlutý kov. Literatura – smím-li parafrázovat známé rčení – literatura nad zlato!

autor: Zbyněk Černík