Zázvor se falšoval...
Už ve vydání z roku 1562, tedy ne příliš dlouho po objevení Ameriky, se v Mathioliho Herbáři objevuje: Indiánský aneb turecký pepř, což jest rostlina přespolní, ale i nám již v Čechách a také v Němcích obyčejná a známá. Tato přespolní rostlina, kteráž k nám z Indie přišla od některých, jmenuje se Piper Americum.
Podle výrazného obrázku poznáme bezpečně, že jde o chilli papričky s červenými, zelenými, žlutými a černými plody podlouhlého i oblého tvaru. Podle Mathioliho má indiánský pepř všechnu moc jako pepř obecný, jímž pokrmy kořeníme. Je-li příliš silným, pak v Hispánii jej s drobty chleba trou, potom usuší a pak k pokrmům dobře užíván být může. Nakonec předkládá Mathioli jednu dobrou radu pro kuchařky: Kdo se tímto pepřem obírati chce, nemá se po něm po tváří zvláště okolo očí mnoho drbati, nebo náramně pálí a činí velikou bolest a snadně může uškoditi zraku, jakž jsem sám zkusil. O zázvoru se píše: Někteří se domnívají, že zázvor jest kořen od pepře. Ale není tak, nýbrž zázvor jest zvláštní rostlina, kteráž nachází se na větším díle v zemi Arabské a též v Indii a odtud koření její do Benátek, ano i k nám se dodává. Kořen má uzlovatý a hrbovatý a ten se vykopává, když listí na něm začíná vadnouti. Obyvatelé těch zemí užívají listí aneb čerstvého zázvoru v pokrmích jakož i lékařství jako my routy užíváme. Přináší se k nám zázvor netoliko syrový, ale i v cukru aneb vlastní vodnatostí z jeho lusků zadělaný. Takový jest vzácnější než suchý. Ale už tehdá musel být kupec obezřetný: Nejlepší kořínek zázvoru má býti bílý, těžký a nezpráchnivělý ani červotočivý. Červený zázvor častokrát bývá falešný. Neb kupci berou zleželé a červivé koření, zatírají v něm dirky jakousi rudou červenou a vysušují ji na slunci, aby zvrtání od červů znáti nebylo. A tak vyšlechtíce a vyléčíce zkažený starý zázvor za dobrý a nový prodávají...
