Zahraniční zpravodajové o svých obtížích v práci
Toho dne bylo Československému rozhlasu 40 let a tři dny. Pořady věnované tomuto výročí se v éteru objevovaly neustále – před 18. květnem i po něm. 22. května se dostali ke slovu velice oblíbení zahraniční zpravodajové – jedni z mála, kdo do oplocené domoviny mohli přinášet obrázek velkého světa.
V pořadu Svět u mikrofonu – v jakési rozšířené a odlehčené verzi stejnojmenné relace zpráv a komentářů – hovořili na téma vyjádřené otázkou: jaké jste v poslední době měli při své práci potíže? Program trval hodinu a půl, zpravodajů bylo v roce 1963 už poměrně hodně a každý příspěvek dostal tečku v podobě písně z dané země. My si vybereme alespoň tři korespondenty: promluví Moskva, Londýn – respektive Lisabon a New York. V Sovětském svazu působil Jan Petránek.
Nepříjemné bručení ve slovech Jana Petránka, to bylo sovětské bručení nekvalitní modulační linky. Už se to nestane. Do Londýna voláme Mílu Pátka. Že je to nějak familiární? Ano, ale nemohu za to, takto byl ohlašován novinář Miloslav Panchártek. Tahle kamufláž ovšem dokonale sedí k dobovému vyprávění o starostech s tajnou službou Portugalska, kam byl Míla Pátek jednou vyslán a to nebyly zdaleka jeho první pracovní obtíže.
Zatímco mrazy v Rusku byly a zůstávají nezpochybnitelnou konstantou - stejně jako rejdy zpravodajských služeb, o jejichž útlumu po pádu železné opony si nečiňme iluze, Spojené státy vykazují asi nejhlubší proměnu oproti 22. květnu roku 1963. Těžko si dnes představit to, co z New Yorku tehdy o svých obtížích zpravodaje hlásil Karel Kyncl.
