Zahájení vysílání stanice Vltava - 1972
Toho dne bylo pondělí, psal se letopočet 1972. Začínal první týden nového školního roku a s ním nastupovala každodenní, už normalizační všednost. V rozhlasové historii má ovšem tohle datum místo přelomové.
Uběhly už čtyři roky od srpnové invaze vojsk varšavské smlouvy do Československa. Už to ale nebyla okupace, už to byla bratrská pomoc, měnila se jména vedoucích funkcionářů, jména ředitelů i jména náměstků a měnila se i jména rozhlasových stanic. Nemělo zůstat nic, co by připomínalo horké léto 1968 a dobu těsně před ním. Federální okruh Československo I se už dva roky jmenuje Hvězda a po zprávách tu vždycky hrají jen nicneříkající orchestrální skladbu, aby náhodou nevznikla nežádoucí asociace mezi obsahem zpráv a textem písně - jako například když se omylem povedlo zahrát „S tím bláznem si nic nezačínej“ po zprávách o návštěvě Leonida Brežněva v Československu.
4. září 1972 přichází se znormalizováním na řadu Československo II. Od počátku 60. let, respektive od roku 1964 to byl vkusný a velice noblesní programový okruh pro náročné posluchače, vedle Československa I a Prahy, třetí program našeho rozhlasu, mj. líheň stereofonie, v šedesátých letech platforma pro mnoho odvážných cyklů jako byla například Antická, později Etická knihovna a podobně.
Od teď to bude stanice Vltava. Jasný vzkaz normalizátorů – pamatujete na stejnojmenný okupační vysílač v roce 1968? Odmítali jste ho, opovrhovali jím, tak tady máte NAŠI Vltavu. Dnes už nám to může připadat jako přitažené za vlasy, ale vím od pamětníků, že tenhle motiv skutečně hrál svou roli. Vltava začala 4. září 1972 v 8,55 projevem svého vedoucího redaktora Václava Honse. Nahrávka se nedochovala. Krátce po deváté hodině otevřela program symfonická báseň Bedřicha Smetany Vltava z nahrávky, která jako trvalý snímek je v naší fonotéce k dispozici dodnes – slyšíte tedy prokazatelně stejnou nahrávku jako posluchači 4. září 1972.
Hraje Česká filharmonie, řídí Karel Ančerl, nahrávka je ze Smetanovy síně obecního domu v Praze. Asi vás nepřekvapí, že je to snímek stereofonní, ale tehdy se každé stereofonní vysílání jednak speciálně ohlašovalo a také se důsledně opakoval stereofonní test, v němž hovořili hlasatelé Hana Mašková a Dalibor Stuchlý.
Další program prvního vysílacího dne nové stanice Vltava je zachován v písemnostech našeho archivu. 10 – 10,22 Chopin a Liszt. 10,22 – 10,31 Mluvíme rusky, 10,31 – 10,34 čteme z časopisu Ogoněk, 10,34 – 11,00 Lidové písně bratrských zemí. 11,00 – 11,31 Stalingrad. 1. část četby na pokračování z knihy Vasilije Grossmana v podání Otomara Korbeláře – četba se dochovala kompletní.
Tato šestidílná četba na pokračování v sobě nese kus podivnosti tehdejší doby. S Otomarem Korbelářem, poměrně netypickým hercem pro toto téma, ji natočil režisér Jan Fuchs, kterému tahle úlitba nijak nepomohla a musel stejně z rozhlasu na dvacet let odejít. Všech šest půlhodin bylo v roce 1974 převedeno do rozhlasového archivu, ale už nikdy se nereprizovaly, takže naše krátká ukázka zazněla poprvé po 41 letech.
Vlastně jednou se tato četba opakovala – bylo hned ten samý den 4. září 1972 v 18,05. Ve 20 hodin pak ještě zazněla brněnská dramatická montáž Leningradská symfonie, pásmo o Leningradu v letech 1941-1943 a první vysílací den stanice Vltava končil před 23. hodinou hudbou Daria Milhauda a zprávami.
Kolik asi mělo posluchačů toto první vysílání 4. září 1972 s tímto programem? Potrvá to ještě pár let, než se Vltava stane populární díky pořadům Větrník, Dveře dokořán a nebo 3x 60, a to stereo.
