Zahájení vysílání Meteoru – 1963
Byl pátek půl třetí odpoledne a psal se rok 1963. Na stanici Praha se poprvé ozývá znělka pořadu, který bude existovat – právě dneškem je to jisté – padesát let. A snad můžeme předpokládat i jeho pokračování. Meteor tehdy navázal na týdeník Stop magazín, který se vysílal od druhé poloviny 50. let.
Vedoucí Redakce vědy a techniky pro mládež Josef Kleibl, později rovněž autor Meteorů a jejich průvodce šťastně zvolil za prvního autora Meteoru Oldřicha Ungra. Ten jako zručný reportér nezval vědce do studia k přednáškám, ale bral je s sebou a potažmo i své posluchače zprvu v pátečních odpoledních půlhodinkách na výlety do přírody. Vznikaly tak na svou dobu moderní reportáže, které přinášely kromě informací také přirozený jazyk, toho času ne právě často slýchaný. Za příklad nám může posloužit jeden z Meteorů, v němž Oldřich Ungr slíbil reportáž z mraveniště.
Meteory 60. let, to byly hlavně ucelené reportážní výpravy. V další dekádě, na jejímž konci odchází Oldřich Unger do exilu v USA, kde dodnes žije, se Meteor proměnil v hodinový magazín a také našel svoje místo v programu, které dnes považujeme za tradiční: sobota, 8 hodin ráno. Jeho průvodcem a autorem byl vedle Josefa Kleibla také Bohumil Kolář a vždycky k Meteoru patřila celá řádka nejrenomovanějších vědců. Zásluhou Meteoru se lidé dověděli o takových pojmech jako třeba Hnutí Brontosaurus, a to v době, kdy ekologie zdaleka nebyla v módě.
Meteoru, byť to byl pořad navýsost seriózní, nevadil ani Silvestr. V roce 1983 pozvali Dagmar Sedláčková a Josef Kleibl posluchače na cestu po dobrodružné stezce humoru ve vědě. Díky tomu se nám do dnešních dnů dochovaly i záběry, které můžeme nazvat dokumentárními. Což ovšem platí i o mnoha a mnoha jiných vydáních Meteoru. Pojďme si ovšem na konec ještě poslechnout, co to vlastně Josef Kleibl před mikrofonem na Silvestra 1983 rozbalil.
