Za dvěma Jindřichy

21. červenec 2016

Oba se narodili na začátku července, oba měli křestní jméno Jindřich a oba se v životě prosadili jako komičtí herci. Článek o nich odstartovala jediná fotografie, na které jsou oba společně. Je to také jediná fotografie Jindřicha Plachty a Jindřicha Lázničky, kterou archiv Českého rozhlasu uchovává. Je to dobrý důvod si oba pány připomenout.

Začněme se starším z nich. Jindřich Plachta se narodil 1. 7. 1899 v Plzni. Jmenoval se původně Jindřich Šolle. Umělecké jméno prý získal poté, kdy jako mladý student chodíval v dlouhém, rozevlátém plášti. Při jeho útlé vysoké postavě se to nepochybně velmi zřetelně vyjímalo. Jeho komický talent se prosazoval pomalu. Vystudoval (na nátlak svého otce) obchodní akademii a po řadu let zastával různá úřednická místa. Ale už v průběhu tohoto ryze praktického působení začínal vystupovat na různých kabaretních scénách. Proslul později velmi oblíbeným číslem nazvaným „Potlachy Vůněslavy Acetylénové“. K výstupům s paní Acetylénovou se vracel i později.

Fr. Kreuzmann a J. Plachta (jako pan Franc)  v Lucerně- ND 1949

Jen ve stručném přehledu uveďme, že Jindřich Plachta hrál v kabaretu Červená sedma (1921), v Rokoku, ve Varieté, v Divadle Vlasty Buriana (1927 – 1928). Poté přešel do Osvobozeného divadla. Obě slavné scény (tedy Divadlo Vlasty Buriana a Osvobozené) v průběhu 30. let několikrát vystřídal. Během války se uplatnil také ve Velké operetě (1941 – 1944).
Krátce byl angažován i v činohře Národního divadla a na scéně Divadla na Vinohradech.
Zemřel v pouhých dvaapadesáti letech 6. listopadu 1951 v Praze.

Písek, Jindřich Plachta jako socha z písku - 2012

Zatímco Plachta zůstal pro ctitele starých filmů uchován v celé řadě nesmrtelných snímků (Muži v offsidu, Před maturitou, Cesta do hlubin študákovy duše, Karel a já, Městečko na dlani, Pan Novák…), druhý z uvedených Jindřichů – Láznička – se z paměti současníků už téměř úplně vytratil. Zde si ho nejprve představme na oné jediné fotografii, na které – když ji publikujeme celou – na první pohled uvidíme onen velký kontrast, který oba herce dělil.

Jindřich Plachta a Jindřich Láznička - kabaret Na vlně dobré nálady-1941

Jindřich Plachta a Jindřich Láznička - natáčení kabaretu Na vlně dobré nálady - 1941. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Ta fotografie pochází z roku 1941 a je zřejmé, že scéna natáčení byla aranžována pro oko objektivu…pro posluchače její komický efekt neměl valného vyznění.

Jindřich Láznička se narodil 4. července 1901 v Praze. I do jeho osudu zasáhl otec (podobně jako tomu bylo v případě Plachtově). Na otcovo přání se vyučil cukrářem a pekařem. Ale i u něj se prosadila touha po divadelních prknech – a vrhl se do víru života kočovných společností. Začal ve společnosti Lachmanově.
Lázničku – jak už bylo řečeno – nemůžeme představit na dalších fotografiích. Proto zůstaňme u jeho hlasu. Na této stránce publikujeme několik písní, které nazpíval převážně ve 30. a některé i ve 40. letech. Svým založením byl totiž hercem operetním.

S operetou začal v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích ( bylo mu pouhých 20 let!), později přešel do Olomouce (1924-25). Podobně jako Plachta později působil v Osvobozeném divadle, ale opereta znovu převážila a v letech 1931-33 se stal členem Malé operety na Vinohradech, Lidové operety v Uranii (33-4) a pak na celých deset let zakotvil v Novém divadle Oldřicha Nového.

Po válce hrál ve Vesnickém divadle, ale jen krátce. Už v roce 1946 zamířil na Slovensko a tam působil až do své smrti v roce 1970 v operetním souboru bratislavské Nové scény.

Jeho vzrůst a temperament ho předurčily k vytváření malých postaviček; byly to role lehce potrhlých, nebo roztržitých malých človíčků… komiku svého projevu podtrhoval výraznými gesty a groteskní mimikou.

Jindra Láznička se uplatnil i ve filmu. Drobných roliček dostal celou řadu, ale výraznější stopu zanechal snad jen ve filmech Dívka v modrém a Katakomby. Velmi často spolupracoval s rozhlasem – a to jak s pražským, tak později s bratislavským. Natočil několik desítek písní, kupletů, operetních árií…
Muž nevelkého vzrůstu a velké energie tvořil neodmyslitelný kolorit pražské kabaretní a operetní scény především ve 30. a 40. letech minulého století. Jeho rozhodnutí odejít do Bratislavy (kde také 24. května 1970 zemřel) ho však odválo z povědomí českého publika.

Na této stránce jsou uvedeny písně:
Píseň vyhynulého drožkáře, z filmu Obrácení Ferdyše Pištory (1931), hudba: Julius Kalaš, text: Karel Hrnčíř, hraje: Fred Fredoly Band, zpívá Jindřich Plachta, Kocourkovští učitelé /vokální skupina, 1914-1959/
Koukej, ty mě houpáš, hudba: František Alois Tichý, text: Rudolf Jurist, zpívá: Jindřich Láznička
Moje roztomilá paní, hudba: Sláva Emanuel Nováček, text: Oldřich Nový, Orchestr Slávy Emanuela Nováčka,zpívá: Jindřich Láznička, 1942
Neříkej žádné ženě o srdce, hudba: Sláva Emanuel Nováček, text: Oldřich Nový, Orchestr Slávy Emanuela Nováčka, zpívá: Jindřich Láznička, 1942
Pochod Pražských vzorkových veletrhů, hudba, slova a instrumentace: Rudolf Kubín, hraje: Salonní orchestr, dirigent Rudolf Kubín, zpívá Jindřich Láznička, 30.8.1932
Celý svět si zpívá, píseň ze hry Karolína, hudba: Ralph Benatzky, český text: Oldřich Nový, hrají: Melody Boys R. A. Dvorského, zpívají O.Nový a Jindřich Láznička, 1941
Ryc nebo nic, hudba: Harry Osten, text: Karel Hrnčíř, Hraje Dr. Harry Osten And His Orchestra, zpívá Jindřich Láznička,

Spustit audio