Za českými cestovateli
V naší historii se najde řada osobností, které prosluly odvahou a které zavítaly do míst, jež navštívil jen málokdo z nás. Vzpomeňme jen Vojtu Náprstka, Emila Holuba, V.A.Friče, Františka Běhounka a zejména dvojici Zikmund – Hanzelka. Ve Fonogramech, zasvěcených českým cestovatelům, zazněly však hlasy nepříliš známých českých průkopníků dalekých cest.
Mezi nadšence dobrodružného cestování patřil středoškolský profesor z pražského Smíchova Josef Kořenský, který v letech 1893-4 uskutečnil cestu kolem světa. V nahrávce z roku 1932, kdy mu bylo už téměř 85 let, vzpomínal na svou cestu „do Sibiře“, kterou podnikl na samém konci 19. století: „Směl jsem se zdržeti na prázdninové cestě jen 10 neděl a vydati na svou výpravu pouze 1000 zlatých, neboli 2000 korun. Již předem jsem vypočítal, že je z Prahy k Altajskému předhoří 8600 kilometrů a že pojedu po železnici a po řekách a nakonec 1200 kilometrů čtyřkolovým povozem, neboli kibitkou. Na zpáteční cestě bylo třeba uraziti až do Prahy opět asi 8600 kilometrů, takže celá má cesta do Sibiře a zpět byla přes 17000 kilometrů dlouhá. Z té daleké pouti navrátil se smíchovský turista zdráv a osmahlý.“
Pravý rozkvět českého cestovatelství ovšem nastal ve 30. letech minulého století. Meziválečná Československá republika byla si vědoma důležitosti rozvoje věd a tak umožňovala mnoha odborníkům v různých oblastech, aby poznávali svět a objevovali jeho záhady. Do 30. let spadají africké cesty zoologa Jiřího Bauma. Na nahrávce v roce 1938 vypráví Baum o setkání s trpasličími kmeny v Kongu. „Pestrý ráz obyvatel Konga znemožňuje, abychom stručně charakterizovali jednotlivé kmeny, často i zcela nepatrné, čítající jen několik málo set příslušníků a které se liší podobou, řečí i zvyky naprosto od svých sousedů. Velká většina černochů žije v chaloupkách kruhovitého půdorysu, zhotovených z bláta a klestí a krytých palmovými listy nebo travou. Sází batáty, kukuřici a banány. Vládnou jim drobní náčelníci a jen někdy v dějinách Konga vytvořili na čas silní jedinci větší království. Většinou zde panuje mnohoženství. Trpaslíci, kteří obývají nitro rovníkového pralesa, se rozpadají na celou řadu kmenů – Abongo, Mukasekére, Vatenbo, Batua, Aka… Na naší poslední cestě měřili jsme starší pány, kteří byli jen 90 centimetrů vysocí. Jsou obyvateli hustého lesa, neznají ani orby ani chovu dobytka a živí se jen tím, co jim prales poskytuje.“