Vznik Izraele Palestinci vytrvale označují za národní katastrofu
Stalo se módou spojovat oslavy založení Izraele v roce 1948 s palestinským výrazem nakba, který v arabštině znamená katastrofu. Komentátor izraelského deníku Jerusalem Post klade otázku, kdo po zániku britského mandátu nad celou tehdejší Palestinou zmařil vznik palestinského státu jako souseda Izraele a odmítal se dalších šedesát let chovat konstruktivně. Odpověď je podle něj jednoznačná: byly to arabské státy a palestinské politické vedení - jinak řečeno truchlící jsou ve skutečnosti vrahové.
Arabové tehdy odmítli rozdělení Palestiny, protože chtěli všechno, a zahájili válku, kterou nemohli vyhrát. Jejich odměnou nebyla Palestina, ale nekonečný konflikt a palestinský uprchlický problém. Plánovali vraždu, ale výsledkem byla sebevražda. Anglický generál John Glubb, který roku 1948 velel jordánské armádě, řekl, že vinu nesou politici, demagogové, tisk a dav. Ještě dodal, že varování si nikdo nevšímal a pochybovači byli označeni za zrádce.
Stručně řečeno, Britové se snažili pomáhat Arabům, Američané hledali únikovou cestu a nastávající izraelští Židé byli ochotni akceptovat, že vedle nich vznikne palestinský stát. Stačilo, aby na to jejich sousedé přistoupili. Britská vláda poskytla arabským státům peníze a zbraně včetně letadel a nabídla jim vojenské poradce, zatímco na Izrael uvalila zbrojní embargo. Britové upozornili Araby, kdy odejdou z Palestiny, dotovali Arabskou ligu a dovolili svým důstojníkům, aby vedli jordánskou armádou do války proti Izraeli.
Americký prezident Harry Truman podpořil rozdělení Palestiny na dva státy a okamžitě uznal Izrael, ale ještě na jaře roku 1948 nabízel Arabům, že odloží rozdělení, zablokuje židovský stát a prosadí nový dlouhodobý poručnický mandát. Arabové to nakonec odmítli. Kdyby rozdělení Palestiny přijali, vůdci Židů by určitě akceptovali sousední palestinský stát. Mnozí z nich se vzniku Izraele báli, nevěřili, že mohou vyhrát válku, a věděli, že se nemohou spoléhat na mezinárodní podporu. Proč tedy Arabové a zejména Palestinci odmítli rozdělení země, rozpoutali válku a vyvolali šedesátiletou krizi, která pro jejich lidi znamenala katastrofu? Základní důvody jsou čtyři:
Palestinský vůdce, jeruzalémský muftí Amin al-Hussejní přemýšlel jako současný Hamás. Inspiroval ho pobyt v Berlíně a setkání s Adolfem Hitlerem, nenáviděl Židy, chtěl je zničit a odmítal kompromis. Druhým důvodem byl tlak radikálního tisku a veřejného mínění. Arabské režimy se bály nejít do války, i když se obávaly, že to špatně dopadne. Arabské státy navíc soutěžily o vliv na Palestinu, kterou viděli jako budoucího satelita, a doufali v územní zisky. Posledním důvodem byla představa, že válku snadno vyhrají. Umírněný jordánský král Abdalláh řekl: "Nezáleží na tom, kolik jich je, protože je smeteme do moře." Syrský premiér hlásal, že Arabové udělí proradným Židům lekci, kterou nezapomenou. Vůdce prosyrských bojůvek Fawzí al-Kaukdží řekl: "Budeme vraždit, rozbíjet a ničit všechno, co se nám postaví do cesty, ať jsou to Angličané, Američané nebo Židé." Svatou válku podle něj neměly vyhrát zbraně, ale arabští bojovníci, kteří obětují vlastní život. O šedesát let později říkají arabští nacionalisté a islamisté často totéž.
Arabské armády měly roku 1948 špatné velení, výcvik i koordinaci. Jejich vlády Palestinci opovrhovaly a svářily se o sobecké výhody, což se později často opakovalo. V západních zemích převažovalo mínění, které vyjádřila jedna americká zpravodajská zpráva: "Špatně organizované a bídně vybavené arabské armády nedokáží čelit modernímu protivníkovi, ale stačí na to, aby přemohly židovský odpor v Palestině." Vznikající izraelské síly však nejdříve smetly teroristické bojůvky a po arabské invazi vyhrály mezinárodní válku.
Arabové se ani během konfliktu, ani po své porážce nesnažili vytvořit nezávislý palestinský stát. Egypt obsadil pásmo Gazy a Jordánsko anektovalo Západní břeh Jordánu. Arabové i Palestinci opakovaným odmítáním míru udržují konflikt dodneška a přesto mají drzost celých 60 let tvrdit, že se roku 1948 stali obětí Izraele. Nutno dodat, že je v tom podporuje značná část západního tisku. Co si myslíte, že na povel skandují palestinští školáci o Dni katastrofy, kdy v jejich sousedství vznikl Izrael? Z dětských úst zní stejné heslo jako v roce 1948: "Celá Palestina je naše!" Arabové včetně Palestinců od té doby všechny války prohráli, ale k poučení mají většinou ještě hodně daleko.
