Vodopády v údolí Berounky
Berounka patří k našim nejkrásnějším řekám. Od Plzně, kde vzniká soutokem Mže, Úhlavy, Úslavy a Radbuzy, teče až po Beroun vesměs opuštěnou krajinou, kde nejsou žádná města, průmyslové podniky, významné dopravní komunikace ani velká rekreační centra. Přírodní řeku zde nezkrotily přehrady ani umělé břehy, voda si teče většinou, jak se jí chce. Atmosféra, jak ji ve svých literárních dílech vylíčil spisovatel Ota Pavel, z Berounky dosud ještě nezmizela.
Putování podél Berounky lze pojat velmi různě. Pěšky, na lodi i na kole. Dá se vyrazit na jeden den, ale také na několikadenní putování se stanem. Je možné se zaměřit na stylové výletní hospůdky, romantické zříceniny hradů nebo technické zajímavosti v podobě přívozů, mostů či splavů. Originálním důvodem, proč vyrazit na Berounku, jsou také vodopády, kterých je v okolí až netušeně mnoho. Nenacházejí se však na samotné řece, ale jsou ukryty v zalesněných roklích potoků, jež stékají do berounského údolí ze strmých bočních svahů.
Vydáte-li se podél Berounky z Plzně po pravém břehu, první a hned nejhezčí a nejvyšší vodopád objevíte na Díreckém potoku západně od Břas těsně před jeho vyústěním do údolní nivy řeky Berounky. Vede kolem něj červená turistická magistrála a jeho lokalizaci uvádějí i turistické mapy. Přístup k němu je však poměrně zkomplikovaný těsnou blízkostí soukromého pozemku – bývalého vodního mlýna Dírka. Dříve se k vodopádu chodilo zespodu kolem mlýnských budov, dnes turistická značka lokalitu složitě obchází lesem a k vodopádu je nutné sejít náročným skalním terénem shora.
Skalní podloží Díreckého vodopádu tvoří odolná, puklinami silně rozčleněná vyvřelá hornina spilit z období prekambria (starohor). Hlavní stupeň má výšku okolo 5 m a skládá se ze dvou částí – horní je kolmá až mírně převislá, dolní je tvořena šikmo ukloněnou skálou, na níž se vodní proud tříští a stéká po ní. Za vysokého průtoku, kdy má Dírecký potok vysokou kinetickou energii, dopadá veškerá voda bez kontaktu se skálou až před patu vodopádu a vytváří jednolitý vodní proud. Energii vody na horní hraně vodopádu využíval v minulosti Dírecký mlýn a odváděl si ji přímo z horní hrany umělým náhonem. Patrně tedy jde o jediný ekonomicky využívaný přírodní vodopád u nás.
V pořadí druhý významnější vodopád Berounského údolí se ukrývá v rokli pod vesnicí Kozojedy na druhém, levém břehu řeky asi 200 m od ústí potoka do Berounky. Přes Berounku se dostanete v Liblíně. Vodopád má výšku 3 metry a při dostatečném průtoku získává hezký vějířovitý tvar. Skála, po níž se vodopád roztéká, je tvořena rozpukanými a provrásněnými vrstvami břidlic. Turistická značka k němu ovšem nevede.
Soustava drobných kaskád a vodopádků zdobí také údolí Brodeslavského potoka pod hradem Krašov. Kdysi dávno vedla kolem nich žlutá turistická značka z obce Brodeslavy, z důvodů ochrany přírody však byla přeložena. Brodeslavský potok obtékající ostroh s hradem Krašovem se v úzkém a hlubokém údolí zařezává do skalního podkladu a překonává několik skalních stupňů. Jejich morfologie je dána šikmo ukloněnou vrstevnatostí a puklinami v podložní hornině. Nejvýznamnější vodopád se nachází v dolní části údolí a měří něco málo přes dva metry. Zajímavostí potoka jsou velké tůně, které pravděpodobně nemají přírodní původ a vznikly činností člověka. Podle informací naučné stezky u hradu Krakov poháněly vody potoka ve středověku několik mlýnců, kvůli nimž musela být vybudována v okolním terénu vodojemná soustava zahrnující umělé nádrže, kanály a výpustě. Nabízí se proto otázka, do jaké míry jsou vodopádky a tůně dílem přírody.
Návštěva nejznámějšího vodopádu berounského údolí vyžaduje opět překonat řeku, přejít na protější pravý břeh. Most najdete u obce Skryje, kterou proslavil nálezy trilobitů Joachim Barrand. V malém obecním muzeu se o nich můžete dozvědět v době sezóny a o víkendech více. V údolí Zbirožského potoka, kde Barrand sbíral trilobity, asi 3 km od Skryjí po modré značce, objevíte přírodní rezervaci Jezírka – krajinářsky pozoruhodné místo v rámci celé České republiky. Malý, sotva dvoumetrový vodopádek je skromným, ale neodmyslitelným doplňkem monumentální skalní soutěsky, kterou vytvořil Zbirožský potok. Příčinou jejího vzniku byl mimořádně tvrdý a odolný sopečný kámen dacit, bohatý na křemen. Na hranici sopečného tělesa a sousedních mnohem měkčích drob a břidlic se vytvořil vodopádový stupeň, který byl vodní erozí po dlouhá tisíciletí snižován a posunován směrem dozadu. Postupným zánikem a ústupem vodopádu se zároveň prohlubovala a prodlužovala soutěska před ním. Dnešní stav představuje již prakticky konečné stadium celého erozního procesu.
Chcete-li zažít trochu dobrodružství, navštivte Stradonické vodopády v miniaturní divoké rokli na pravém břehu Berounky nedaleko Berouna. V okolí se hojně vyskytují rekreační chaty, do neschůdné rokle však žádná turistická značka ani stezka nevede a k vodopádům je nutné putovat přímo korytem potoka. V rokli to vypadá tak trochu jako ve Slovenském ráji, chybí však žebříky a umělé pomůcky, takže jednotlivé vodopádové stupně je nutné překonávat vlastními silami. Stradonická rokle vznikla v malé zapadlé kře karbonských usazenin, tvořené vrstvami slepenců, drob, prachovců a břidlic. Dokonce se zde vyskytují i menší sloje černého uhlí, které se tu v předminulém 19. století těžilo. Památkou na tohle období je zavalená štola, z níž vytéká vydatný pramen s vysokým obsahem železa, které se na vodopádových stupních v korytě potoka sráží v podobě rezavého limonitu. Strakonické vodopády vynikají za vyššího průtoku, průchod roklí však potěší a nadchne v kteroukoli roční dobu.
Vodopády doprovázejí tok řeky Berounky i v úseku mezi Berounem a Prahou. Návštěvu památného Tetína v Českém krasu si můžete zpestřit prohlídkou zcela neznámého vodopádu úctyhodné výšky okolo 17 m, o němž mlčí prakticky všechny informační zdroje. Nachází se v uzávěru Tetínské rokle a přestože jde o umělý vodopád vytvořený lidskou činností, působí docela divoce a autenticky. Vodopád vznikl těžbou vápence, čímž došlo ke vzniku lomové stěny a výrazného skalního stupně v rokli. Opuštěný lom již zcela zarostl hustým lesem a křovinami, někdejší lidskou aktivitu prozrazují skromné zbytky těžební techniky a navrtané díry do úpatí vodopádového stupně. Těžký oříšek však představuje přístup k vodopádu. Z Tetína se lze dostat pohodlně na horní hranu, dolů vede po levé straně vodopádu velmi exponovaná kozí stezka jištěná částečně ocelovým lanem. Po dešti je ale neschůdná. Z opačné pravé strany je nutné bývalý lom obejít až dolů k železniční trati a od mostku pod náspem se vydat vzhůru džunglí křovin až pod vodopád.
Malý vodopád zdobí i dolní část Císařské rokle u Srbska v Českém krasu, jež je součástí Národní přírodní rezervace Koda. Nízký vodopádek o výšce 2 m je unikátní způsobem vzniku. Vytvořil se díky intenzivnímu srážení sladkovodního vápence neboli travertinu, což způsobují vody krasových pramenů se značným množstvím rozpuštěného uhličitanu vápenatého. Na nerovnostech dna, kde se vodní proud potoka tříští a prokysličuje, dochází k uvolňování oxidu uhličitého a následnému srážení rozpuštěného uhličitanu vápenatého. Podobnou funkci vykazuje i rostlinstvo se schopností odnímat vodě oxid uhličitý. V korytě potoka tak vznikají malé terasy a kaskádovité stupně, které postupem času narůstají až do několikametrových mocností. Hornina tímto způsobem vytvořená má typickou pórovitou strukturu, obsahuje množství rostlinných zbytků a označuje se termínem pěnovec. Vodopádům a kaskádám, vznikajícím na pěnovcových stupních, se dává přívlastek konstruované, protože se posunují směrem dopředu po proudu toku a rostou. Jejich růst vpřed, ale i do stran umocňuje rozstřikující se prokysličená voda. Obdobné vodopády vznikají například na Slovensku anebo u Plitvických jezer v Chorvatsku.
K výčtu všech vodopádů okolo Berounky patří ještě Bučovické vodopády na opačném břehu nedaleko Srbska. V úzké rokli na odolných lavicích spodnodevonských vápenců vznikla v korytě potoka celá série menších stupňů, jejichž tvorbu v konkrétním místě podmínily pukliny ve skalním podloží. Současnou morfologii kaskád a vodopádků, které se na těchto stupních vytvářejí, však výrazně ovlivňuje rovněž vysrážený pěnovec, díky němuž se voda vějířovitě roztéká a způsobuje vyšší estetickou přitažlivost. Nejmalebnější partii Bubovických vodopádů tvoří horní série čtyř vějířovitých kaskád o výškách 1–2 metry, které oddělují oválné tůňky. Nejvyšší stupeň (zhruba 5 m) se nachází níže po proudu a jedná se o erozí rozrušenou pěnovcovou kupu, po níž vodní proud šikmo stéká a v závislosti na množství vody se dělí
do několika bočních ramen.
Všechny výše popsané vodopády vyniknou hlavně za vysokého stavu vody, a to na jaře nebo po déle trvajících letních lijácích. Pokud byste se zrovna do těchto období netrefi-li, vězte, že zklamáni rozhodně nebudete. Na Berounce je krásně pořád a množství vody ve vodopádech na tom nemůže nic změnit.
Článek a fotografie poskytl časopis Naše příroda.
Občanské sdružení Naše příroda je neziskovou organizací. Jejím základním cílem je informovat o přírodě, životním prostředí a jejich ochraně.