Vladimír Müller
Jeden z prvních dramaturgů rozhlasových her.Stejně jako řada dalších rozhlasových dramaturgů byl Vladimír Müller (1904-1977) vzděláním teatrolog. Vystudoval v letech 1925-29 filozofickou fakultu UK, obory srovnávací literatury a divadelní vědy. Jeho disertační práce se týkala Moliérova díla v Čechách.
Vladimír Müller nalezl první zaměstnání v Národních listech, kde v letech 1930-35 působil jako kulturní referent. V té době začal přispívat do vysílání pražského Radiojournalu jako externí dramatizátor a upravovatel textů – připravil pro rozhlasovou realizaci mj. Beaumarchaisovu Figarovu svatbu, Corneillova Cida a další klasické hry.
1.3.1936 nastoupil do Československého rozhlasu na místo lektora. Příležitostně působil i v roli reportéra - 21.9.1937 komentoval spolu s J.Cincibusem, M.Dismanem, E.Vrbou pohřeb T.G.Masaryka. Svým bytostným tíhnutím byl však dramaturg. Tím se také po roce svého rozhlasového působení skutečně stal.
Zpočátku byl především upravovatelem titulů klasického repertoáru českého i světového divadla (Lope de Vega Sedlák svým pánem, Čechov Tři sestry, Shakespeare Pohádka zimního večera…),dále také autorem dramatizací prozaických děl - Němcové Babička, Jiráskova Filozofská historie…
Dramaturg Müller však už v této době začíná usilovat také o prosazování původní rozhlasové dramatiky. Získává nové autory, využívá principy skutečné „rozhlasovosti“ a zbavuje dramatickou produkci závislosti na divadle. V programu pražského Radiojournalu se objevuje celá řádka nových autorů. Někteří svým významem nepřesáhli svou dobu (Körber, Werten, Zajíček, Gatschä, Šetka, Rón…), vedle nich se však také objevil autor, který se později zapsal do dějin české literatury – Zdeněk Jirotka.
V době protektorátu se Vl. Müllerovi navzdory cenzurním zásahům dařilo původní tvorbu rozšiřovat. Ve shodě s trendem, který tehdy ovládl česká divadla, byl i rozhlasový repertoár soustředěn spíše na zábavný žánr, do jisté míry také na příběhy psychologické. S Müllerovým úsilím bylo na počátku 40. let spokojeno i vedení Radiojournalu. V září 1940 ho jmenovalo šéfem slovesného odboru.
Přesto na sklonku roku 1942 Vladimír Müller z rozhlasu odchází a nastupuje jako dramaturg do divadla Urania. Zde uvedl množství titulů z oblasti klasiky, ale také svoji původní hru o staviteli rožmberských rybníků Rybníkář Kuba.
Do rozhlasu se po skončení války znovu vrátil, ale už pouze v roli kulturního referenta. Definitivně rozhlas opouští na konci roku 1945.
Ani po svém odchodu neztratil s rozhlasovou literárně dramatickou redakcí kontakt. Externě připravil celou řadu adaptací. Současně působil jako divadelní recenzent (v deníku Svobodné Československo), posléze pracoval v Československém divadelním a literárním jednatelství. Systematicky se věnoval prozaické tvorbě.
Na začátku 60. let připravil pro Československý rozhlas několik pořadů, v nichž vyprávěl o osudech významných osobností české kultury minulosti. Z pořadu z roku 1963 pochází ukázka hlasového projevu Vladimíra Müllera. Hovoří v ní o cestě skladatele Antonína Dvořáka do Ameriky.
Přestože praktická dramaturgická činnost Vl.Müllera v rozhlase trvala pouhých šest let, stal se jedním ze zakladatelů moderní původní rozhlasové hry.