Vietnamští nosorožci
Po skončení války ve Vietnamu došla většina zoologů k závěru, že místní poddruh nosorožce jávského bezpochyby vyhynul. V roce 1989 se ale na trhu objevily roh a kůže z nosorožce, kterého ulovil pytlák v oblasti Cat Lac. Ekologické organizace i úřady tedy znovu oživily snahy o ochranu možná nejvzácnějšího savce na světě.
Strážci národního parku Cat Tien, jehož součástí se stalo i "nosorožčí území" Cat Lac, mají na starost zvlněnou krajinu zarostlou hustou džunglí bambusu a nízkých stromů, kde nejsou silnice a dokonce ani cesty. Devět měsíců v roce nepřetržitě prší, takže nízko položená místa se přeměňují v bažiny. Komáři přenášejí malárii, horečku dengue a japonskou encefaliditu. Strážci národního parku se obětavě snaží chránit poslední nosorožce. Ani oni, ani zoologové, kteří do Cat Lac přijíždějí především ze Spojených států, tu ale nikdy žádného neviděli. Jen podle stop mohou odhadovat, že jich zbývá pět až osm.
Loni v květnu vytypoval tým vedený Gertem Poletem z WWF v parku desítku míst, kde se daly očekávat návštěvy nosorožců. Zoologové upevnili na stromy fotoaparáty spřažené s infra senzory. Každé dva týdny pak strážci parku absolvovali dlouhé pochody ke všem fotoaparátům, aby v nich měnili filmy. Už po vyvolání prvních čtyř svitků se objevilo hned sedm toužebně očekávaných záběrů - podařilo se pořídit prvních sedm fotografií živých vietnamských nosorožců!
Polet doufal, že snímky z fotoaparátů rozmístěných na různých lokalitách mu umožní získat přesnější údaje nejen o počtu nosorožců, ale také o jejich velikosti, pohlaví a rozmnožování. V následující měsících však všechny snahy vyzněly naprázdno. "Zdá se," řekl Polet, "že nosorožci začali náš systém sabotovat. Podle stop jsme zjistili, že se pohybují za stromy, na kterých máme fotoaparáty. Některé infra senzory byly zničeny, nosorožci je pravděpodobně strhli."
I když fotografie příliš informací neposkytly, díky zájmu médií umožnily zoologům a ochranářům znovu hlasitě připomenout, jak zoufalá je situace posledních vietnamských nosorožců. V oblasti, která zasahuje Cat Tien, vyhlásila vláda v roce 1992 novou ekonomickou zónu, kam přišli zemědělci z přelidněného severu. Začali pěstovat rýži, kácet lesy a přímo v národním parku sklízet rattan. "Území, kde mohou žít nosorožci, se postupně zmenšilo na pouhých 15 procent původní rozlohy. To pro ně nestačí," prohlašuje Polet.
Nad fotografiemi se současně znovu rozvířily diskuse odborníků, jaký zvolit další postup.
První varianta předpokládá, že dojde k přesídlení obyvatel, aby se uvolnil prostor pro nosorožce. Vesničané se údajně rádi odstěhují, pokud dostanou finanční odškodnění.
Druhá varianta počítá s tím, že vietnamští nosorožci budou přemístěni na Jávu do Ujung Kulon, kde žije posledních několik desítek jedinců indonéského poddruhu. Pak by ale byla "všechna vejce v jednom košíku". Navíc je sporné, zda by se v Ujung Kulon větší počet nosorožců uživil. Konečně je tu otázka, jestli si oba poddruhy nejsou příliš vzdálené a jestli by vzájemné křížení nevedlo ke snížení jejich životaschopnosti.
Podle třetí varianty, ke které se kloní i Polet, by vietnamští nosorožci měli být namnoženi v zajetí a pak vypouštěni na bezpečné lokality například na Sumatře. Nikdo ovšem nezaručí, že se je v zajetí skutečně podaří rozmnožit.
Jistě se nelze rozhodovat unáhleně. Současně se ale rozhodnutí nedá odkládat. Jinak by totiž po vietnamských nosorožcích mohlo zůstat jen sedm fotografií.