Veverky

Po pravdě řečeno, veverky zima nijak zvlášť nestraší, protože jsou na ni dobře vybavené - mají hustý kožíšek, dovedou si postavit několik hnízd, a dokonce když udeří silné mrazy, tak vydrží v tom hnízdě i několik dní pospávat. Takže ta zima veverkám zase tak moc velké příkoří nečiní.

Čím se veverky v zimě živí?

Veverky se živí převážně semeny šišek nebo plody různých stromů - oříšky, žaludy a podobně. Ty samozřejmě nalézají po většinu roku a zvláště na podzim, protože podzim a začátek zimy jsou dobou hojnosti, takže v té době veverky většinou nestrádají. Možná by posluchače zajímalo, kolik toho taková veverka spořádá, protože nacházíme po lese hromady šišek. A opravdu, veverka má úctyhodnou spotřebu. Když se lidé zabývali tím, že pozorovali veverky při krmení, tak zjistili, že za jeden den ona musí zpracovat 100 až 150 šišek, aby z nich dostala potřebné množství semen, které jí zaručí dostatečnou energii. Na podzim, kdy přece jen potřebuje ještě nějaké tukové zásoby, jsou na to nejlepší bukvice a šišková semena.

Říká se, že veverka si tu svou potravu zahrabává a schovává, a když na ni zapomeneme, tak pak vyroste strom. Je to pravda?

Ano, je to naprostá pravda. Já sám to mohu potvrdit na své chalupě, kde máme ořešák, na který nám veverky chodí každoročně se s námi dělit o úrodu. Druhý rok na jaře pak nalézám na mnoha místech zahrady klíčící ořechy, jak si je veverky, a samozřejmě nejenom veverky, i ostatní drobní živočichové, takhle poschovávají. Čili je to samozřejmě pravda. Svým způsobem je tak veverka jeden z činitelů přirozené obnovy lesa, protože opravdu se stává, že na ty své zásoby často zapomene. Ale ještě bych v této souvislosti řekl, že často se píše, že kromě toho, že si veverka zahrabává oříšky do země, tak také napichuje houby na větvičky. Po pravdě řečeno, tímto jsem se zabýval už dvacet třicet let a nikdy jsem u nás něco podobného nenašel. Přemýšlím o tom, jestli tento zvyk nemají nějaké jiné veverky, třeba na Sibiři, a jestli se do naší literatury toto povídání o houbách nabodnutých na smrkových větvičkách nedostalo odněkud odjinud. A velmi by mě zajímalo, pokud by se s tím někdo opravdu setkal, kdyby mi o tom dal nějakým způsobem vědět. Jak říkám, sám to sleduji už dvacet třicet let a nikdy jsem nic podobného u nás nenašel.

Mně se docela často stává, že nacházím houby poškrábané od veverek. Takže se jimi živí. Můžou třeba jíst i houby pro nás jedovaté?

Myslím, že asi ne, protože veverky vědí dobře, stejně jako drobní hlodavci, které houby jsou poživatelné. Abych přesně řekl, jestli veverka dokáže spořádat satana, nebo nedokáže, to se přiznám, že nevím. Ale na druhé straně, jestli se vám zdá, že vidíte houby poškrábané od nějakých hlodáků, ono to může být i od drobných hlodavců - norníků, myšic -, které houby konzumují pravidelně, a myslím si, že i častěji než veverky.

Veverka obecná

Veverky, jak jsme se dozvěděli, bez problémů přežijí zimu. Co je čeká na jaře? Období rozmnožování?

Ano, tak jako u řady jiných zvířat naší přírody, veverky se rozmnožují v klasickém cyklu, to znamená jaro, případně léto, a někdy v březnu, možná už i koncem února, záleží na počasí, nastává doba páření. Veverky žijí samotářsky, nejsou zvířata, která by milovala velká společenství, a tak první předpoklad, aby došlo k úspěšnému rozmnožování, je, že musí najít samice svého partnera. Většinou to bývá tak, že se samice vydá hledat partnera. Mohou však nastat i opačné případy, že samec, jehož území, teritorium, zasahuje na území několika samic, se sám vydá hledat partnerku. Není to u veverek, tak jako u jiných živočichů, dáno zcela přesně. Jinak když jsme hovořili o velikosti obývaného území, teritoria nebo domovského okrsku, jak se také někdy říká, možná, že by posluchače zajímalo, jak skutečně velké jsou. Dneska už o tom máme poměrně přesné informace. Za pomoci radiovysílačů, které byly veverkám implantovány, se zjistilo, že veverky se pohybují na území o rozsahu od 2 do 20 hektarů. To obývané území mívá tak od 5,6 až 10 hektarů, čili i pro malou veverku je to možná dost velké území. Ale je třeba říct, že to území neprochází celé každý den. Je to území, které obývá určité období, a část měsíce nebo části dne žije na jednom místě. Potom se zase přestěhuje, podle toho, jak jí vyhovují podmínky, jakou má potravní nabídku, jestli narazila na nějakého predátora a podobně.

Když jste zmínil predátory, jaký je přirozený predátor veverky?

Veverka má dvě hlavní bytosti, před kterými se musí mít na pozoru, a to je kuna lesní a z ptáků jestřáb lesní. Jinak občas se najdou veverky i ve vývržcích nebo zbytcích potravy výra velkého i jiných dravců, snad i káňat. Ale to jsou spíše takové marginální případy. Myslím si, že jako hlavní predátoři jsou kuna lesní a jestřáb lesní.

Vraťme se zpátky k tomu rozmnožování. Podílí se samec na stavbě hnízda a na výchově mláďat?

Ne, ne, samec se v tomto případě staví jaksi do role nezajímajícího se rodiče. A nepodílí se ani na stavbě hnízd. Zdůrazňuji to množné číslo, protože veverka si před očekávaným porodem postaví několik hnízd, aby měla rezervu pro případ, že by se jí hnízdo, ve kterém odchová mláďata, zdálo najednou z nějakého důvodu nebezpečné, tak aby se mohla hned přestěhovat do nějakého náhradního úkrytu. To všechno si zajistí samička ještě před porodem. Veverčí rodinka mívá obvykle 4-5, nejvíc 7 veverčat a ta tráví v hnízdě něco málo přes měsíc. Když dosáhnou stáří kolem 40 týdnů, tak jsou mláďata už schopna se rozlézat po okolí hnízda. Nejsou to ještě opičky v pravém slova smyslu, jejich pohyby jsou ještě vrávoravé, ale během dalšího týdne naberou dostatek zkušeností a zručností, že už jsou pak schopny následovat matku.

Veverky jsou našimi běžnými sousedy. Jak člověk pozná hnízdo veverky?

Na první pohled hnízdo veverky není žádná elegantní stavba. Je to v podstatě hromada chroští, hromada klacků, která je někde nahoře - taková koule z větviček a klacíků. Vevnitř je to trošičku lepší, má tam jakousi hnízdní komůrku, někdy dokonce i dvě komůrky, ve které potom přetrvává. Ale stává se také často, že někdy se veverka jaksi neobtěžuje se stavbou vlastního hnízda a využije třeba opuštěná hnízda právě lesních dravců - káňat nebo jestřábů -, nebo někdy zaleze do dutiny, když třeba potřebuje odpočinek a podobně. Pokud se týká toho rozmnožování, tak tam je ještě jedna taková zajímavost, o které lidi málo vědí, nebo netuší vůbec. Když se začtete do starých loveckých nebo mysliveckých nebo přírodovědných knížek, tak tam v dobách, kdy bývalo u nás veverek hodně, se tradovalo, že když nastal šiškový rok (jak jsme už říkali, veverky jsou závislé hlavně na těch šiškových semenech), tak veverky mívaly více mláďat nebo více vrhů do roka. Teď by samozřejmě vnímavý posluchač mohl nastolit otázku, jak to ta veverka předem pozná, že ten rok bude těch šišek hodně a že tedy se může začít více rozmnožovat. Tohleto samozřejmě nedávalo přírodovědcům také dlouho spát, a nakonec přišli na to, že za to mohou prašné pupeny. V zimě nebo v předjaří veverky kromě toho, že žerou semínka a oříšky, tak také vyžírají prašné pupeny a pupeny vůbec. Zjistilo se, že tyto pupeny mají větší množství fosforu, což je látka, která působí stimulačním způsobem na rozmnožovací cyklus. Čili tak vlastně tělo veverky už v tom únoru, nebo kdy ty prašné pupeny začínají rašit, pozná, že se ten rok chystá větší hostina a že tedy může mít víc mláďat, aby je uživila.

Jak dlouho trvá péče o veverčí mláďata?

Péče trvá tak 4-6 týdnů, 3-4 týdny jsou mláďata ve hnízdě a potom tak dva týdny, poté, co jsou veveřátka schopná samostatného pohybu, tak je ještě samice učí, kam jít na potravu, kam jít na vodu, jak se pohybovat ..., a zhruba po 7-8 týdnech mláďata mohou dosáhnout již pohlavní dospělosti. A pokud se narodí nějak obzvlášť brzy, tak by se mohla i třeba v tom roce ještě rozmnožovat.

Po období péče si veverky musí najít své vlastní teritorium. Jak tohleto probíhá? Je to pro ně těžké období?

To je vlastně první nejtěžší období života, protože vyrůst v hnízdě, o které se stará matka, kde potravu zajišťuje v případě veverky matka nebo u jiných druhů oba rodiče, tak to tak velký problém není. Teprve v okamžiku, kdy je mládě postaveno na vlastní nohy a musí se postarat o sebe sama, tak to je vlastně první nejtěžší okamžik v životě veverek, ale i jiných živočichů. My víme, že ta mláďata se rozsídlují tak zhruba do jednoho až dvou kilometrů do okolí toho svého hnízda, ale zároveň také víme, že ta úmrtnost mláďat nebo úmrtnost veverek je právě v tom prvním a druhém roce největší. Veverky se mohou dožít maximálně pěti až šesti let, ale velká většina mláďat jich zahyne během prvního nebo druhého roku života.

Co je v tomto kritickém období nejvíce ohrožuje?

Samozřejmě jsou to predátoři, protože mláďata nemají žádné zkušenosti, kde predátor loví, jak vypadá, jak se projevuje, jak ho předvídat a podobně. Dále mohou nastat problémy třeba s potravou, že nedokážou najít dostatek jídla nebo místo, kam chodí na vodu a podobně. Může to být i nedostatek nějakých úkrytových možností. Lze jen těžko seřadit pořadí faktorů, které jsou více či méně důležité. Prostě je to celý komplex příčin a někdy stačí jedna jediná a život mláděte se zhatí. V současné době je jedním z takových problémů obecně pro veverky, že naše krajina je poměrně dost fragmentovaná, mozaikovitá, pokud se týká životního prostředí. Protože přece jen veverka je, to jsme možná neřekli a měli bychom to zdůraznit, téměř výhradně stromový druh hlodavce, který je vázaný na stromový způsob života. Dnes, když pomineme hory a vrchoviny, tak ve středních a nižších polohách bývá stupeň zalesnění značně rozdílný, a někdy jsou třeba plochy lesů tak malé, že třeba ani životaschopnou populaci veverek neuživí. Čili i tady může být problém s tím, že sice veverka odchová mládě, ale ta potom nemají prostor, kam se rozsídlit, a rodinná populace potom trpí hladem a nastávají problémy tohoto typu. To je tedy jeden z hlavních důvodů, proč dnes veverky mohou mít problémy - krajina je i pro ně dost fragmentovaná.

Veverka obecná

Vždycky na sklonku léta se setkáváme se spoustou veverek přejetých na silnici. Spadá tohleto období do období rozutíkání se veverek z jejich hnízd?

Ano, přesně tak, to jsem zapomněl. Mláďata nejsou prakticky zvyklá na civilizační faktory a stejně tak se to týká nejenom veverek, ale třeba i ježků nebo krtků nebo i jiných živočichů. Kdybychom dělali statistiku, tak v určitém období roku právě na silnicích převažují mladá zvířata, mladí jedinci.