Veselské pískovny
Těžba písku zanechává v krajině vždy obrovské rány. Trvá dlouho, než se zacelí, ať už tomu pomůže člověk rekultivacemi, nebo si příroda pomůže sama spontánní sukcesí, tedy samovolným zarůstáním. Příklad takové sukcese můžeme vidět v jižních Čechách, nedaleko Veselí nad Lužnicí ve Veselských pískovnách, kde se zachovaly vzácné druhy rostlin a živočichů. Zavedla nás tam redaktorka Dagmar Jáňová spolu s vedoucím správy CHKO Třeboňsko Ing. Josefem Hláskem.
Nacházíme se v nejteplejší části CHKO Třeboňsko mezi Vlkovem a Veselím nad Lužnicí. Po válce se tady začal těžit štěrkopísek. Nejvíc se ho tu těžilo v době zakládání jaderné elektrárny Temelín. Těžba ustala před 10 lety a zůstalo po ní pět obrovských jezer. Tady stojíme na místě bývalé skrývky. Všude, kde jsou vidět svahy, je skrývka ornice nebo půdy, která ležela nad těmi štěrkopísky. A tady je malý zemník, odkud se brala zemina na rekultivace.
Tady se mi to zdá už dost rekultivované...
Tohle území je rekultivováno Ochranou přírody, kolem štěrkových jezer vede naučná stezka, která lidem přibližuje, co zajímavého mohou na jezerech a na březích jezer vidět. Vyskytuje se tu řada kriticky ohrožených druhů.
Jak probíhá rekultivace? Něco se dělá uměle, plánovitě, třeba borové lesy. Je to výhodné?
Z hlediska ochrany přírody jsou to nákladné akce, kdy se některé z ploch zpětně upravují na les. Bohužel, ten nově založený les v prvních desítkách let pěkně odrůstá, ale potom nastane útlum. Borovice nemají ten základ, jako kdyby tam byla přirozená půda, stagnují a nerostou, jenom kryjí půdu. Oproti tomu, když se území nechá zcela samovolnému vývoji, vnikají tam i jiné druhy dřevin, které právě tu půdu připravují, to jsou vrby, břízy, listnáče.
Ony vlastně ty borovicové lesy nemají podrost.
Nemají podrost a hodně trpí na polomy. Třeba na suchdolských pískovnách řada porostů padla. Byly to vytáhlé stromy a neunesly sníh, kterého bylo v roce 2006 hodně.
Tady jsou velmi vzácné druhy, které nikde jinde nenajdeme. Můžeme nám o nich povědět?
Na okrajích jezer a na narušených místech se uchytila flora a fauna, která jinde v krajině vymizela, protože ta se stala předmětem intenzivního hospodaření, lesnického nebo zemědělského. Hodně pozemků, kde ta fauna a flora žila, bylo přeměněno - říční nivy byly zmeliorovány, narovnány, a všechno se to takzvaně stabilizovalo do formace sečených luk. A zdejší flora a fauna vyžaduje nestabilní prostředí, vyžaduje neustále tzv. sukcesní řadu, to bohužel zůstalo zachováno jen tady, v oblasti pískoven.
Žijí tady tři druhy čolků, tady ty žluté kytičky ve vodě, to je bublinatka prostřední, to je masožravá rostlina, která pomocí měchýřků na lodyžkách loví drobné živočichy. Tady jsou hodně čisté, tzv. oligotrofní vody, proto se snaží získat živiny i z organismů živých. Kvete na vrcholu léta. A tohle je kriticky ohrožený druh, sítina rybniční. Ta má v současné době v rámci České republice centrum rozšíření skutečně už jen v Třeboňské pánvi.
Pan inženýr už je na kolenou a napůl ve vodě...
Ještě jsem tady viděl jednu rostlinku, nehtovec přeslenitý. Některé rostlinky jsou opravdu drobné. Třeba tu roste ještě jedna sítina, sítina hlavatá, ta je také drobnější a je to kriticky ohrožený druh.
Tyto druhy se vyskytují i jinde v Česku?
Opravdu na hodně málo místech. Na Třeboňsku se vzácně vyskytují na některých typech rybníků, na tzv. výtažníkových, které mají písčité dno. Z živočichů tu ještě můžeme vidět skokany a rosničky, písčité půdy veselských pískoven jsou plné krtonožek. Zahrádkářům krtonožky vadí, ale tedy si žijí v měkkém podkladu a specializují se na ně dudci, kteří tu hnízdí. Tady na tom zemníku udržujeme svislé stěny pro ledňáčky, na veselských pískovnách žije největší populace ledňáčků na Třeboňsku. Dokonce v některých letech to bylo až 16 párů.
Jsou tu také ještěrky. A potom je tu v jezírkách spousta vážek.
V těch velkých jezerech jsou ryby?
Ano, rybníky jsou obhospodařovány rybářským svazem.
Když tedy lom zaroste drobnými rostlinkami, mohou se tu potom uchytit vyšší...
Tady to končí tím stavem, že se tu chytne nálet bříz a vrb. My to musíme znovu po pěti až deseti letech, podle aktuálního stavu, nechat vykácet a shrnout buldozerem nebo traktorem s radlicí. Musíme území znovu obnovit do prvotního stádia, díky tomuto zásahu mohou kriticky ohrožené druhy rostlin na Třeboňsku přežívat. Samozřejmě kdyby tady probíhala drobná těžba, ta by takové zásahy nahradila. Ale v současné době se buď těží naveliko, anebo se netěží vůbec. Dřív to bylo tak, že každá obec měla několik drobných pískovniček a kdo v té obci zrovna stavěl, tak si do nich jezdil pro písek. Tím se to území neustále udržovalo v optimálním stavu. Po kolektivizaci se řeklo, že to je rozkrádání socialistického majetku a že si písek musí všichni kupovat u velkolomařů. Tohle je tedy taková napodobenina pískovniček – kdysi tu bylo několik set takových zemníků a písníků, v současné době je jich jenom několik, protože tenhle materiál nikdo nevyužívá.
Příroda si tedy umí velmi dobře poradit s těmi devastačními zásahy.
Musíme se o kriticky ohrožené druhy starat, aby tady v centru Evropy přežily, proto některé plochy tímto stylem udržujeme. Ty druhy, které rostou v bezprostřední blízkosti pláží nebo přímo na pláži, kam chodí lidé, o ty se starat nemusíme, protože sami lidé území svou přítomností drobně devastují, a tím nám ty populace rostlinek udržují.
