Válka začíná… aneb Pošta z nebe

"Dne 10. září ráno jsme vyšli na rozsáhlé vojenské cvičiště. Po několika skupinových cvicích jsme vyšli na starožitnou pevnost, jež se vypínala jako homolovitá sopka, se starými střílnami. Odtud jest velkolepý pohled na město a celý kraj. Odpoledne však přišel rozkaz neprodleně odejíti, nevědouce kam. Prošli jsme zase celým městem a pak hustými kotouči prachu za město k vojenským barákům 55. pěšího pluku. Zde se tři setniny ubytovaly, kdežto naše setnina musila na polní stráže do venkovních opevnění."

"Poprvé zazněl rozkaz "Laden", při němž se ruka na uzávěrce zachvěla. V poledne počalo pršet a my musili přes mokrá pole boříce se do vlhké země všude před balonem. Hrozně unavení a promoklí jsme se vrátili večer zase do baráků. Spali jsme ovšem na zemi postlané několika stébly slámy, aby to tak mnoho netlačilo. Ovšemže i o blechy a jiné cizopasníky nebylo nouze a nemusel tedy žádný si jich ku plemenitbě objednávati, jako jiná vzácná zvířátka."

Zážitky Václava Gayera z jihomoravských Jezeřan-Maršovic z výcviku nedaleko Krakova v září 1914 předznamenávají útrapy, jež vojáky čekaly v nadcházejících dnech, týdnech, měsících i letech. Stesk po domově a touha opět se shledat s blízkými doléhaly na brance už v kasárnách - jak to vystihl ve své básni Antonín Janota z pražských Košíř.

Chtěla bych se ptáčkem stát,
do Bohdanče do kasáren
chtěla bych se podívat.
Na velikém dvoře stojí dragouni,
jeden vedle druhého sedí na koni.
Chtěla bych je prohlédnouti,
jestli najdu miláčka,
zdali on má, jako já jsem byla,
tak věrného koníčka.
Koníčka má sedlaného pěkně,
že miloval hezké děvče, zdali pak mu řekne.

Skrze tebe, můj koníčku, vraný, černý
zanechal jsem doma děvče věrný.
Zařehtej, koníčku, v kasárnách na dvoře,
až pojedem kolem mojí milky,
ať nám dvérka otevře.
Zůstaň věrno, děvče mé,
až uplynou léta vojny,
pak se spolu sejdeme.

Autoři: Jiří Kamen, Pavla Horáková